Rozstřílená auta, domy, rukojmí... Společné izraelsko-ukrajinské neštěstí. A jaká odveta je vlastně přípustná?

Den pětistý devadesátý osmý, 14. října 2023

Dvě fotografie: žena drží v náručí dítě, ale za zády má pistoli v pouzdře, a druhá žena – vede dítě za ruku, ale za zády má samopal. První fotografie je z léta, kdy jasně svítí slunce, druhá fotografie je ze zimy, na pozadí několikapatrových budov. To jsou ženy v Izraeli v současnosti a na Ukrajině v loňském roce. Pravděpodobně jsou obě v armádě, ale v tu chvíli bylo třeba postarat se o děti.

Útok na Izrael vyvolal na Ukrajině vlnu soucitu. Jak je nám to všechno povědomé! Koncem února jsme si i my říkali: „První pocit byl – to přece není možné.“ Takto popisují mí přátelé z Izraele den útoku. Pocity, které se mezi Židy objevily poté, co se dozvěděli o zvěrstvech teroristů, jsou podobné těm, které jsme prožívali, když jsme se dozvěděli o zvěrstvech ruských vojáků.

Další dva provázané obrázky: silnice u Kyjeva a silnice na jihu Izraele – podél obou cest jsou rozstřílená auta a rozbořené domy. O něco dřív podél těchto silnic ležely mrtvoly. Když se díváte na fotky a přejíždíte očima z jedné na druhou, jediný rozdíl najdete v podnebí a krajině – na jedné je zima, na druhé léto.

Takových analogií je celá řada. Tady jsou ty, které si pamatuji.

Vojáci na mezinárodních letištích, kteří spěchají domů. Izraelští vojáci byli v uniformách a s batohy (taková jsou pravidla pro záložáky v Izraeli), Ukrajinci v civilu. Jedno ale mají společné: nemůžete být mimo svou zemi, když potřebuje pomoc.

Stanoviště vojáků – rozdíl v oblečení je stejný, Ukrajinci stojí v civilu, podobnost je v tom, že jde o dlouhé fronty.

Dobrovolnická stanoviště: na obou jsou většinou ženy a teenageři, kteří chystají balíčky pro vojáky nebo pro ně připravují jídlo. Izraelští dobrovolníci jsou v letním oblečení, naši byli v bundách a svetrech. Všichni říkají podobná slova: „Nemůžu sedět doma, když se tohle stalo.“ Podobnost je vidět i v maličkostech: vybavení a nábytek poskytla logistickému oddělení v jednom z těchto center v Tel Avivu místní počítačová firma, a dokonce na něm zůstala loga; podobnou věc jsem viděl loni v zimě v Kyjevě, kdy do dobrovolnického centra bylo dodáno veškeré potřebné vybavení z jednoho co-workingu.

Civilní call centra: pomáhají a koordinují pátrání po pohřešovaných osobách. Komunitní týmy lékařů pomáhají potřebným – v obou případech se často nejedná o oběti ostřelování a útoků, ale o starší lidi, jejichž nemoci se zhoršily. Pracovníci veřejného zdravotnictví jsou velmi vytíženi, část práce na sebe berou dobrovolní lékaři.

V Izraeli byla vytvořena krizová vláda, v níž jsou zastoupeni i opoziční představitelé. Na Ukrajině bylo loni v únoru vyhlášeno moratorium na politické hádky a kritiku Zelenského – „až do vítězství“.

Existují i jiné analogie: rukojmí, včetně dětí. Společné izraelsko-ukrajinské neštěstí.

Nebo: spory o to, do jaké míry jsou přípustné odvetné údery. Mezinárodní společenství má v tomto ohledu na Kyjev i Izrael různé požadavky. Je tak zábavné teoretizovat, jak, kdy a s jakou silou se můžeme bránit proti vrahům.

Rozhořčení vojáků a politiků obou zemí: věděli jste o hrozbě – tak proč jste byli tak neopatrní? Jak Putin v předvečer invaze, tak Hamás před útokem hromadil síly, připravoval se a vy jste o tom nevěděli? Jak to všechno vysvětlíte? Co říkala rozvědka, jak moc jste informacím od ní naslouchali?

Akce podpory po celém světě. Ale také akce na podporu agresorů. Pamatujeme si ty malé, ale přesto zrealizované akce v Evropě pod ruskými vlajkami. A Ukrajinec se na záběry z mítinků na podporu Hamásu dívá téměř očima Izraelce: co je to za lidi, jak mohou dělat takové věci?

Teoretici vyvozují analogie vyššího řádu: „Civilizovaný svět čelí útoku barbarů a tyranů, ti se spojují v nejrůznějších koalicích a teď jsou cílem jejich útoku dvě velmi podobné země – Ukrajina a Izrael.“

Na obrazovkách ruských televizí teď propagandisté se stejnou škodolibostí, s jakou komentují ukrajinské neúspěchy, pronášejí projevy o „slabosti Izraele“, o „vojenské efektivitě Palestinců“ a samozřejmě o „odplatě všem americkým přátelům a služebníkům“. Izrael je vinen tím, že je spojencem USA, a Hamás je dobrý tím, že je nepřítelem USA. Taková je jednoduchá logika. A pak jsou tu záběry z oficiálních návštěv vůdců Hamásu v Moskvě, kde byli přijati velmi vřele. A zdá se, že se je chystají přijmout znovu.

Mezi všemi těmi kronikami nové noční můry jsou i vtipné epizody: sovětská karikatura ze 70. let, kdy se v tisku rozpoutala protiizraelská kampaň. A překrývala se s „bojem proti ukrajinskému nacionalismu“. Voják se skobovitým nosem a izraelskou vlajkou objímá kníratého kozáka se žlutomodrou vlajkou. Nápis zní „Noví přátelé“. Karikatura je doslova prorocká.

Překlad Monika Ševečková