Zdá se mi, že brzy bude Trump každou návštěvu toalety doprovázet zvoláním pro své tiskové oddělení: „Bylo to úžasné!“

Den tisící sto dvacátý první

„Během telefonického rozhovoru mezi Zelenským a Trumpem, který trval asi hodinu, ukrajinský prezident Trumpovi poděkoval nejméně šestkrát,“ dozvídám se v nejnovějších zprávách.

Je to jeden z mála případů, kdy plně chápu pocity a nálady prezidenta své země. Kdysi dávno jsem, tehdy jako student, dostal práci v tiskové agentuře. Ředitelem byl téměř sedmdesátiletý pán, jehož hlavní předností bylo, že dostával peníze na provoz agentury od místního oligarchy. Přesto se však považoval za znalce žurnalistiky, a navíc neustále vyžadoval, aby mu to potvrzovali jeho zaměstnanci. Každá komunikace s ním musela začínat větou: „Jak jste zcela správně podotkl,...“ nebo končit slovy: „Tohle jsem mohl udělat jen díky tomu, že jste...“. V případě skutečných potíží jsme se šli poradit s šéfredaktorem, který byl odborníkem na zpravodajství. Já, jako nejmladší člen týmu, jsem mu také musel poděkovat za to, že mi dal první práci: „Díky vám se ze mě stává skutečný profesionál.“ Kolegové tento rituál vnímali jako jednu z podmínek práce. A ještě něco: v Simferopolu bylo v těch letech téměř nemožné najít práci novináře s alespoň snesitelným platem.