Den třístý sedmnáctý, 6. ledna

Lidská psychika je adaptivní – přizpůsobujeme se podmínkám, které by jinak byly nemyslitelné. Děláme věci, o kterých jsme nevěděli, že je dokážeme udělat – dokud nám okolnosti nedaly jinou možnost. Něco podobného se děje s kulturou – v extrémních podmínkách se kultura stává extrémní, na hranici včerejší „normy“ nebo za jejími hranicemi. Jednoduše řečeno – to, co bylo pro člověka a kulturu, která ho obklopuje, ještě včera nepřijatelné a nežádoucí, je dnes běžnou praxí.

To se stalo v uplynulém roce i Ukrajincům. Co přesně se stalo, bude nutné ještě prostudovat, ale už teď můj přítel kulturolog poznamenává: „Téma smrti, zejména smrti nepřítele, se stalo blízkým, přejí si smrt ruských vojáků, přímo hlasitě deklarují ‚přeju si jejich smrt‘, jsou si toho plně vědomi, dokonce toto přání v sobě podtrhávají. A to všichni – malí, velcí, chlapi, ženské. A po lítosti nad ruskými vojáky jako ‚lidmi obecně‘ není ani stopy.“

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte nejlepší newsletter v Česku věnovaný EU Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska a Kateřina Šafaříková.