Den třístý třináctý, 2. ledna.

Sleduji jednu novoroční reklamu. Je na ní vidět osvětlený stromeček, v dáli se ozývá hlas: „Víme, jaké je vaše novoroční přání. A jakákoli přání číslo dvě se vám splní...“ Potom následují obrázky zboží, které tato firma prodává.

Přání číslo jedna je pro Ukrajince společné, i když pouze v širokém slova smyslu. Někteří by chtěli válku zastavit úplně, další si vášnivě přejí Putinovu smrt. Opravdu smrt a konkrétně jeho smrt. S předchozím tribunálem nebo bez něj, s koncem jeho generálů a propagandistů nebo s odloženým trestem pro ně, ale především Putinovo úmrtí. Zahlédl jsem i jednu novoroční pohlednici – Děda Mráz na ní smutně čte dětská přání a říká: „No, děti, všichni chcete to stejné. Ale nejsem přece vrah.“

Dnešní příspěvek chci věnovat tématu, které možná není nejdůležitější, ale neustále se před námi všemi objevuje – reklamě. Konkrétně ukrajinské reklamě z období války. Ta se především stala neuvěřitelně vlasteneckou.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se