Den třístý třináctý, 2. ledna.

Sleduji jednu novoroční reklamu. Je na ní vidět osvětlený stromeček, v dáli se ozývá hlas: „Víme, jaké je vaše novoroční přání. A jakákoli přání číslo dvě se vám splní...“ Potom následují obrázky zboží, které tato firma prodává.

Přání číslo jedna je pro Ukrajince společné, i když pouze v širokém slova smyslu. Někteří by chtěli válku zastavit úplně, další si vášnivě přejí Putinovu smrt. Opravdu smrt a konkrétně jeho smrt. S předchozím tribunálem nebo bez něj, s koncem jeho generálů a propagandistů nebo s odloženým trestem pro ně, ale především Putinovo úmrtí. Zahlédl jsem i jednu novoroční pohlednici – Děda Mráz na ní smutně čte dětská přání a říká: „No, děti, všichni chcete to stejné. Ale nejsem přece vrah.“

Dnešní příspěvek chci věnovat tématu, které možná není nejdůležitější, ale neustále se před námi všemi objevuje – reklamě. Konkrétně ukrajinské reklamě z období války. Ta se především stala neuvěřitelně vlasteneckou.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se