Den třístý třináctý, 2. ledna.
Sleduji jednu novoroční reklamu. Je na ní vidět osvětlený stromeček, v dáli se ozývá hlas: „Víme, jaké je vaše novoroční přání. A jakákoli přání číslo dvě se vám splní...“ Potom následují obrázky zboží, které tato firma prodává.
Přání číslo jedna je pro Ukrajince společné, i když pouze v širokém slova smyslu. Někteří by chtěli válku zastavit úplně, další si vášnivě přejí Putinovu smrt. Opravdu smrt a konkrétně jeho smrt. S předchozím tribunálem nebo bez něj, s koncem jeho generálů a propagandistů nebo s odloženým trestem pro ně, ale především Putinovo úmrtí. Zahlédl jsem i jednu novoroční pohlednici – Děda Mráz na ní smutně čte dětská přání a říká: „No, děti, všichni chcete to stejné. Ale nejsem přece vrah.“
Dnešní příspěvek chci věnovat tématu, které možná není nejdůležitější, ale neustále se před námi všemi objevuje – reklamě. Konkrétně ukrajinské reklamě z období války. Ta se především stala neuvěřitelně vlasteneckou.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
