Poprvé máme pocit, že jsme součástí Evropy. Zažíváme blízkost a citové propojení jako nikdy dřív

DEN STÝ OSMÝ, 14. června

„Pozastavíme dodávky obilí a masa do Německa. Nemůžeme si být jisti, že toto obilí neskončí na trzích v Rusku, což by přispělo k eskalaci konfliktu. Navíc, tato možná korupční schémata ještě více posílí některé německé politiky, kteří jsou závislí na Putinovi. A co je ještě důležité – nejsme si jisti, že Němci budou schopni naše produkty správně využít a vyrobit z nich něco jedlého.“

Takto vtipkuje můj přítel ve svém sloupku na jednom ukrajinském webu. Paroduje tak některá prohlášení evropských politiků, kteří vysvětlují své úvahy o dodávkách zbraní na Ukrajinu. Neboli jim nastavuje zrcadlo: hlavním produktem ukrajinského exportu do Německa je obilí a maso. Podle mě je to směšné a jako každá karikatura to jen zdůraznilo zvláštnosti současné situace. Evropa nepomáhá Ukrajině příliš aktivně – ale proč? A proč jsou výmluvy evropských politiků stále vyumělkovanější?