Malé děti nadšeně piští, jak si užívají jízdu na ruském kole, na autodromu a na malé horské dráze v zábavním parku v centru afghánské metropole Kábulu. Jejich otcové se projíždějí s nimi nebo přihlížejí a fotografují. Pro Afghánce jsou to vzácné okamžiky radosti, píše zpravodajský server BBC News.
Matkám je ale právo sdílet tyto chvíle se svými dětmi upřeno. Vládnoucí hnutí Tálibán ženám návštěvu kábulských parků zakázalo. Dění v parku tak mohou sledovat maximálně z přilehlé restaurace.
Nedávno byl afghánským ženám zakázán i přístup do bazénů a tělocvičen v hlavním městě a očekává se, že tato nařízení budou brzy rozšířena i na další části země.
Omezení vydávaná Tálibánem vyvolávají v afghánských ženách obavy, co přijde dál. Někteří lidé tvrdí, že opatření nemají až takový dopad, protože většina obyvatel Afghánistánu si stejně nemůže podobné radosti dovolit.
Tálibán své sliby nesplnil. I rok po jeho nástupu si ženy mohou o vzdělání či dobré práci nechat zdát
Pro mnoho žen a dívek ale nejde ani tak o konkrétní dopady opatření, jako o jejich symboliku. „Každý den se my, dívky v Afghánistánu, probudíme a dozvíme se o nových restrikcích,“ postěžovala si jedna z afghánských studentek. „Měla jsem štěstí, že jsem stihla dokončit střední školu ještě před nástupem Tálibánu. Ale teď mám strach, že kromě středních škol by mohly být pro ženy uzavřeny i univerzity. To by zničilo moje sny,“ dodala.
Studentka, která si s ohledem na svou bezpečnost nepřála být jmenována, se nedávno chystala na přijímací zkoušky na univerzitu. Zklamalo ji, když zjistila, že obor, který chtěla studovat – žurnalistika – již není pro ženy k dispozici. Stal se obětí dalšího omezení ze stany Tálibánu.
„Dá se jen těžko popsat, jak je to pro nás těžké. Někdy se chce člověku nahlas křičet,“ prohlásila studentka. „Cítím se bezmocná,“ dodala.
Některé ženy se v této situaci snaží najít možnosti, jak Tálibánu vzdorovat. Aktivistka Lajla Basímová se stala spoluzakladatelkou knihovny pro ženy: jsou v ní tisíce knížek o různých tématech v různých jazycích. „Tímto způsobem chceme Tálibánu ukázat, že afghánské ženy nebudou mlčet. A také chceme mezi ženami šířit kulturu čtení, zvlášť pak mezi dívkami, které nemají přístup ke vzdělání,“ uvedla.
Basímová se v uplynulém roce zúčastnila řady protestů. „Nebojíme se smrti ani výhrůžek našim rodinám. To, čeho se bojíme, je vyloučení ze společnosti,“ prohlásila Basímová. „Rozčiluje mě, kolik svobod jsme ztratily. V jiných zemích lidé prozkoumávají Mars a my pořád ještě bojujeme za svá základní práva,“ podotkla.
Před pár týdny byly bojovnice za lidská práva Zarífa Jaghúbíová a další tři ženy zatčeny. Na opakované výzvy k jejich propuštění ze strany OSN a dalších Tálibán nereagoval.
Minulý týden bylo v Afghánistánu na fotbalovém stadionu zbičováno 12 lidí, včetně tří žen, zatímco tisíce diváků přihlížely. Kroky stávající vlády hnutí Tálibán čím dál víc připomínají jeho režim z 90. let. „Nynější politika Tálibánu je stejná jako před 20 lety. Snažíme se jim vysvětlit, že ve 21. století je to nepřijatelné,“ říká Basímová.
Nedaleko knihovny se nachází úřad mravnostní policie Tálibánu, ministerstvo pro šíření ctnosti a předcházení neřesti, což je další místo, kam Afghánky nesmějí. „Máme u brány schránku, kam ženy mohou vkládat své stížnosti. Náš šéf chodí k bráně, aby se s nimi setkal a dal jim najevo respekt,“ řekl mluvčí ministerstva Muhammad Akíf Muhádžir.
Rozhodnutí vykázat ženy z parků hájil s poukazem na to, že ženy nedodržovaly islámské právo šaría. „Patnáct měsíců jsme našim sestrám chození do parků umožňovali. Nabádali jsme je, aby nosily hidžáb, ale některé se tím neřídily. Zavedli jsme v parcích pro ženy a muže oddělené dny, ale nedodržovalo se to,“ prohlásil Muhádžir.
„Jednoho dne nám možná řeknou, že už ženy nesmějí opouštět své domovy,“ posteskla si afghánská studentka. „V Afghánistánu je všechno možné,“ dodala.
Afghánky jsou zklamané i přístupem mezinárodního společenství. „Svět se k nám obrátil zády. Mocní lidé z celého světa podporují íránské ženy, ale ty z Afghánistánu ne,“ uvedla Lajla Basímová. „To, co se děje nám, se nedostává na přední stránky světového tisku. Cítíme se zapomenuté,“ dodala.
