Rusové jsou otroci. Dívají se na utrpení, aniž by hnuli prstem, a sami ho budou způsobovat, když jim to pán přikáže

Den dvoustý dvacátý šestý, 7. října 2022

„Reakcí savců na nebezpečí je útěk nebo souboj. Plazi mohou zůstat nehybní a čekat, že si jich nikdo nevšimne. Rusové teď všechny tyto tři reakce předvádějí, ale aktivně praktikují ještě jednu, která je typická pro domestikovaná zvířata – sami jdou na porážku.“ To jsou slova mého kamaráda Olese, s nímž se v posledních dnech často setkávám, abychom probrali fascinující ságu – reakci ruských občanů na kampaň, jak je ulovit a poslat do války, nebo jak tomu v Rusku říkají – „částečnou mobilizaci“. „Ne občanů, ale obyvatel,“ opravil by mě okamžitě Oles, protože způsob, jakým ruské úřady tuto mobilizaci provádějí, vylučuje jakoukoli legitimitu jejího provádění, tj. zbavuje Rusy jejich základních občanských práv.

Ruská společnost už dlouho nezažila takový stres, je vlastně těžké hledat historické paralely. Je to náhlá duševní katastrofa. Základy jejich světa se otřásly – uvrhli je do války. Když volili Putina a snášeli jeho vládu, očekávali, že se osobně každého z nich ruce státu nedotknou! Jenže to byl zrádný podvod. Jaké překvapení! Dříve sledovali události na Ukrajině, jako by se dívali na telenovelu vzdálenou jejich životu a žvýkali popcorn – přirovnávání Rusů k nezúčastněným divákům se v posledních letech stalo běžným. Teď jim popcorn sebrali, chytili je za pačesy a odvlekli do zákopů, kde je hlad a smrt a stateční ruští velitelé.