Už žádné manévry a klamání. U Bachmutu se obě strany snaží tu druhou vykrvácet jako u Verdunu

V dřívějších fázích války zaujímalo ukrajinské vedení méně jednoznačný postoj k bitvám s vysokými ztrátami, jako je nynější boj o Bachmut. Prezident Volodymyr Zelenskyj v jedné vzácné chvilce veřejného sebezpytování pochyboval, zda stojí za to, aby v Severodoněcku a Lysyčansku denně přicházela o život stovka ukrajinských vojáků v boji o dvě zničená města, píše americký list The New York Times (NYT) o pokračující bitvě o východoukrajinské město Bachmut mezi ukrajinskými a ruskými vojsky.

Ponurá patová situace točící se v rytmu boje o titul v těžké váze v jedné z nejdéle trvajících bitev války kontrastuje s ukrajinskou strategií na jiných místech frontové linie. Ukrajinci jinde slavili úspěch tím, že se vyhýbali přímým střetům a namísto toho spoléhali na rychlé manévry, klamání a západní zbraně s dlouhým dostřelem, aby si vynutili ruský ústup.

Tentokrát tu ale žádné váhání znát není. Podle některých analytiků to strategicky dává smysl, protože nová vyhodnocení naznačují, že vražedné městské boje z loňského léta byly méně nesmyslné, než se tehdy zdálo. Oslabily ruskou armádu před dvěma úspěšnými ukrajinskými protiofenzivami, u Charkova na severu a Chersonu na jihu, které uštědřily Rusku prezidenta Vladimira Putina dvě z nejvíce zahanbujících porážek.

„Množství spotřebované munice a utrpěné ztráty způsobily, že ruská armáda selhala,“ řekl analytik Rob Lee z ústavu Foreign Policy Research Institute. Zda Bachmut sehraje podobnou roli před očekávanými jarními ofenzivami ukrajinských sil, závisí podle něj na mnoha proměnných, včetně toho, kolik vojáků může Rusko poslat do boje po podzimní mobilizaci. Vysoký představitel americké armády v pondělí v Pentagonu popsal boj v Bachmutu a jeho okolí jako „opravdu krutý a divoký“.

Komentář Ondřeje Soukupa

Zastavení dodávek zbraní nepovede k jednání o „spravedlivém míru“. Autoři české petice jsou naivní

10. 1. 2023 ▪ 4 min. čtení

Strategická hodnota Bachmutu je sporná, ale má symbolický význam pro obě strany. Pro Rusko by jeho dobytí znamenalo nejvýznamnější úspěch za poslední měsíce. Dlouhá bitva a těžké ztráty proměnily Bachmut v očích Ukrajiny v národní symbol odporu. Zelenskyj se o městu zmínil ve vystoupení před americkým Kongresem minulý měsíc a předal předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové ukrajinskou vlajku s podpisy vojáků, kteří v Bachmutu bojují.

Požadavek udržet Bachmut s sebou nicméně nese určitá rizika, varují analytici s tím, že by tento cíl mohl případně zatemnit vojenský úsudek a oddálit ústup, pokud by se stal nevyhnutelným.

Rozbitá, bahnitá pole na východním okraji města připomínají první světovou válku: krátery po granátech jsou všudypřítomné a ukrajinští vojáci si často stěžují na zápach z rozkládajících se těl mrtvých ruských vojáků.

„Vypadá to jako u Verdunu v první světové válce. Každá strana se snaží vykrvácet tu druhou,“ řekl generálporučík Frederick B. Hodges, který býval velitelem amerických sil v Evropě, o bitvě o Bachmut, která pokračuje šestý měsíc. Před válkou mělo město asi 100 tisíc obyvatel, ze kterých nyní na místě zůstalo asi 7000.

Bitva v Bachmutu měla dvě fáze: do prvních zhruba 100 dní byla zapojena ruská pravidelná armáda, později soukromá žoldnéřská společnost Wagnerova skupina (v ruském přepisu Vagnerova), která do svých řad verbuje i trestance. Druhá fáze byla krvavější, protože majitel společnosti Jevgenij Prigožin, který je blízkým spolupracovníkem prezidenta Vladimira Putina, vyzkoušel novou taktiku, aby dosáhl vítězství v Bachmutu, a posílil tak svou politickou pozici. Ukrajinští vojáci hovořili o útocích lidských vln.

Ukrajinský plukovník v záloze a komentátor Serhij Hrabskyj říká, že boje o Bachmut mají „úplně jinou povahu“. Ukrajina podle něj pokračuje v obraně města zčásti i proto, že „ruské ztráty jsou pro nás důležité“.