Americký časopis Time oznámil, že bude mít na své obálce náčelníka ukrajinského generálního štábu Valerije Zalužného. Po prezidentovi Volodymyru Zelenském se generál stal další tváří ukrajinského válečného úsilí a v dějinách konfliktu Ukrajiny s Ruskem bude pravděpodobně hrát významnou roli, píše americký magazín v textu, v němž se věnuje také ukrajinskému způsobu vedení boje a protiofenzivě na severovýchodě země.

Bylo by snadné Valerije Zálužného podcenit. Když není v uniformě, dává generál přednost tričkům a šortkám, které odpovídají jeho ležérnímu smyslu pro humor, píše časopis na úvod a připomíná rok 2021, kdy ho Zelenskyj pověřil velením ukrajinských ozbrojených sil. Když se to od prezidentových spolupracovníků dozvěděl, Zalužnyj prý reagoval ohromeně: „Jak to jako myslíte?“

Narodil se v roce 1973 v sovětské vojenské posádce na Ukrajině a podle časopisu Time říká, že stejně jako Zelenskyj chtěl být komikem. Vydal se však ve stopách své vojenské rodiny. V armádě samostatné Ukrajiny patřil k nové generaci důstojníků, která vyrostla na sovětské Ukrajině, ale chtěla se zbavit vojenských dogmat SSSR, píše časopis. Ve své magisterské práci Zalužnyj analyzoval vojenskou strukturu Spojených států. Když viděl, jak jsou ukrajinské síly zatíženy sovětským modelem, jenž se opíral o rigidní, shora řízené rozhodování, začal zavádět změny po vzoru ozbrojených sil USA a NATO, popisuje magazín.

Je jedním z velitelů, kteří strávili roky přeměnou ukrajinské armády z těžkopádného sovětského modelu na moderní bojovou sílu. Zocelen léty bojů s proruskými separatisty na východní frontě patří k nové generaci lídrů, kteří se naučili flexibilitě a delegovat rozhodnutí na velitele v terénu. Jeho houževnatá příprava před ruskou invazí a chytrá taktika na bojišti na počátku války pomohly Ukrajině odrazit ruský nápor, píše Time.

Zalužnyj podle časopisu patřil k ukrajinským důstojníkům, kteří ruskou invazi považovali za otázku času. Během několika týdnů po nástupu do funkce začal provádět změny. Vojáci například mohli v případě napadení opětovat palbu „všemi dostupnými zbraněmi“, aniž by k tomu potřebovali povolení vyšších velitelů. Detaily strategie před ruskou invazí držel Zalužnyj v tajnosti. „Bál jsem se, že ztratíme moment překvapení,“ vysvětlil magazínu. „Potřebovali jsme, aby si protivník myslel, že jsme všichni zalezlí na svých obvyklých základnách, kouříme trávu, koukáme na televizi a píšeme na Facebook,“ popsal.

Když invaze 24. února ráno začala, měl generál dva strategické cíle. „Nemohli jsme dopustit, aby padl Kyjev,“ řekl. Dalším cílem bylo umožnit Rusům postup a poté zničit jejich kolony vepředu a zásobovací linie v týlu. I za cenu ztráty některých území. Šestý den invaze Zalužnyj dospěl k závěru, že to funguje. Zároveň ho překvapily chyby Ruska. Když nepřítel čelil silnému odporu nebo ztratil možnost zásobování, neustoupil nebo nezměnil přístup. „Prostě hnali své vojáky na jatka,“ řekl Zalužnyj. „Vybrali si scénář, který mi vyhovoval ze všech nejvíc,“ dodal.

V září blesková ukrajinská protiofenziva na severovýchodě země šokovala ruské jednotky, které prchaly a vzdaly se rozsáhlých oblastí okupovaného území. V kombinaci s druhou operací na jihu Ukrajinci tvrdí, že za necelé dva týdny vybojovali zpět přes 6000 kilometrů čtverečních území, osvobodili desítky měst a odřízli zásobovací linie nepřítele.

Obratná hra ukrajinské armády, která před útokem na severovýchodě vyhlásila protiofenzivu na jihu, Rusko zaskočila. A podle časopisu Time se potvrdily argumenty Ukrajinců, že zpravodajská spolupráce společně se zbraněmi a materiálem od západních spojenců přinesou na bojišti výsledky. Systémy HIMARS, které poskytly USA, umožnily Ukrajincům ničit nepříteli sklady munice, paliva a velitelská stanoviště. Lehčí vozidla, stejně jako nákladní automobily a tanky zaslané Británií, Austrálií, Nizozemskem, Polskem a Českem, umožnila Ukrajincům Rusy vymanévrovat, píše Time.

Klíčová byla podle ukrajinských představitelů také pružná velitelská struktura, která dokázala využít ruského kolapsu. „Ukrajinská armáda má svobodu rozhodování na všech úrovních,“ uvedl ministr obrany Oleksij Reznikov a přirovnal ji ke standardům NATO.

Zalužnyj je jen jedním z mnoha Ukrajinců, kteří jsou zodpovědní za pokrok armády. Mezi další klíčové důstojníky podle časopisu Time patří velitel pozemních sil Oleksandr Syrskyj, jenž vedl obranu Kyjeva na začátku invaze a nedávno protiofenzivu na východě. A také Kyrylo Budanov, šéf ukrajinské vojenské zpravodajské služby. Ukrajinští představitelé se snaží zásluhy za dosavadní vojenské úspěchy rozdělovat. „Není to příběh jedné hvězdy, ale konstelace naší vojenské elity,“ říká Reznikov.

Po prezidentovi se nicméně tváří ukrajinského úsilí během války stal Zalužnyj, píše Time, jenž zároveň připisuje k dobru Zelenského, že nechal velení armády na generálech a do vojenských záležitostí nezasahuje.

Je těžké předpovědět, kam válka vyvolaná Ruskem bude směřovat a jakou roli v ní nakonec Zalužnyj bude mít, zdůrazňuje Time a poznamenává, že snad poprvé se nyní zdá možné, že armáda, jíž tento muž velí, by mohla dosáhnout vítězství. Válkou zocelení ukrajinští vůdci nicméně podle magazínu vědí, že nedávné úspěchy jim jen získaly čas. „Rusko vsadilo na tuto válku všechno. Putin nemůže prohrát. Sázky jsou příliš vysoké,“ varuje tajemník ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov.

Ukrajinské operace na jihu postupují pomalu. S blížící se zimou si Kyjev musí dávat pozor, aby své síly nepřetížil. A ve hře jsou i věci, které jsou mimo jeho kontrolu. Hrozící energetická krize by mohla oslabit vojenskou podporu Západu, Rusko už snížilo dodávky plynu do Evropy. Zalužnyj se mezitím připravuje na dlouhou a krvavou dřinu. „Na základě toho, co vím o Rusech z první ruky, naše vítězství nebude konečné. Naše vítězství bude příležitost se nadechnout a připravit se na další válku,“ cituje ho na závěr Time.