Je mi jedno, kdo bude vládnout. Hlavně ať nechají můj dům na pokoji, říká mi stařenka z Doněcka

Den stý dvanáctý, 18. června.

„Nevíš náhodou, jak se dají poslat peníze do Doněcké lidové republiky? Nešlo by to třeba nějak přes Rusko?“

„Vždyť to nejde ani do Ruska.“

„Ale ty přece nějak posíláš peníze na Krym, ne?“

„Už od března tam nic poslat nemůžu.“

Můj kamarád a spolubojovník se snaží pomoci své matce a v dubnu se na mě obrátil o radu. Jsme v podobné situaci – jeho i moje matka se nachází na území kontrolovaném Ruskem. Jenomže moje máma je na Krymu, ta jeho ve vesnici nedaleko Doněcku. Tam, kde už začíná přituhovat.