Breivik: Vystřelit poprvé bylo extrémně těžké, bylo to proti přírodě. Pak už to šlo snáze

Vítejte v našem on-line přenosu ze soudu s Andersem Breivikem v Oslu.

Včera jsme vás informovali, že někteří Norové začali bojkotovat noviny, které mají na titulní stránce fotku Breivika. Zdá se, že tento protest zabral - dnes totiž žádný z norských deníků nedal Breivika na titulní stránku.

Breivik hned na počátku dnešního líčení prohlašuje, že není rasista. Stejně jako mnoho jiných rasistů při tom používá argument, že měl přátele z řad "menšin.

Naopak se pouští do kritiky těch, kteří prý hlásají "protievropský rasismus": novináři, politici, školy. Řadí sem i skladatele písniček pro děti.

Kritizuje i kulturní marxisty a obviňuje je z toho, že vytvářejí z chlapců děvčata.

Breivik si stěžuje na podjatost hlavních médií.

"Zapomeňte na to psát dopisy do novin. Nikdy je neotisknou," říká a opět se vrací k tezi, že ho k masakru donutila norská společnost, politici a média.

Breivik se svými obhájci po příchodu do soudní síně

Prokuratura se Breivika ptá, jaké země nejvíc obdivuje, když není v Norsku spokojen.

"Japonsko a Jižní Korea" jsou "hlavní modely" odpovídá rozhodně, protože podle něj mají omezenou imigraci a udržují si kulturní a etnickou homogenitu. Jsou to "ideální státy", dodává.

Internet Breivikovi pomohl v sestavování bomby. Od podzimu roku 2010 prý na webu studoval chemii a získal přístup k mnoha stránkám, kde našel rady.

"Procházel jsem internet a dostal jsem se k více než 600 návodům na výrobu výbušnin". Při překládání cizích stránek používal překladač Google.

Mluvit o přípravě útoků Breivika očividně baví - je výřečný a čilý, píše reportérka listu Guardian Helen Piddová.

Soud se ptá na Utoyu. Breivik podle svých slov uvažoval, že si pořídí řidičský průkaz na kamion, aby mohl vyrobit větší bombu. Testovací výbuch provedl během bouřky, asi 2 km od farmy, kterou si kvůli výrobě bomby pronajal, aby nevzbudil podezření hlukem.

Před samotným útokem pak provedl "průzkumnou akci" na ostrov Utoya, aby zjistil, jak jezdí trajekt. Na webové stránce mládeže norských socialistů získal informace o programu letního tábora.

Soud si vzal 20 minut pauzu.

Nyní se téma výslechu obrací na Breivikův vztah k hnutí Al-Káida.

"Já a další jsme se od Al-Káidy hodně naučili," prohlásil. Nejvíce poznatků prý získal ze sledování televizních dokumentů o této teroristické organizaci. Studoval prý slabé a silné stránky mnoha skupin jako FARC, IRA a dalších. Došel k závěru, že nejúspěšnější z nich byla Al-Káida. Na rozdíl od ostatních organizací se totiž její členové nebojí smrti.

Zpočátku Breivik útok plánoval jako sebevražednou akci, která by pomohla rozšířit jeho manifest a vyprovokovat hon na multikulturalisty.

Ukazuje se, že Breivik měl všechno připravené do posledního detailu. Výbušniny si prý objednal 30. prosince, aby mohl předstírat, že je potřebuje na ohňostroj. Navíc počítal s tím, že ke konci roku budou poštovní služby nejvíce zaneprázdněné.

Zamaskoval svou IP adresu, což mu zajistilo anonymitu na internetu a pomohlo předejít tomu, aby ho vystopovaly tajné služby.

Kvůli strachu z tajných služeb se rozhodl operovat sám.

Otázky ohledně příprav atentátu pokládá Breivikův obhájce. Jeho cílem je ukázat, jak precizně měl Breivik vše naplánováno a že tudíž nemůže být nesvéprávný.

Mluví se o Breivikově rodinném životě. Se svou matkou prý měl dobrý vztah. Jedli společně a Breivik jí přesvědčoval, aby si našla koníčka. "Ty jsi můj koníček," odpověděla mu prý na to.

Breivik dal průchod svému cynismu. Právníci se ho ptají, koho vidí u soudu.

"Vidím lidi, kterým jsem zničil životy a způsobil obrovské utrpení," odpovídá Breivik, načež ho soud žádá o soucit.

"Nemůžu po sobě chtít, abych pochopil, jaké utrpení jsem způsobil. Kdybych se to pokoušel pochopit, nemohl bych tu dnes sedět, ani bych nemohl po 22. červenci žít."

Myslím, že bych se psychicky zlomil, kdybych odstranil mentální bloky, které mám."

Následně Breivik odmítá pobídku zástupce obětí, aby prokázal soucit a vžil se do situace příbuzných.

Breivik se poprvé vyslovil ke klíčovému tématu soudního stání.

"Nejsem psychiatrický případ, jsem zdravý. Chápu, že pro tak mírumilovnou zemi, jako je Norsko, musí být těžké chápat tak fundamentalistickou akci. Je ale důležité chápat rozdíl mezi politickým extremismem a šílenstvím v klinickém slova smyslu," řekl Breivik.

Ptali se ho právní zástupci příbuzných obětí.

Jaké hodnoty v Norsku vlastně Breivik brání?

"Je to všechno v Norsku, počínaje klikami u dveří, ozdobami, pivem, naší mluvou, chováním, školní disciplínou, ohleduplností a způsobem, jak k sobě mluvíme," uvedl Breivik.

Soud si vzal hodinovou pauzu na oběd.

Soud pokračuje. Breivika nadále vyslýchají právníci poškozené strany.

"Řekl jsem jim, že mě poslali jako rutinní kontrolu po útocích v Oslu. Požádal jsem ochranku, aby mi zavolala loď," popisuje nalodění Breivik. Ostatním lidem doporučil, aby se nepřibližovali k jeho dodávce. Nechtěl, aby viděli, co je uvnitř.

"Totéž jsem řekl i 'utoyské matce', která se ptala, proč nikdo nebyl informován. Vysvětlil jsem jí, že je to kvůli zmatku a prázdninám. Ona pak řekla, že je vše v pořádku."

"Řekl jsem, že chci, aby mě vzali na ostrov, že chci povolat dobrovlníky do hlídek. Požádal jsem, aby mi pomohli s krabicí. Vzal jsem pušku."

"Utoyská matka" pak prý Breivika požádala, aby pušku schoval, protože jinak mládež vyděsí. Předtím než loď vyrazila na ostrov schoval zbraň do plastové tašky."

(Tzv. utoyská matka se později stala první obětí Breivikovi střelby)

Breivik tvrdí, že se snažil dělat "všechno" proto, aby se vyhnul násilí, které bylo podle něj až nejzažší řešení. Před útoky se údajně pokoušel "všeho, co bylo možné, dosáhnout mírovými prostředky, dokud neztratil víru v demokracii". "Všechno" přitom pro něj znamenalo "běžnou účast v politických stranách, psaní úvah, komunikace či psaní komentářů na internet."

Před soudem se objevil odznak, kterou měl Breivik na své uniformě v den masakru. Stojí na ní nápis v angličtině "Multi-culti traitor hunting permit" (Povolení k lovu multikulturních zrádců). Když se ho soud zeptal, kdo mu toto povolení dal, Breivik odpověděl, že on sám.

Poškozená strana čte Breivikovi věk lidí (zhruba polovině z nich bylo méně než 18), které zabil na Utoye, a ptá se ho, jestli to byla "chlapská mise". Obžalovaný odpovídá, že si myslel, že jsou starší.

Policista kontroluje soudní síň během pauzy na oběd

Zástupce poškozených teď vystřídali čtyři soudní psychiatři.

První se ptá Breivika, jestli si myslí, že ve své zprávě lhali. Breivik mu odpoví, že to by měl říct on.

Další se ptá, proč Breivik tak často udává množství v procentech, když mluví (např. že bomba v Oslu byla o 30 méně účinná, že je schopen přijmout 2 procent Norů, kteří nejsou "etnicky čistí", atd.). Breivik prohlašuje, že mluvit v procentech je v komunikaci účinné. V běžných rozhovorech prý ale běžně procenta nepoužívá.

Psychiatrům také Breivik sděluje, že od roku 2006 medituje, aby se zbavil všech emocí od "štěstí po smutek, zoufalství po úzkost a strach".

Diskuze se stáčí na téma samotného útoku na Utoye a Breivik předem upozorňuje, že to bude "hrozivé". Lidé by prý měli opustit síň.

Breivik začíná událost vyprávět chronologicky od chvíle, co se objevil v přístavišti před Utoyou. Zbraň měl schovanou a byl nervózní, jestli přijmou jeho falešný policejní průkaz. Byl připravený na to, co dělat, kdyby se ho začali ptát.

Na lodi Breivik zjistil, že člen policejní hlídky na Utoye je mimo službu a nemá zbraně. Soudce se na Breivika upřeně dívá, když popisuje první vraždy.

Po přistání se policista začíná Breivika ptát na konkrétní věci. Breivik cítí, že má podezření. Ptá se ho na jména konkrétních policistů.

"Bál jsem se," říká Breivik. "Nechtěl jsem to udělat," říká předtím, než začne popisovat vraždění prvních lidí. "Přemýšlel jsem o tom asi minutu. Bylo to jako celý rok. Stovky hlasů ve mně říkaly ZASTAV.

"Držel jsem pistoli pevně. Vytáhnul jsem ji. Říkal jsem si buď teď nebo nikdy. Když jsem vytáhnul zbraň 'utoyská matka' mi říkala, abych na nikoho nemířil."

"Nejprve jsem zabil hlídku, pak 'utoyskou matku'. Střelil jsem do nich několikrát. Lidé kolem mě začali křičet. Pak jsem zastřelil mládežnického dobrovolníka stojícího poblíž. Lidé utíkali na všechny strany. Běžel jsem za hlavním proudem směrem ke kavárně."

Breivik popisuje, že se snažil zastřelit co nejvíce lidí. V místnosti kavárny se tísnil hlouček vystrašených lidí, útočník začal střílet. Někdo se prý pokoušel Breivika zastavit, jinak tam bylo úplné ticho.

Přeživší poslouchají výpověď, někteří odcházejí.

Breivik detailně popisuje, že střílel na každého, koho viděl. Střílel prý dokud nepoznal, že jsou mrtví. "Neměl jsem kontrolu nad tím, kolik lidí jsem zabil," říká.

Při útoku na Utöye Breivik použil podle svých vlastních slov dvě psychologické zbraně. Jednou z nich byla obrovská svastika, kterou měl na hrudi. Lidé prý byli šokováni, když ji viděli.

Druhou byl jeho křik  - při své akci vykřikoval: Dnes všichni zemřete marxisté!

Obžalovaný se prý obával, že bude přepaden některými účastníky tábora, proto si nepamatuje příliš mnoho detailů z přemisťování po ostrově. Soudkyně vyhlásila krátkou přestávku.

Breivik mluví o tom, že až na místě zjistil, že bývalá premiérka Brundtlandová na ostrově nejspíš už není. Hledal tedy šéfa mladých socialistů Eskila Pedersena.

Z rozmístěných budov tábora chtěl vylákat účastníky, aby je mohl postřílet. Měl v plánu polít je dieselem, který si přivezl, jak ale teď přiznává, nebyl to dobrý nápad, protože hořlavost dieselu není nejlepší.

Použil ale dýmovnice, které měly účastníky "vykouřit". Tři hodil směrem na hlavní budovu, ale některé z nich okno nerozbily a spadly na zem. Z budovy tak nikdo nevybíhal, jak si představoval.

Šéf sociálně demokratické mládeže Eskil Pedersen

Breivik popisuje, že věděl, že již brzy přijede speciální jednotka Delta. Slyšel hluk od přístaviště, tak se rozhodl, že se tam půjde podívat. Viděl tam dva nebo tři čluny, začal po nich střílet. Střílel i po lodi v dálce, která prý zachrňovala některé členy AUF (sociálně demokratické mládeže).

Vrátil se do kavárny a na zemi uviděl mobil. V tu chvíli si prý říkal, že jeho mise je u konce, že nemá cenu pokračovat. Dosáhl svého. Rozhodl se zavolat na policii a vzdát se.

Na tísňové lince 112 ale bylo obsazeno. Zkoušel to znovu, ale opět bez úspěchu. Nevěděl prý, co má dělat. Nakonec si řekl, že musí pokračovat, dokud nezemře.

Rozběhl se znovu na sever ostrova, kde se shromáždilo několik lidí. Zeptal se jich, jestli "ho" viděli, aby neutíkali. Řekl jim také, že přijel záchranný člun, a že musí jít za ním. Někteří šli směrem k němu. Pak začal stříle.

"Zastřelil jsem tam hodně lidí... Musel jsem pak jít kolem jejich těl a viděl jsem, co jsem udělal. Říkal jsem si, že je to velmi kruté," vzpomíná Breivik.

Pak zkusil znovu několikrát volat na policii. Opět bez odezvy.

Nakonec se na tísňovou linku dovolal. Řekl, že se chce vzdát policistům z Delty. Říkal si, že zastřelil hodně lidí. Mnoho ale také viděl plavat pryč z ostrova. Poté uslyšel helikoptéry a byl si vědom toho, že každou chvíli mohou přijít speciální jednotky a zabít ho.

"Říkal jsem si, chci tohle přežít? Stanu se nenenáviděnější osobou v Norsku a můj život bude noční můrou. Měl bych se střelit do hlavy sám? Pokud bych to udělal, muselo by to být hned. Pak jsem si ale vzpomněl na to, co jsem psal ve svém manifestu. Mohu bojovat i z vězení," vysvětluje Breivik.

Breivik říká, že se diví, že policie nepoužila termokamery, které by ho našly i přes všechny ty stromy. "Teď byla má mise u konce, říkal jsem si," uvádí Breivik s tím, že na policisty střílet nechtěl - oni nebyli těmi nepřáteli.

"Nebál jsem se, ale přemýšlel, co bych měl dělat," říká o chvíli, kdy ho policisté našli.

"Klečel jsem a díval se do země. Řekl jsem, že nemám u sebe žádné výbušniny. Ležel jsem na zemi asi 30 až 40 minut, pak měl tři policisté z Delty odvedli do hlavní budovy. Řekl jsem jim, že jestli mě chtějí zabít, měli by to udělat v prvním patře," popisuje Breivik.

Policie ho ale odvedla do druhého patra a začala s výslechem. "Je ještě něco, co chcete vědět?" ptá se obžalovaný prokurátorky.

Breivik na žádost státní zástupkyně Enghové popisuje detailněji vraždění v kavárně a hlavní budově. Obžalovaný říká, že všichni hrozně křičeli, někteří dělali, že jsou mrtví. Příliš mnoho si toho prý nepamatuje, ale tvrdí, že to bylo absolutně strašné. Všude byly kaluže krve.

Byl prý ale v "bojovém módu", kdy byl jeho mozek bombardován myšlenkami a neměl tak žádné etické zábrany, které by v normálním stavu měl.

"Vystřelil poprvé bylo extremně těžké, bylo to proti přírodě. Ale potom jsem se dostal do bojového módu a bylo to mnohem snažší," popisuje.

Na otázku, proč mířil na hlavy obětí, odpovídá, že to je jistota, jak zabít. Je to přirozené, když na někoho střílíte, říká.

Breivik je hodně překvapený, že jeden člověk, na které zaútočil pod záminkou, že je připraven záchranný člun, přežil. Dělal, že je mrtvý a přežil i následné výstřely, kterými se obžalovaný chtěl o jejich smrti přesvědčit.

Jinak si Breivik pamatuje, že tam byli muži i ženy. Pamatuje si i barvu jejich oblečení.

Někteří z přeživších tvrdili, že se Breivik při útoku na ostrově usmíval. To ale sám útočník vyvrací, prý si v tu chvíli říkal, že to je otřesné.

"Máte svůj smích vždy pod kontrolou?" ptá se státní zástupce Holden. "Směji se v rámci obranného mechanismu," vysvětluje Breivik. Smrti se ale prý nebál.

Dvě minuty po 16. hodině soudkyně odročuje jednání. Breivik se ptá, jeslti si může odnést dokumenty a mapu ostrova Utöya. Krátce mluví se svým obhájcem Lippestadem.

Breivik bude ve své výpovědi pokračovat v pondělí.

Prokurátoři Enghová a Holden oznamují novinářům, že výslech probíhal v souladu s vyšetřováním. Jsou spokojeni i s tím, že Breivik je ochotný odpovídat na více otázek, než tomu bylo v uplynulých dnech.

Holden říká, že policie je propojena s facebookovým účtem Breivika i s uživateli, se kterými byl v kontaktu.

Novináři se ptají, co obhajoba doporučila svému klientovi před pátečním přelíčením. Lippestad odpovídá, že mu hlavně doporučovali, aby vůbec vypovídal. A Breivik sám prý mluvit chtěl.

Další otázky míří na meditaci, o které Breivik mluvil. Obhájce ale říká, že o tom nic víc neví.

Zároveň dodává, že není náhoda, že velmi nadaní psychiatři dospěli k různým závěrům ohledně Breivikova zdraví.

Cílem obhajoby prý je prokázat, že je Breivik duševně zdravý a tedy trestně odpovědný.

Právní zástupci obětí a jejich rodin říkají, že tento případ a výslechny neposkytnou rodinám nikdy odpovědi na všechny jejich otázky. Novináře zajímá, co si myslí o tom, jak klidně a tiše Breivik o útoku na ostrově Utöya mluvil a že místy hovořil s empatií.

"Jeho činy jsou zcela nepochopitelné. Je v zásadě těžké odhadnout, co se odehrává v jeho hlavě. Je to něco, co jsme dosud neznali," odpovídá Elgesem.

Pro všechny je prý silným zážitkem vidět, jak Breivik sám popisuje to, co udělal.