Kontext
Speciál iHNed.cz
Pád komunismu
V euforii po otevření Berlínské zdi se v Německu diskutovalo o tom, jestli 9. listopad, kdy padl symbol, který z Němců dělal občany dvou různých států, nevyhlásit národním svátkem. Místo něj byl nakonec jako "Den německé jednoty" raději zvolen 3. říjen, na paměť formálního sjednocení Německa v roce 1990.

Důvod byl prostý: do roku 1989 byl totiž devátý listopadový den v Německu zapsán hlavně černým, či spíše hnědým písmem. A slavit státní svátek v den, kdy se Adolf Hitler pokusil o puč a kdy nacisté vypalovali židovské synagogy a obchody, přišlo německým politikům vzhledem k vině Německa na druhé světové válce a holocaustu pochopitelně nevhodné.

9. listopad 1918: "Monarchie se zhroutila, ať žije republika!"

Přitom první velký milník 20. století nenaznačoval, jak tragickou bude mít toto datum v německých dějinách příchuť. Na začátku listopadu 1918 bylo jasné, že císařské Německo po čtyřech letech prohrálo světovou válku. Stále více vojáků utíkalo z fronty domů, povstání námořníků se z Kielu rozšířilo do celé země, rostl tlak na sesazení císaře Viléma II., na 9. listopad byla svolána generální stávka.
Kolem třetí hodiny odpoledne, když do Berlína dorazila zpráva o Vilémově abdikaci, vyhlásil z balkónu budovy Říšského sněmu sociálnědemokratický politik Phillip Scheidemann: "To staré a ztrouchnivělé – monarchie – se zhroutilo. Ať žije to nové. Ať žije německá republika!"

Nový, demokratický režim ale od samého začátku bojoval s dědictvím válečné porážky, hyperinflací a snahou o komunistické i konzervativně-monarchistické převraty. V roce 1923 se dokázal vypořádat i s Hitlerovým "pivním" pučem.

9. listopad 1923: "Vypukla národní revoluce!"

Adolf Hitler ve své klíčové knize "Mein Kampf" napsal, že když se 9. listopadu 1918 dozvěděl o svržení monarchie, poprvé od smrti své matky plakal. A rozhodl se, že se stane politikem.

Přesně čtyři roky poté se v Mnichově spolu s bývalým císařským generálem Ludendorffem pokusil o státní převrat. Na proklamačním letáku stálo: "Vláda listopadových zločinců v Berlíně je dnes prohlášena za sesazenou!" Armáda s policií ale puč ještě téhož dne potlačily. Hitler byl uvězněn, ale už za rok a půl byl na svobodě a v roce 1933 se nakonec se svou stranou NSDAP legálně dostal k moci.

Až do porážky nacistického režimu v roce 1945 se pak každoročně konaly pompézní smuteční tryzny za 16 "krvavých svědků" této "heroické porážky".

9. listopad 1938: "Smrt mezinárodnímu židovstvu"

Dne 9. listopadu 1938 podlehl legislativní rada německého velvyslanectví v Paříži a člen NSDAP Ernst vom Rath atentátu. Zastřelil ho židovský mladík, který ze zoufalství vtrhl s revolverem na ambasádu poté, co se dozvěděl, že Němci vyhostili jeho rodinu do Polska.

Nacisté vom Rathovy smrti okamžitě využili k protižidovskému pogromu. V telegramu jednotkám SA a policie stálo: "Židovské synagogy musí být okamžitě zapáleny, židovské symboly strženy. Hasiči nesmějí zasahovat (…), zničené židovské obchody, synagogy atd. musejí být označeny štíty, třeba s takovým textem: Pomsta za vom Rathovu vraždu!"

Řádění nacistů, kteří si v ten den připomínali 15. výročí Hitlerova zmařeného puče, vešlo do dějin pod cynickým názvem "říšská křišťálová noc". Vyžádala si přes 400 obětí na životech a tisíce zničených lidských osudů.

9. listopad 1989: "Okamžitě, bezodkladně"

Po konci druhé světové války se o 9. listopadu začalo mluvit jako o "černém" a  "osudovém dnu" německých dějin. Drtivé většině Němců se však při otázce, co důležitého se stalo 9. listopadu, vybaví mnohem čerstvější a daleko šťastnější událost.

Když mluvčí východoněmecké vlády Günther Schabowski vpodvečer 9. listopadu 1989 oznámil, že "okamžitě, bezodkladně" mohou východní Němci vycestovat do zahraničí, ještě do půlnoci pod náporem občanů NDR padla Berlínská zeď, symbol rozdělení Berlína, Německa i celého světa.

Přestože od té doby uplynulo už 20 let, německým národním svátkem se 9. listopad v dohledné době nestane. I letos se totiž očekávají pochody stovek neonacistů, kteří si budou připomínat něco docela jiného: 86 let od chvíle, kdy Adolf Hitler "heroicky" prohrál svůj pokus o státní převrat.