Patriot, Neptun nebo Kinžál. Nad Evropou probíhá souboj raket, kterých si NATO právě objednalo stovky za miliardy

Evropa, která během posledních dvou let války na Ukrajině řešila dodávky tanků, obrněných vozidel, děl a dělostřelecké munice, jako by vstoupila do období, kde klíčovou roli budou hrát rakety. Tedy zbraň, která umožňuje zasáhnout nepřítele na dlouhou vzdálenost a obrana proti ní je velmi složitá a drahá, stejně jako její masová výroba. I proto se celosvětový počet výrobců takových zbraní počítá na nízké desítky.

Pozemní boje na východní a jižní Ukrajině zamrzly a Rusové se podle očekávání snaží zlomit uprostřed zimy morálku Ukrajinců raketovými a dronovými útoky na civilní cíle. Vybavit Ukrajinu co největším počtem protiraketových zbraní bylo jedním z klíčových úsilí západních spojenců, kteří zároveň při pohledu na ukrajinské bojiště chtějí posílit vlastní protiraketovou obranu. Zároveň potřebuje Evropa posílit vlastní zbrojní výrobu a zlevnit produkci, kde právě rakety patří k nejdražším výrobkům.

Tohle všechno umožní objednávka tisíce kusů raket GEM-T systému Patriot. Na jejich výrobu vznikne nová továrna v Německu v režii amerického koncernu Raytheon, tvůrce systému Patriot, a evropského výrobce raket MBDA. Evropa tak doplní rakety, které poslala na Ukrajinu, a zvýší jejich zásoby v rámci společné iniciativy Sky Shield, iniciované Německem.

Proč chtějí Ukrajinci německou střelu Taurus? Protože má jednu velmi speciální schopnost

15. 8. 2023 ▪ 3 min. čtení

Ukrajina tvrdí, že v úterý sestřelila systémem Patriot všech deset ruských hypersonických střel Kinžál. Pro západní uživatele Patriotu je to informace obrovské ceny. „Každý ukrajinský sestřel Kinžálu střelou z Patriotu zlepšuje algoritmus, který řídí přesnost,“ tvrdí americký expert Jan Kallbert.

Jenže Ukrajinci jsou kvůli raketám frustrovaní. Sice se mohou relativně úspěšně bránit ruským útokům, ale zároveň sami nemají rakety, které by byly schopné zasáhnout vzdálené cíle. V minulosti jich ze Západu několik desítek dostali, ale s omezeným doletem. Díky britsko-francouzským střelám Storm Shadow/Sculp, vypouštěným z letadel, například vytlačili ruské válečné námořnictvo ze své části Černého moře a ze základen na Krymu. Díky raketám pozemního systému HIMARS měli úspěchy v předloňských ofenzivách. A když jim loni v říjnu do systému HIMARS poslali Američané výkonnější rakety ATACMS, také s nimi úspěšně útočili na ruské základny.

Jenže západní spojenci jsou opatrní a skoupí. Německo nechce Ukrajině poskytnout své výkonné rakety Taurus, které by znamenaly ohrožení Kerčského mostu, spojujícího Krym s Ruskem. Údajně je to hlavně proto, že rakety by na ukrajinská letadla museli montovat němečtí experti, které Berlín nechce vyslat do válčící země, aby nemohl být obviněn z účasti na válce.

Spojené státy zase nejnověji řeší zprávu týdeníku Newsweek, podle níž americká armáda bude muset draze zlikvidovat nejméně stovky střel dalekého doletu ATACMS, kterým končí „doba trvanlivosti“. Příznivci Kyjeva argumentují, že takové střely by se velmi hodily ukrajinské armádě. „Mohly by být dodány Ukrajině a tam velmi efektivně použity,“ cituje Newsweek Daniela Riceho, bývalého poradce ukrajinského velitele, generála Valeryje Zalužného.

Ukrajina má více než dvacet systémů HIMARS, z nichž se po určité úpravě dají střely ATACMS vypálit. Ukrajinci jich v říjnu dostali už asi dvacet s odhadovaným doletem kolem 160 kilometrů.

Podobně jako v případě munice nebo tanků se tak Ukrajina musí spolehnout především sama na sebe. Vývoj a výroba raket s dlouhým doletem je ale velmi komplikovaná a drahá věc. Nicméně, ukrajinští vojáci už ukázali, že s vlastní střelou Neptun – o níž si všichni mysleli, že je teprve ve vývoji – dokážou potopit moderní ruský křižník Moskva.

Ukrajinské firmy tak budou modernizovat ruské systémy Buk a S-300, aby s nimi mohly střílet i rakety západní výroby. A loni začátkem prosince pak náměstek ministra obrany Ivan Havriluk oznámil, že armáda bude mít brzo k dispozici „dlouhý Neptun“, tedy vlastní střelu s delším doletem, která kromě námořních cílů bude moci útočit i na pozemní cíle. A vzhledem k tomu, že první Neptuny byly na podvozcích české Tatry, je možné čekat, že i „dlouhý Neptun“ bude mít přinejmenším tuto českou stopu.