Proč vůbec musí „Brusel“ posuzovat, jak chce Česko postavit další blok jaderné elektrárny, co je mu do toho? A proč by měli zpozornět všichni, kteří si tak zamilovali Petra Pitharta? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Odebírejte!

Zveme vás!

Přijďte na veřejnou debatu lídrů kandidátek jednotlivých stran či koalic do voleb do Evropského parlamentu. Účast slíbili prakticky všichni lídři, debata bude ve středu 15. května od 17:00 v Node5 na pražském Smíchově. Pořádá Asociace pro mezinárodní otázky, moderují oba Ředitelé Evropy. Registrovat se můžete tady.

Češi průkopníky?

Evropská komise tento týden udělila dlouho očekávané „razítko“ pro dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Mnozí čeští diskutující na sociálních sítích se rozčilovali, proč jako musí Brusel rozhodovat o tom, jestli si něco postavíme, nebo ne. Rozhodnutí se samozřejmě netýká samotné stavby, ale plánované státní pomoci pro ni, na kterou komise naopak dohlíží. Finanční architektura projektu za stovky miliard korun je složitá, i proto trval souhlas s notifikací téměř dva roky. Lidé v komisi označili český model veřejné podpory podle informací Ředitelů Evropy za „trailblazer“, tedy průkopnický, kterým by se mohly inspirovat další státy. V čem spočívá? 

Ursula a zbrojaři

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová byla v předvečer výročí vstupu Česka do EU v Praze. Kromě prezidenta, premiéra a členů „jejích“ eurolidovců (KDU-ČSL, TOP 09) mluvila také s českými zbrojaři. Společné nákupy munice jsou něco, do čeho se chce vrhnout, pokud po červnových eurovolbách získá druhý mandát. První kroky von der Leyenové v Česku vedly do centrály CSG Group v Praze, kde byli i zástupci firem Colt a STV, které dodávají na Ukrajinu – za což jim šéfka komise poděkovala. Řeč byla i o novém postu eurokomisaře pro obranný průmysl, o který má Česko zájem. Přislíbeno ale nebylo zemi údajně nic, slyší Ředitelé Evropy. Proč? Před volbami se von der Leyenová nechce k ničemu zavazovat.

Prosvištíme si: Vstup do EU neslavme

Neustále si opakujeme, jak je pro nás členství v EU skvělé a výhodné. Je to pravda, ale je načase posunout se dál – 20 let po vstupu do EU skončeme s absurdní debatou, jestli v ní být, nebo ne. Přestaňme sedat na lep bezmozkům, kteří tvrdí, že by Česko mělo ze sedmadvacítky vystoupit, vůbec tuhle diskusi neveďme. Věnujme se úplně jiné debatě, zato se vší silou – pojďme spolu s ostatními zeměmi přicházet s návrhy, jak by se EU měla měnit a vyvíjet, jakou unii bychom chtěli. V zásadě máme dvě možnosti. Jsou to tyhle.

Přivedli nás do unie

Přijetí Česka do EU se neudělalo samo. Jistěže velký podíl měli politici, ale každodenní práci udělali lidé mimo neustálou pozornost davů. Vybíráme čtyři, každý z nich něco reprezentuje: Pavel Telička, Jana Reinischová, Jaroslav Zajíček, Karel Barták. Jak na vyjednávání o vstupu Česka do EU vzpomínají, co bylo nejtěžší a jak naše členství po 20 letech od vstupu hodnotí? Dozvíte se tady. Barták následně přešel od novinařiny do Evropské komise a pro nejmocnější unijní instituci má jednu radu. Najdete ji v tomto videorozhovoru.

Není to tak hrozné

Evropa ekonomicky zaostává za USA, ale rozhodně to není tak dramatické, jak to řada lidí veřejně (dez)interpretuje. Jak je to doopravdy? Co EU hospodářsky bolí nejvíc? A v čem je na tom naopak lépe než USA? Ondřej Houska a Michal Půr to vysvětlují v podcastu Bruselský diktát. Přidávají taky dosud neznámé podrobnosti z cesty Petra Fialy do Bílého domu a vysvětlují jeden fenomén, který může v Česku rozhodnout volby do Evropského parlamentu. A víte, že se po Česku šíří nový hoax a týká se, jak jinak, Německa? Celý díl Bruselského diktátu je na HeroHero a Gazetisto.

Ostře sledované: Tak pravil Macron

Francouzský prezident se vrátil na Sorbonnu, aby tam po sedmi letech pronesl další zásadní projev o přítomnosti a budoucnosti EU. V něčem má naprostou pravdu, v něčem je hodně „francouzský“. Především ale burcuje – EU podle něj může zemřít, je v obrovském nebezpečí. To může českým uším znít poněkud melodramaticky, ovšem Macron své argumenty podrobně vysvětluje. Jak? A co bychom si měli přát, aby na ně v odpovědi z Česka zaznělo? Čtěte.

Bylo to předčasné?

Dodnes lze slyšet na západě Evropy hlasy, že rozšíření EU na východ přišlo moc brzy. Ukazují na Maďarsko, Polsko nebo Bulharsko a říkají, že nové země ještě mentálně nedozrály do členství, které je víc než naditá německá peněženka. Kdo to říká a jak na to reaguje Němec, který dostal Čechy do unie, jsme psali v tomto textu.

Pojďme na jedno

Vždycky je co zlepšovat a o českém přístupu k Evropě to platí dvojnásob. Kromě „velkých“ věcí jako třeba priorit české vlády v EU jsou i menší. Pokud bychom měli uvést jednu takovou, byla by to nefunkčnost české komunity v Bruselu. Žijí a pracují tam už stovky Čechů a Češek, často velmi kompetentních lidí se zajímavými postřehy, posty a příběhy. Neexistuje ale místo, kde by se tyto věci daly sdílet. To v důsledku oslabuje i onen český hlas v EU. Jak jsou na tom ostatní země a jak by se to dalo změnit, píšeme zde.

Co si přečíst

• Solidarita nemůže mít datum spotřeby. Češi a Němci u příležitosti návštěvy německého prezidenta v Praze slíbili další pomoc Ukrajině.

• Jak zahraniční politiku EU ovlivní sílící krajní pravice?

• Mýtus velikosti nám cpali do hrdel, stříkali do žil. Jak se Rusové vyrovnávají s pocitem viny za válku.

Evropa podle…

Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum AMO

Česko slavilo dvacáté výročí vstupu do EU. V různých projevech zaznívá, že členství nám přineslo zakotvení v politickém prostoru, který nám vedle blahobytu z velké části zajišťuje i bezpečnost a politické hodnoty, jako je demokracie a právní stát. Zatímco pro obyvatelstvo této země jsou tyto výdobytky něčím, co si často ani neuvědomujeme, projev prezidenta Volodymyra Zelenského na středeční konferenci na Pražském hradě výmluvně připomněl, že pro Ukrajinu, stejně jako řadu dalších zemí, v žádném případě automatickými nejsou. Reflexe 20 let v EU by měla pro Česko být impulsem k investici politické energie do dalšího rozšíření. Přijetí dalších států není jen složitým byrokratickým procesem, nýbrž i velkým politickým krokem, který se bez inspirativního příběhu neobejde. Česká zkušenost takovým příběhem rozhodně je.

Co si poslechnout/Kam zajít

• Jste-li z Nymburka a okolí, přijďte už dnes (ve čtvrtek 2. května) do Městské knihovny. Debatovat o EU tam budou ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Jaroslav Zajíček a ženská polovina Ředitelů Evropy. Od 17.30, vstup volný.

• Byznysová událost roku! HN a 2. ekonomická transformace vás zvou na reVizi Češka 2024 – setkání s elitou českého byznysu za přítomnosti prezidenta Petra Pavla. Přijďte 20. května do Vindyšovy továrny v Praze. Víc tady.

• Dejte pokoj aneb proč Evropský parlament nemůže být jako domácí parlament a k čemu je rezoluce.

Tečka podle Ondřeje Housky

„Velcí muži jsou vždy i těmi nejlaskavějšími,“ povšiml si spisovatel Stefan Zweig ve své slavné knize Svět včerejška. Stoprocentně to platilo o profesoru Robertu Kvačkovi, který zemřel v sobotu 27. dubna v krásném věku 91 let. Proč to patří do našeho newsletteru? Protože Kvaček, velký český historik, utvářel jako málokdo tisíce Čechů – řada jeho studentů dnes působí ve veřejném životě, někteří se věnují EU. Kvaček ve svých knihách a přednáškách místo Československa v Evropě brilantně vysvětloval. Zásadně ovlivnil celé generace a celé generace ho měly rády. Komu se to poštěstí? Význam tohoto skvělého člověka jsem se pokusil vystihnout v tomto nekrologu. Mimochodem, Kvačka by měli povinně číst všichni, kteří adorují publicistiku třeba takového Petra Pitharta, aniž tuší, jak hluboce se Pithart ohledně českých dějin mýlí.

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte nejlepší newsletter v Česku věnovaný EU Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska a Kateřina Šafaříková.