Pravděpodobný budoucí slovenský premiér Robert Fico během předvolební kampaně varoval, že jako nový vůdce země už nepošle Ukrajině „ani jeden náboj“ na pomoc proti ruské agresi. Tento dramatický posun od výrazně proukrajinského postoje odcházející vlády je zčásti založený na historických sympatiích Slovenska k Rusku. Jak ale napsal server Politico, existuje i velmi osobní důvod, proč Fico nemá Ukrajinu rád.
Vše souvisí s rokem 2009, kdy byl Robert Fico slovenským premiérem. Tehdy 7. ledna vyvrcholila dlouhotrvající hádka mezi Ruskem a Ukrajinou kvůli zemnímu plynu a přes Ukrajinu přestal do EU proudit ruský plyn. To pro Slovensko uprostřed zimy znamenalo obrovské potíže.
Přerušení plynových toků stálo slovenskou ekonomiku asi 100 milionů eur denně, protože byly donuceny zavřít i továrny. Zoufalý Fico prý tehdy volal jak tehdejšímu ruskému premiérovi Vladimiru Putinovi, tak i ukrajinské premiérce Juliji Tymošenkové a snažil se je přimět k tomu, aby byly plynové kohouty znovu otevřeny.
Čaputová: Před volbami jsme měli udělat jeden krok. Teď mi ho vyčítají hlavně Češi
Jak popisuje Politico, brzy ráno 14. ledna dorazila slovenská delegace vedená Ficem do Kyjeva, aby se setkala s ukrajinskou vládou. A Ukrajinci je nechali čekat. A museli čekat velmi dlouho.
Schůzka se odehrála až tři hodiny po příletu a k překvapení Slováků na ní byli i novináři. A před zapnutými kamerami strávila Tymošenková 20 minut nadáváním Ficovi za to, že se ve sporu o plyn postavil na stranu Moskvy.
„Byla to pro něj absolutně nepříjemná situace. Bylo vidět, jak celý rudne vztekem. Byla ta katastrofa,“ popsal serveru Politico nejmenovaný vysoký slovenský představitel, který si tehdejší události pamatuje. „Byl ponížený,“ dodal tento zdroj.
Slováci poté odletěli do Moskvy, kde je přivítal Vladimir Putin ceremonií v jednom z honosných sálů Kremlu. „Fico začal poté otevřeně zastávat protiukrajinské postoje,“ uvedl k tomu slovenský politolog Alexander Duleba. „Říkal, že nemusíme podporovat Ukrajince, že nás Ukrajina nepotřebuje, že s námi nevedou vážné rozhovory. To je osobní,“ dodal Duleba.
Server Politico oslovil ohledně této historické schůzky i Tymošenkovou, která je stále aktivní v ukrajinské politice. Její mluvčí ale uvedla, že Tymošenková nemá k tomuto setkání žádné konkrétní podrobnosti.
Nebyl to přitom jediný přešlap Kyjeva během plynové krize. Do Kyjeva odletěl 16. ledna i tehdejší slovenský prezident Ivan Gašparovič, aby se setkal se svým protějškem Viktorem Juščenkem, který mu řekl, že ukrajinská energetická firma Naftogaz dokáže obnovit některé toky plynu na Slovensko. Během schůzky, na níž se měla uzavřít dohoda, ale najednou šéf Naftogazu oběma prezidentům oznámil, že plyn obnovit nepůjde.
„Ukrajincům se povedlo ponížit slovenského premiéra i prezidenta,“ popsal tehdejší situaci nejmenovaný slovenský zdroj. I když Tymošenková a Putin pak vyjednali konec plynové krize a 20. ledna začal plyn opět proudit, trpká pachuť toho, co se dělo v Kyjevě, zůstala. „Určité politické kruhy na Slovensku Ukrajincům nevěří,“ okomentoval to slovenský zdroj.
Slovensko až dosud patřilo k největším podporovatelům Ukrajiny. Svému východnímu sousedovi postupně poslalo různý vojenský materiál a techniku, včetně systému protivzdušné obrany S-300 a stíhaček MiG-29. Slovenské zbrojovky rovněž prodávají Kyjevu zbraně a střelivo.
Během předvolební kampaně ale přišel Fico s dramatickou změnou této politiky s tím, že EU by podle něj měla pomoci vyjednat mírovou dohodu namísto toho, aby posílala zbraně. Z války rovněž obvinil Ukrajinu. „Válka na Ukrajině nezačala před rokem, začala v roce 2014, kdy ukrajinští nacisté a fašisté začali zabíjet ruské občany na Donbasu a v Luhansku,“ uvedl Fico.
Ve volbách na konci letošního září skončila Ficova strana Směr-sociální demokracie (Směr-SD) první. Fico nyní nejspíš opět stane v čele koaliční vlády.
Robert Fico sympatizuje s Moskvou a Sovětským svazem již delší dobu, takže změna politiky nesouvisí jen s jeho trpkými vzpomínkami na začátek roku 2009. Nicméně určitě to mělo vliv, uzavřel web Politico.
Čaputová: Před volbami jsme měli udělat jeden krok. Teď mi ho vyčítají hlavně Češi
