Evropa se uzavírá migraci, důvěra mezi státy je ale zpět. Teď jen aby nová pravidla fungovala

Ve chvíli, kdy ministři vnitra států EU zasedli ve čtvrtek ráno za jednací stůl v Lucemburku, aby se dohodli na nových pravidlech přijímání uprchlíků do Evropy, spustil jeden žadatel o azyl několik set kilometrů odtud těžko představitelný horor. 

Dvaatřicetiletý Syřan pobodal v Annecy na jihovýchodě Francie nožem několik dětí a dva dospělé na místním hřišti. Nůž přitom vytáhl i proti miminkům v kočárech. Nejmladšímu pořezanému dítěti nebyl ani rok, nejstaršímu byly tři. Čtyři děti a jeden dospělý v pátek ráno stále bojovali v nemocnici na jednotce intenzivní péče o život. 

Zpráva se z Annecy do Lucemburku rychle přenesla. Francouzský ministr vnitra kvůli tomu schůzku se svými kolegy předčasně opustil, mnozí ministři mu vyjádřili lítost a účast s rodinami těžce zraněných dětí. 

Ačkoli se pachatel hlásí ke křesťanství a jeho atak tak nebyl dalším ze série džihádistických atentátů, kterým čelí země západní Evropy – důvodem podle místních médií zřejmě byla frustrace z čerstvě zamítnutého azylu ve Francii –, událost zapadla do rámce, v němž se ministři v Lucemburku pohybovali. 

komentář Ondřeje Housky

Nestačí jen mluvit a fotit se, jak to dělal Babiš. Opět to ukázala klíčová dohoda zemí EU o omezení migrace

12. 6. 2023 ▪ 4 min. čtení

A ten je, že se Evropané cítí ohroženi přistěhovalci z mimoevropských zemí. Bez ohledu na to, jaký je faktický stav v daných státech, mají lidé pocit, že takových cizinců je v jejich čtvrtích a městech moc. Migrační téma bortí instituce státu a ovlivňuje volby v téměř jakékoli zemi. 

Loni na podzim se restriktivní přistěhovalecká politika stala pojítkem nové švédské koalice, migrace rozhodla volby v největší rakouské spolkové zemi a momentálně stojí za vládní krizí v koalici nizozemského premiéra Marka Rutteho. Své o tom ví i Česko: lídr hnutí ANO Andrej Babiš vytáhl jako hlavní téma před sněmovními volbami v roce 2021 právě strašení uprchlíky, když liberální Piráty obvinil z toho, že chtějí Čechům do jejich bytů a chalup nastěhovat migranty. 

Žádný ministr ani ministryně v Lucemburku proto nevolali po otevřených hranicích Evropy. Naopak všichni apelovali na restriktivnější azylovou politiku, byť z různých pozic. Jižní státy chtěly víc solidarity po zbytku, severní zase odpovědnost od jihu. Několik zemí v čele s Německem žádalo mírnější podmínky pro rodiny s dětmi při posuzování azylové žádosti, ale rozhodující většina států byla proti. 

Co se tedy dohodlo? Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vyhlásil ve čtvrtek večer definitivní konec uprchlických kvót, které rozdělily Evropu v době migrační krize v roce 2015. Ty ale byly ve skutečnosti už dávno mrtvé.  

Státy EU se nyní sešly okolo konceptu „flexibilní solidarity“, kdy každý bude pomáhat podle svého uvážení. Buď k sobě převezme část uprchlíků z nejvíc zasažených zemí, nebo se z takové pomoci vykoupí – přispěje částkou odpovídající v přepočtu necelému půlmilionu korun na hlavu každého běžence, kterého k sobě nepřevezme. Nějak ale pomoci bude muset. 

Nejde o nový koncept, přišli s ním už v roce 2016 Slováci. Sedm let se ale nedařilo ostře rozdělené země na tomto hřišti shromáždit. Proč se to podařilo teď? Čísla žadatelů o azyl v Evropě po covidovém útlumu zase rychle narůstají – loni podle Eurostatu požádalo o útočiště v EU přes 960 tisíc lidí, o třetinu víc než v předešlém roce. Což migraci opět dodalo na naléhavosti a pomohlo sblížit postoje vlád. 

Ruská válka na Ukrajině a to, že Evropa zůstává jednotná a postupuje společně, vrátily mezi státy důvěru v migračních otázkách, kterou právě kvóty těžce narušily. Řekla to i komisařka pro vnitro poté, co švédské předsednictví ve čtvrtek večer ohlásilo dohodu. „Členské státy si zase věří, že si v migraci pomohou,“ konstatovala Ylva Johanssonová. 

Vzájemnému pochopení pomohlo, jak se Češi, Poláci a další dokázali hladce postarat o čtyři miliony ukrajinských uprchlíků na svém území. Pomohlo to oběma směry: EU poskytla Čechům a dalším peníze a právní nástroje, které žádali, a ti zase západní Evropě ukázali, že umí být solidární.  

Také kvůli tomu mohl český ministr vnitra uspět se svým požadavkem, že země, které na svém území hostí stovky tisíc ukrajinských uprchlíků – jako právě Česko –, nebudou muset přispívat jižnímu křídlu na běžence v tamních táborech.  

Rakušan celkově označil dohodu za „plně přijatelný kompromis“ a Česko v Lucemburku zvedlo ruku pro. Proti byly Polsko a Maďarsko, čtyři státy se zdržely. 

Zbývají dvě věci: zaprvé dohodnout konečné znění nové azylové politiky s Evropským parlamentem, který trvá na povinném přebírání uprchlíků všemi státy. A za druhé zjistit, jestli pravidla budou fungovat v praxi. Státy chtějí zrychlit navracení neúspěšných žadatelů o azyl do jejich zemí původu a přimět tranzitní státy k větší odpovědnosti za cizince, kteří z jejich území míří dál do Evropy.  

Také to nejsou nové myšlenky. Doposud se je ale v realitě nepodařilo prosadit.