Loňský rok byl v Evropě druhým nejteplejším v měřené historii a provázela ho řada klimaticky extrémních jevů. Kombinace vůbec nejteplejšího léta a suché zimy vedla k rekordnímu úbytku alpských ledovců. V dnes zveřejněné klimatické zprávě za rok 2022 to uvedla agentura Evropské unie pro sledování atmosféry a klimatických změn Copernicus. Evropa podle ní zaznamenala vůbec nejvyšší počet hodin slunečního svitu, což na jednu stranu přineslo nebývalou produkci elektřiny ze solárních zdrojů, na druhé straně však zvýšené riziko pro lidské zdraví.
Loňské léto bylo v Evropě historicky nejteplejším obdobím, když o 1,4 stupně Celsia převýšilo průměr období 1991 až 2020. Letní vedra a nedostatek sněžení podle zprávy vedly k tomu, že Alpy přišly o vrstvu ledu odpovídající objemu pěti kilometrů krychlových. Sucho ovšem netrvalo jen v zimě, ale i v létě, což způsobilo problémy například zemědělcům či vodní dopravě. Dvě třetiny evropských řek měly loni podprůměrný stav hladiny a průměrná roční hodnota vlhkosti půdy byla druhá nejnižší za poslední půlstoletí.
„Zpráva důrazně upozorňuje na alarmující změny našeho klimatu, včetně nejteplejšího zaznamenaného léta v Evropě, doprovázeného vlnami veder ve Středozemním moři a rekordními teplotami v Grónsku,“ uvedl šéf služby Copernicus pro klimatické změny Carlo Buontempo. Pochopení dynamiky evropského klimatu je podle něj klíčové pro snahu o zmenšení dopadů změn na evropský kontinent.
Extrémní jevy mohou mít podle klimatologů i negativní důsledky pro lidské zdraví. Například jižní Evropa podle zprávy loni zaznamenala nejvyšší počet dní, kdy byla vedra riziková pro zdraví. Uhlíkové emise z četných lesních požárů během letního období byly nejvyšší za posledních 15 let.
Zpráva unijní agentury hovoří i o dopadech loňského počasí na evropskou energetiku, která se i v důsledku ruské invaze na Ukrajinu snaží urychlit přechod k obnovitelným zdrojům. Fakt, že Evropa zaznamenala nejvíce slunečního záření za posledních 40 let, se pozitivně projevil na nadprůměrné produkci solárních elektráren. Naproti tomu suchozemské větrné elektrárny především v jižní a střední části Evropy produkovaly kvůli slabšímu větru méně elektřiny.
