Kolik generací Ukrajinců a jakým způsobem bude strádat, bude obrovsky záležet na tom, jak dopadne válka, říká ve Spotlightu psychoterapeut a bývalý vojenský psycholog Daniel Štrobl. Podle něj na Západě nemáme rádi bezmoc, protože jsme vítězná společnost. „Kdo válku prohraje, si logicky klade otázku, jaký to mělo smysl,“ doplňuje v rozhovoru s Lindou Bartošovou.
Podle Daniela Štrobla, který působil v české armádě a pracoval i s veterány, dopadá více než rok od začátku ruské invaze na ukrajinskou populaci únava a letargie. „Síly, které se enormně mobilizovaly na začátku krize, pomalu dochází. V určité fázi bude populace velmi vyčerpaná, ale adaptovaná na válku. To je něco, u čeho každý psycholog, který pracuje s traumatem, zpozorní,“ varuje Štrobl s tím, že když si lidé na válku zvyknou, tak může být složitější ustanovit mír.
Psycholog v rozhovoru Spotlightu mluví také o dopadech války na ty, kterých se bezprostředně netýká, například obyvatel Česka. „Je normální se trochu bát, druhá věc je, pokud strachu dovolím, aby ovlivňoval můj život,“ vysvětluje Štrobl a dodává, že takový strach může narůstat jako sněhová koule.
Štrobl také upozorňuje, že není dobrou cestou vnímat svět pouze černobíle. Mnozí však podle něj takovému vnímání podléhají. „Buďto jsem zdravý, nebo jsem nemocný, chudý, nebo bohatý. Je mír, anebo je válka. Takhle to ale nikdy na světě nechodí. My jsme většinou trochu nemocní, někdo je trochu bohatý, a vzápětí může být trošku chudší. A pořád tu máme tak trochu nějaké války,“ říká psycholog.
A jak může každý z nás pomoci lidem prchajícím před válkou? To nejmenší je být na Ukrajince a Ukrajinky prostě jen milý. „Už ten samotný moment, že se na ně prostě usmějeme, nebo že jim dokonce řekneme: ‚Držíme vám palce.‘ I to může hrát zásadní roli,“ nabádá Štrobl.
