Svět se za necelý rok změnil jako nikdy v historii Česka. Tady jsou články, díky kterým vše pochopíte

Představte si, že se přijedete podívat do Lidic týden předtím, než tuto vesnici vyhladili nacisté. Nebo do Hirošimy krátce před dopadem atomové bomby. Takovou zkušenost má kolega Ondřej Soukup – v ukrajinském Mariupolu strávil po polovině února letošního roku několik příjemných dní. Krátce poté Rusko napadlo Ukrajinu. A Mariupol přestal existovat.

Máloco vyjadřuje zmar a brutalitu války jako Ondřejova reportáž z tohoto nádherného, život si užívajícího města na břehu Azovského moře. Nebo podobný příběh z Charkova, města, které se snažili zlomit už Stalin a Hitler, a teď se o totéž pokouší Putin. Z Charkova pro vás během války psal kolega Martin Novák, který umí jako málokdo vystihnout to nejhorší, tedy dopad války na životy obyčejných lidí.

Rok 2022 byl historický – bohužel. Ne, v zahraniční redakci Hospodářských novinách nemáme patent na rozum. Samozřejmě že sami často tápeme, pochybujeme, jistě i chybujeme. Ale i letos jsme se vám, našim čtenářům, snažili nabídnout vše, co je potřeba k lepšímu porozumění světa, který nás obklopuje.

Ruský prezident Vladimir Putin 24. února trhl oponou dějin, když v Evropě rozpoutal největší agresi od druhé světové války. My Češi jsme si roky libovali, jak je nám uprostřed Evropy bezpečno, namlouvali jsme si, že se o sváry a bouře světa za našimi hranicemi nemusíme příliš zajímat. Tuto iluzi Moskva názorně vyvrátila v praxi a je na nás, jestli si z toho vezmeme náležité poučení. Není pochyb o tom, že i pro Česko nastala největší změna za posledních minimálně 30 let.

Jejím bezprostředním důsledkem jsou například extrémně drahé energie. Díky naší zpravodajce v Bruselu Kateřině Šafaříkové jste si jako vůbec první mohli přečíst, jak se státy Evropské unie chtějí pod českým předsednictvím dostat na přijatelnější míru cen. A nikdy neškodí poučit se od těch, kteří něco začali dělat dobře dávno před námi – Martin Ehl proto přivezl reportáž z dánského města, které ukazuje, že energetickou krizi zvládnout lze.

Prim ovšem hrála válka. Pamatujete si její klíčové milníky i zajímavosti, byť tohle slovo samozřejmě ve spojitosti s krutým konfliktem působí nepatřičně? Vyzkoušejte si kvíz, který jsme pro vás připravili. A pokud už máte války plné zuby, nachystali jsme i kvíz, který se týká toho ostatního, tedy dění ve světě, které s ruskou invazí přímo nesouviselo. Nadal jako Prométheus, smrt královny i spor o to, co je „zelené“ – věřím, že se nudit nebudete a osvěžíte si věci, které jste možná zapomněli.

A k samotné válce – napsali jsme pro vás desítky analýz, reportáží i zpravodajských článků o dění na frontě i v zákulisí vysoké politiky. Snažili jsme se například vysvětlit, co se vlastně pokazilo – proč vztahy mezi Západem a Ruskem, po studené válce plné nadějí, zkolabovaly až do dnešního nepřátelství. A kdo za to může.

Když jde o ruské válečné operace, řadu z nás asi napadá – proč? Nevěnovali jsme se tedy jen tomu, proč se situace vyhrotila až k válce, ale i tomu, jak se vlastně Vladimir Putin během ní rozhoduje. Vše nasvědčuje tomu, že od jeho podřízených se k němu řada důležitých informací vůbec nedostane. Jak je to možné? Odpověď je podobná, jako v případě jakékoliv jiné diktatury.

Jo a jen pro jistotu, byť to nejspíš všichni vědí – Putin je velmi, velmi bohatý muž a velkého bohatství si užívá i jeho okolí. Mluvili jsme o tom s držitelem Pulitzerovy ceny, který detaily kolem bohatství prezidentových nejbližších lidí odhalil.

Válka se nevyvíjí podle Putinových představ. Snažil se to změnit několika způsoby – jako vrchního velitele povolal generála Sergeje Surovikina, proslulého brutalitou a bezohledností, jak ukazuje jeho profil. A prezident také sáhl k mobilizaci, byť ruským občanům sliboval, že to nikdy neudělá. Z mužů, kteří narukovali na frontu, se ale, aspoň zatím, stává spíše pověstná potrava pro děla – nevycvičené a chabě vyzbrojené a vystrojené rekruty ženou jejich velitelé na smrt. Každý se snaží přežít, jak umí.

Zeptejte se jakéhokoliv novináře, s kým by nejraději udělal rozhovor. A můžete si být jisti, že mezi top jmény rozhodně zazní – s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. My v HN jsme to štěstí měli, Macron si před důležitými říjnovými summity v Praze vybral ze všech světových médií právě nás. Proč zrovna HN? To vysvětlujeme tady. A jaký rozhovor byl, posuďte sami. Podle mě jde v českých poměrech o unikátní vhled do myšlení a do argumentace světově významného státníka. To je něco, co v Česku takřka zcela chybí – málokdy tu média dokážou zajít za rámec povrchních, často zkomolených výkřiků v titulcích.

Ovšem nemluvili jsme jen s Macronem. Z řady zajímavých rozhovorů vybírám třeba ten s Robertem Kynclem, jehož jméno není moc známé, ale přitom na celém světě nenajdete v byznysu vlivnějšího Čecha. Opravdu. Když jsme s ním mluvili, byl v nejužším vedení YouTube. Teď bude nově působit jako nejvyšší šéf vydavatelství Warner Music. A když mluvíme o byznysu, málokterá firma je pro Česko tak důležitá jako automobilový koncern Volkswagen. Ten dostal nového bosse a my ho představujeme v tomto profilu od Václava Lavičky. A když je řeč o profilech, těžko jste si mohli v českých médií přečíst lepší portrét zesnuvší Madeleine Albrightové než ten od Daniela Anýže.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Z hlediska rozhovorů nebyl špatný ani „úlovek“ jménem Frans Timmermans, který má v Evropské komisi na starosti Green Deal a pro nemalou část Čechů je zeleným fanatikem. Timmermans ale tvrdí – pokud dál chcete žít v míru a v demokracii, musíte být pro Green Deal.

Další náš rozhovorový úlovek se zdál být dobrý v době, kdy vznikl a ještě pár měsíců poté – ale dnes po něm vlastně neštěkne ani pes. Jde o interview s tehdejší britskou ministryní zahraničí a pozdější premiérkou Liz Trussovou. Ta, samozřejmě nechtěně, dostávala své přezdívce „lidský granát“ – v září politicky vybuchla, ve funkci vydržela několik desítek dní. Věřme, že se britští politici nezačnou ostýchat dávat nám rozhovory – vždyť exkluzivní interview, které tehdy (bez přehánění) obletělo svět, nám poskytl i Boris Johnson. A jak posléze dopadl…

Jméno Jean-Claude Juncker mají Češi spojené nejspíš hlavně s návrhem na zavedení povinných kvót na přijímání uprchlíků. Juncker s ním přišel v době, kdy byl předsedou Evropské komise. Zajeli jsme za ním do Lucemburku, kde nám poskytl exkluzivní rozhovor. A je to zajímavé a v mnohém vypovídající čtení. „Babiš? EU kritizoval jen doma, jinak k ní byl přátelský. A Klaus o ní mluvil jako Rusové,“ vzpomíná Juncker.

Češi měli ve druhé polovině roku 2022 předsednictví Evropské unie. Bylo úspěšné, potvrdilo se to, co jsme opakovali před předsednictvím, tedy že čeští diplomaté a úředníci patří k evropské špičce. A obstáli i politici. Chcete-li vědět, co předsedání unii obnáší v praxi, přečtěte si rozhovor s diplomatkou a diplomatem, kteří se o český úspěch zasadili jako málokdo.

Ale ne všechno Čechům běželo hladce. Ukázal to hned začátek roku, kdy si k sobě premiér Petr Fiala vzal na klíčovou pozici spojenou s EU jistou Jolanu Mungengovou, o níž řada lidí předpovídala, že shoří jako papír. Z portrétu, který jsme o ní napsali, vcelku jasně vyplývá, proč se to záhy opravdu stalo.

Covid, ruská agrese – to vše v posledních letech přispělo k zásadní proměně EU, která ještě zdaleka není u konce. Kdo ji chce pochopit, neudělá chybu, když si přečte náš exkluzivní rozhovor s profesorem Luukem van Middelaarem, jedním z nejuznávanějších analytiků a komentátorů dění v unii, o jehož postřehy stojí vrcholní politici všude v Evropě.

Suma sumárum, unie v roce 2022 tváří v tvář bezprecedentní agresi projevila až nečekanou míru jednoty a soudržnosti, k čemuž přispělo i české předsednictví. Klíčový rok ji ale nejspíš teprve čeká – a podle všeho to bude právě rok 2023. Což ostatně neplatí jen o EU, ale o Západě jako takovém. Ten vlastně zažil velmi dobrý rok – spojenectví mezi Evropou a Amerikou prokázalo životnost, byly to diktatury, kdo projevil sklon ke katastrofálním rozhodnutím. Ale tvrdit, že vše je na dobré cestě, by byl nesmysl. Výhodou demokracie však je, že dokáže přečkat i ty nejhloupější politiky, jak ukazuje tento velmi zábavný článek.

Jestliže chcete ještě lépe rozumět tomu, co se v Evropě děje a jakou roli v ní hrají Češi, objednejte si náš newsletter Ředitelé Evropy, který vám zdarma přijde do e-mailu každé čtvrteční ráno. Věříme, že kdo ho čte, nebude už nikdy tvrdit, že nerozumí tomu, co se děje v Bruselu nebo co vlastně v unii Češi prosazují.

Ale nejen politikou, ekonomikou nebo, žel, válkou živ je člověk. Rok 2022 zažil také mimořádné vědecké objevy a výkony, například instalaci Webbova vesmírného dalekohledu, stokrát výkonnějšího, než je známý Hubbleův teleskop. Pozorování hlubin vesmíru je nyní mnohem efektivnější, jak ukazuje náš exkluzivní rozhovor s šéfkonstruktérem tohoto vědeckého zázraku.

Kvůli drahým energiím a ruské hrozbě, že Evropě dojde zemní plyn, bychom si měli přát velmi mírnou zimu. Přesto se, naštěstí, lyžuje a lyžovat bude, a tak se může hodit našich pět rad, čemu se rozhodně vyhnout, když chcete naučit lyžovat vaše děti. Ve spolupráci s expertkou na slovo vzatou je sepsal šéf zahraniční rubriky HN Tomáš Procházka.

A pokud se vám, stejně jako mně, za dobu svátků vždy znechutí koledy a různé více či méně povedené vánoční písně, zkuste to za rok trochu jinak – duchovní atmosféru, byť, pravda, trochu jiného ražení, si člověk může doma vytvořit i poněkud netradičně. Tak šťastný a úspěšný nový rok!