Představte si, že se přijedete podívat do Lidic týden předtím, než tuto vesnici vyhladili nacisté. Nebo do Hirošimy krátce před dopadem atomové bomby. Takovou zkušenost má kolega Ondřej Soukup – v ukrajinském Mariupolu strávil po polovině února letošního roku několik příjemných dní. Krátce poté Rusko napadlo Ukrajinu. A Mariupol přestal existovat.
Máloco vyjadřuje zmar a brutalitu války jako Ondřejova reportáž z tohoto nádherného, život si užívajícího města na břehu Azovského moře. Nebo podobný příběh z Charkova, města, které se snažili zlomit už Stalin a Hitler, a teď se o totéž pokouší Putin. Z Charkova pro vás během války psal kolega Martin Novák, který umí jako málokdo vystihnout to nejhorší, tedy dopad války na životy obyčejných lidí.
Rok 2022 byl historický – bohužel. Ne, v zahraniční redakci Hospodářských novinách nemáme patent na rozum. Samozřejmě že sami často tápeme, pochybujeme, jistě i chybujeme. Ale i letos jsme se vám, našim čtenářům, snažili nabídnout vše, co je potřeba k lepšímu porozumění světa, který nás obklopuje.
Ruský prezident Vladimir Putin 24. února trhl oponou dějin, když v Evropě rozpoutal největší agresi od druhé světové války. My Češi jsme si roky libovali, jak je nám uprostřed Evropy bezpečno, namlouvali jsme si, že se o sváry a bouře světa za našimi hranicemi nemusíme příliš zajímat. Tuto iluzi Moskva názorně vyvrátila v praxi a je na nás, jestli si z toho vezmeme náležité poučení. Není pochyb o tom, že i pro Česko nastala největší změna za posledních minimálně 30 let.
Jejím bezprostředním důsledkem jsou například extrémně drahé energie. Díky naší zpravodajce v Bruselu Kateřině Šafaříkové jste si jako vůbec první mohli přečíst, jak se státy Evropské unie chtějí pod českým předsednictvím dostat na přijatelnější míru cen. A nikdy neškodí poučit se od těch, kteří něco začali dělat dobře dávno před námi – Martin Ehl proto přivezl reportáž z dánského města, které ukazuje, že energetickou krizi zvládnout lze.
Prim ovšem hrála válka. Pamatujete si její klíčové milníky i zajímavosti, byť tohle slovo samozřejmě ve spojitosti s krutým konfliktem působí nepatřičně? Vyzkoušejte si kvíz, který jsme pro vás připravili. A pokud už máte války plné zuby, nachystali jsme i kvíz, který se týká toho ostatního, tedy dění ve světě, které s ruskou invazí přímo nesouviselo. Nadal jako Prométheus, smrt královny i spor o to, co je „zelené“ – věřím, že se nudit nebudete a osvěžíte si věci, které jste možná zapomněli.
A k samotné válce – napsali jsme pro vás desítky analýz, reportáží i zpravodajských článků o dění na frontě i v zákulisí vysoké politiky. Snažili jsme se například vysvětlit, co se vlastně pokazilo – proč vztahy mezi Západem a Ruskem, po studené válce plné nadějí, zkolabovaly až do dnešního nepřátelství. A kdo za to může.
Když jde o ruské válečné operace, řadu z nás asi napadá – proč? Nevěnovali jsme se tedy jen tomu, proč se situace vyhrotila až k válce, ale i tomu, jak se vlastně Vladimir Putin během ní rozhoduje. Vše nasvědčuje tomu, že od jeho podřízených se k němu řada důležitých informací vůbec nedostane. Jak je to možné? Odpověď je podobná, jako v případě jakékoliv jiné diktatury.
Jo a jen pro jistotu, byť to nejspíš všichni vědí – Putin je velmi, velmi bohatý muž a velkého bohatství si užívá i jeho okolí. Mluvili jsme o tom s držitelem Pulitzerovy ceny, který detaily kolem bohatství prezidentových nejbližších lidí odhalil.
Válka se nevyvíjí podle Putinových představ. Snažil se to změnit několika způsoby – jako vrchního velitele povolal generála Sergeje Surovikina, proslulého brutalitou a bezohledností, jak ukazuje jeho profil. A prezident také sáhl k mobilizaci, byť ruským občanům sliboval, že to nikdy neudělá. Z mužů, kteří narukovali na frontu, se ale, aspoň zatím, stává spíše pověstná potrava pro děla – nevycvičené a chabě vyzbrojené a vystrojené rekruty ženou jejich velitelé na smrt. Každý se snaží přežít, jak umí.
Zeptejte se jakéhokoliv novináře, s kým by nejraději udělal rozhovor. A můžete si být jisti, že mezi top jmény rozhodně zazní – s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. My v HN jsme to štěstí měli, Macron si před důležitými říjnovými summity v Praze vybral ze všech světových médií právě nás. Proč zrovna HN? To vysvětlujeme tady. A jaký rozhovor byl, posuďte sami. Podle mě jde v českých poměrech o unikátní vhled do myšlení a do argumentace světově významného státníka. To je něco, co v Česku takřka zcela chybí – málokdy tu média dokážou zajít za rámec povrchních, často zkomolených výkřiků v titulcích.
Ovšem nemluvili jsme jen s Macronem. Z řady zajímavých rozhovorů vybírám třeba ten s Robertem Kynclem, jehož jméno není moc známé, ale přitom na celém světě nenajdete v byznysu vlivnějšího Čecha. Opravdu. Když jsme s ním mluvili, byl v nejužším vedení YouTube. Teď bude nově působit jako nejvyšší šéf vydavatelství Warner Music. A když mluvíme o byznysu, málokterá firma je pro Česko tak důležitá jako automobilový koncern Volkswagen. Ten dostal nového bosse a my ho představujeme v tomto profilu od Václava Lavičky. A když je řeč o profilech, těžko jste si mohli v českých médií přečíst lepší portrét zesnuvší Madeleine Albrightové než ten od Daniela Anýže.
Macron pro HN: Chcete snad, aby o vaší bezpečnosti rozhodlo, jestli Američané zvolí Trumpa? Bránit se musíme sami
Z hlediska rozhovorů nebyl špatný ani „úlovek“ jménem Frans Timmermans, který má v Evropské komisi na starosti Green Deal a pro nemalou část Čechů je zeleným fanatikem. Timmermans ale tvrdí – pokud dál chcete žít v míru a v demokracii, musíte být pro Green Deal.
Další náš rozhovorový úlovek se zdál být dobrý v době, kdy vznikl a ještě pár měsíců poté – ale dnes po něm vlastně neštěkne ani pes. Jde o interview s tehdejší britskou ministryní zahraničí a pozdější premiérkou Liz Trussovou. Ta, samozřejmě nechtěně, dostávala své přezdívce „lidský granát“ – v září politicky vybuchla, ve funkci vydržela několik desítek dní. Věřme, že se britští politici nezačnou ostýchat dávat nám rozhovory – vždyť exkluzivní interview, které tehdy (bez přehánění) obletělo svět, nám poskytl i Boris Johnson. A jak posléze dopadl…
Jméno Jean-Claude Juncker mají Češi spojené nejspíš hlavně s návrhem na zavedení povinných kvót na přijímání uprchlíků. Juncker s ním přišel v době, kdy byl předsedou Evropské komise. Zajeli jsme za ním do Lucemburku, kde nám poskytl exkluzivní rozhovor. A je to zajímavé a v mnohém vypovídající čtení. „Babiš? EU kritizoval jen doma, jinak k ní byl přátelský. A Klaus o ní mluvil jako Rusové,“ vzpomíná Juncker.
Češi měli ve druhé polovině roku 2022 předsednictví Evropské unie. Bylo úspěšné, potvrdilo se to, co jsme opakovali před předsednictvím, tedy že čeští diplomaté a úředníci patří k evropské špičce. A obstáli i politici. Chcete-li vědět, co předsedání unii obnáší v praxi, přečtěte si rozhovor s diplomatkou a diplomatem, kteří se o český úspěch zasadili jako málokdo.
Ale ne všechno Čechům běželo hladce. Ukázal to hned začátek roku, kdy si k sobě premiér Petr Fiala vzal na klíčovou pozici spojenou s EU jistou Jolanu Mungengovou, o níž řada lidí předpovídala, že shoří jako papír. Z portrétu, který jsme o ní napsali, vcelku jasně vyplývá, proč se to záhy opravdu stalo.
Covid, ruská agrese – to vše v posledních letech přispělo k zásadní proměně EU, která ještě zdaleka není u konce. Kdo ji chce pochopit, neudělá chybu, když si přečte náš exkluzivní rozhovor s profesorem Luukem van Middelaarem, jedním z nejuznávanějších analytiků a komentátorů dění v unii, o jehož postřehy stojí vrcholní politici všude v Evropě.
Suma sumárum, unie v roce 2022 tváří v tvář bezprecedentní agresi projevila až nečekanou míru jednoty a soudržnosti, k čemuž přispělo i české předsednictví. Klíčový rok ji ale nejspíš teprve čeká – a podle všeho to bude právě rok 2023. Což ostatně neplatí jen o EU, ale o Západě jako takovém. Ten vlastně zažil velmi dobrý rok – spojenectví mezi Evropou a Amerikou prokázalo životnost, byly to diktatury, kdo projevil sklon ke katastrofálním rozhodnutím. Ale tvrdit, že vše je na dobré cestě, by byl nesmysl. Výhodou demokracie však je, že dokáže přečkat i ty nejhloupější politiky, jak ukazuje tento velmi zábavný článek.
Jestliže chcete ještě lépe rozumět tomu, co se v Evropě děje a jakou roli v ní hrají Češi, objednejte si náš newsletter Ředitelé Evropy, který vám zdarma přijde do e-mailu každé čtvrteční ráno. Věříme, že kdo ho čte, nebude už nikdy tvrdit, že nerozumí tomu, co se děje v Bruselu nebo co vlastně v unii Češi prosazují.
Ale nejen politikou, ekonomikou nebo, žel, válkou živ je člověk. Rok 2022 zažil také mimořádné vědecké objevy a výkony, například instalaci Webbova vesmírného dalekohledu, stokrát výkonnějšího, než je známý Hubbleův teleskop. Pozorování hlubin vesmíru je nyní mnohem efektivnější, jak ukazuje náš exkluzivní rozhovor s šéfkonstruktérem tohoto vědeckého zázraku.
Kvůli drahým energiím a ruské hrozbě, že Evropě dojde zemní plyn, bychom si měli přát velmi mírnou zimu. Přesto se, naštěstí, lyžuje a lyžovat bude, a tak se může hodit našich pět rad, čemu se rozhodně vyhnout, když chcete naučit lyžovat vaše děti. Ve spolupráci s expertkou na slovo vzatou je sepsal šéf zahraniční rubriky HN Tomáš Procházka.
A pokud se vám, stejně jako mně, za dobu svátků vždy znechutí koledy a různé více či méně povedené vánoční písně, zkuste to za rok trochu jinak – duchovní atmosféru, byť, pravda, trochu jiného ražení, si člověk může doma vytvořit i poněkud netradičně. Tak šťastný a úspěšný nový rok!
