Podruhé od počátku globální epidemie AIDS se pravděpodobně podařilo vyléčit pacienta nakaženého HIV, píše server The New York Times. Stalo se tak téměř po dvanácti letech od prvního úspěšného vyléčení. O zopakování léčby se od té doby vědci snažili, bohužel však neúspěšně. Nynější překvapivý úspěch potvrzuje, že léčba HIV je sice velice náročná, ale není nemožná.
Vědci případ popisují jako dlouhodobou remisi (stav, kdy pacient nemá žádné příznaky nemoci, stále se ovšem předpokládá její přítomnost), většina expertů v rozhovorech mluví přímo o léčbě, s poznámkou, že je těžké přesně určit, o co jde, vzhledem k tomu, že zatím existují jen dva úspěšné případy.
Obou úspěšných remisí vědci dosáhli transplantací kostní dřeně. Ta měla být však původně metodou léčby rakoviny u pacientů s HIV, ne viru samotného.
Transplantace kostní dřeně pravděpodobně nebude metodou, kterou by se v blízké budoucnosti AIDS léčil. Existují už léky, které drží HIV na uzdě, zatímco transplantáty jsou rizikové a mají velice nepříjemné vedlejší účinky, které mohou trvat roky.
Vybavení těla buňkami, modifikovanými proti HIV, by ale podle expertů mohlo uspět jako praktická metoda léčby. "Tyto objevy budou inspirovat lidi, ukážou jim, že úspěšná léčba HIV není jenom sen," říká Annemarie Wensingová, viroložka z University Medical Center v Utrechtu. Wensingová je jedním z vedoucích konsorcia IciStem, které spojuje evropské vědce studující léčbu HIV pomocí transplantace.
Nový pacient si přál zůstat v anonymitě, vědci o něm mluví pouze jako o "Londýnském pacientovi". "Připadám si zodpovědný za to pomoci doktorům pochopit, jak se to stalo, aby mohli vyvinout léčbu," napsal Londýnský pacient New York Times e-mailem.
V roce 2007 popsal německý lékař léčbu u prvního pacienta, v té době známého jako "Berlínský pacient", který byl později identifikován jako Timothy Ray Brown. Dnes je mu 52 let a žije v Kalifornii. Objevu nebyla zpočátku věnována velká pozornost, ale hned jak bylo jasné, že je Brown vyléčený, začaly pokusy o léčbu dalších pacientů s rakovinou i HIV.
U každého dalšího pokusu se však virus většinou po devíti měsících od poslední dávky antivirotických léků vrátil, pokud tedy pacient dříve nezemřel na rakovinu. Série neúspěchů vedla vědce k obavám, zda Brownův případ nebyl šťastnou náhodou.
Brown měl leukémii, a jelikož se ji nepodařilo zastavit chemoterapií, potřeboval dvě transplantace kostní dřeně. Dárce této kostní dřeně měl mutaci bílkoviny jménem CCR5, která se nachází na povrchu některých imunitních buněk. HIV běžně používá tuto bílkovinu pro vstup do buněk, na zmutovanou verzi se však nemohl přichytit.
Brown dostal tvrdá imunosupresiva, která se už dnes nepoužívají. Komplikacemi trpěl ještě několik měsíců po transplantaci. Byly přitom tak vážné, že musel být dokonce uvedený do umělého spánku a byl velice blízko smrti.
"Celá procedura mu dala vážně zabrat," uvedl lékař Steven Deeks, expert na AIDS z Kalifornské univerzity v San Francisku, který Browna léčil. "Přemýšleli jsme, zda právě náročná procedura a obrovská destrukce jeho imunitního systému nevysvětlují, proč byla léčba úspěšná pouze u něj," dodal.
Berlínský pacient Timothy Ray Brown.
Londýnský pacient však úvahu, že pacienta je potřeba při úspěšné léčbě skoro zabít, vyvrátil.
Měl Hodgkinův lymfom a v květnu 2016 prošel transplantací kostní dřeně se zmutovanou bílkovinou CCR5. Také dostal imunosupresiva, ale mnohem méně drastická než ta, která bral Brown. Léky proti HIV přestal brát v září 2017, což z něj dělá jediného pacienta kromě Browna, který zůstal bez viru déle než rok po ukončení léčby.
"Myslím, že tento úspěch změní pohled na tuto léčbu," tvrdí Ravidra Gupta, virolog z londýnské univerzity. "Po Berlínském pacientovi každý věřil, že pro vyléčení HIV musí pacient skoro zemřít, ale možná to tak není," dodal.
Ačkoliv Londýnský pacient nebyl po transplantaci v tak špatném stavu jako Brown, proces proběhl prakticky stejně. Transplantát zničil rakovinu bez negativních vedlejších účinků. Transplantované imunitní buňky, odolné vůči HIV, poté plně nahradily jeho zranitelné buňky.
Většina lidí s mutací delta 32, která dává jejich buňkám odolnost vůči HIV, jsou severoevropského původu. IciStem spravuje databázi zhruba 22 000 potenciálních dárců. Vědci momentálně sledují 38 lidí nakažených HIV, kteří prošli transplantací kostní dřeně. Londýnský pacient je na tomto seznamu číslem 36. Další zajímavý pacient, číslo 19, známé jako Düsseldorfský pacient, už nebere léky proti HIV čtyři měsíce.
Konsorcium vědců opakovaně analyzovalo krev Londýnského pacienta a hledalo stopy viru. Objevili velice slabý indikátor probíhající infekce v jednom z 24 testů, jde ale nejspíš o kontaminovaný vzorek. Nejcitlivější test neodhalil v oběhu žádný virus. Protilátky proti HIV byly v krvi stále přítomné, jejich hladina však klesá ve stejném tempu jako u Browna.
Nic z toho nemůže dokázat, že je Londýnský pacient vyléčený navždy, ovšem silné podobnosti s Brownovým případem jsou podle virologa Gupty důvodem k optimismu. "Jediný, s kým ho můžeme porovnat, je Berlínský pacient," říká. "To je jediný standard, který v současné době máme," pokračuje.
Většina expertů, kteří znají detaily, se shoduje, že vše naznačuje tomu, že jde o legitimní způsob léčby, někteří si však nejsou jistí její aplikovatelností na obecnou léčbu AIDS. Řešením by také podle většiny mohla být genová terapie.
Tato terapie by deaktivovala produkci bílkoviny CCR5 u některých imunitních buněk, čímž by se staly odolnými vůči HIV. Několik společností se o ni už snaží, nikdo ale zatím neuspěl. Modifikace musí zasáhnout správný počet buněk na správném místě. Například pouze v kostní dřeni, a ne v mozku. Musí také upravit pouze geny, které řídí produkci bílkoviny CCR5.
Na překonání těchto překážek pracuje hned několik týmů. Jednoho dne možná bude možné do těla vpravit látku, která vyhledá všechny receptory bílkoviny CCR5 a smaže je. Další možností je pak kmenová buňka, odolná vůči HIV, která by mohla být transplantována jakémukoliv pacientovi.
Je tu však ještě jeden problém.
Tento způsob léčby může fungovat pouze u pacientů, u kterých HIV využívá pro vstup do buněk pouze bílkovinu CCR5. Pacienti budou pořád náchylní k druhu HIV s názvem X4, který se do buněk dostává pomocí bílkoviny CXCR4. Tato léčba může být tedy efektivní jen zhruba u 50 procent lidí žijících s HIV.
Alespoň jeden z pacientů, který prošel transplantací od dárce s mutací delta 32, se nedokázal uzdravit právě kvůli viru X4. Brown pak bere každý den lék jako prevenci viru X4.
Brown doufá, že se léčba Londýnského pacienta ukáže stejně efektivní jako ta jeho. "Když se to povedlo jednou, může se to stát znovu," říká. "Už dlouho čekám na nějakou společnost," dodal.
