V prosinci 1999 dorazily na sever Venezuely téměř biblické deště. Prales se tu prudce svažuje do moře, lidská obydlí balancují na plochách mezi džunglí a vlnami. Po třech dnech lijáku se svahy sesunuly, města a vesnice zavalila suť smíšená s bahnem. Desítky tisíc lidí zahynuly, některá města přestala existovat.
Pomoc se tehdy hrnula z celého světa včetně Spojených států, když ale Američané nabídli speciální jednotky, jež by na místo dopravila letadlová loď, čerstvý prezident Hugo Chávez záchrannou akci zarazil.
"Jde o otázku národní suverenity," řekl populární lídr svému ministru obrany, který se údajně rozčílil, rozkaz však splnil.
OBÁLKOVÝ TEXT
Nechci vám ublížit. Mladí lékaři dostávají v nemocnicích případy, na které nestačí.
Záchranné akce se pak úplně nezapsaly do zlaté knihy globální solidarity, na oběti se vlastně časem zapomnělo. Část apatických uprchlíků se nakonec do oblasti vrátila a žije ve zničeném státě dál.
"Přišel jsem o domov i kamarády, neměl jsem kam chodit do školy, ale hlavně jsem pochopil, že když jde do tuhého, musíme si pomoct sami," vzpomíná dodnes jeden ze
šťastlivců, kteří katastrofu přežili.
Jmenuje se Juan Guaidó (35), v době katastrofy mu bylo šestnáct let, střední školu dochodil v Caracasu a zvládl potom ještě technickou univerzitu. Do širšího povědomí však vstoupil teprve letos v lednu.
Nečekaně, v den 61. výročí nastolení venezuelské demokracie, se jako předseda legitimně zvoleného kongresu prohlásil dočasným prezidentem Venezuely. Protože tak učinil v reakci na volební machinace spojené s prezidentskými volbami, padesát zemí světa včetně Česka s jeho krokem oficiálně souhlasí.
Strach
"Lidé se budou ptát, kdo to je, tenhle pán," ušklíbal se následně v televizi "druhý" venezuelský prezident Nicolás Maduro, kterého naopak desítky zemí neuznávají.
Částečně má pravdu, do všeobecně známé figury má inženýr Guaidó daleko. Podle deníku The Washington Post je například jedním z osmi dětí, podle deníku The New York Times jedním ze sedmi dětí a podle deníku The Wall Street Journal má pět sourozenců. Otec byl podle různých zdrojů buď profesionálním letcem, nebo taxikářem. Jeho politická strana je členem Socialistické internacionály, Guaidó je ale prý centrista a Madurova diktatura ho nazývá pravicovým extremistou.
Úplně jisté naopak je, že má pro strach uděláno. Když se na lednové demonstraci prohlásil prezidentem, věděla o jeho plánu jenom hrstka špiček opozice a překvapení byli podle doptávání španělských a amerických novinářů i někteří z těch, kdo s ním stáli na pódiu. Celá akce byla vlastně výsledkem trochu zoufalého spiknutí té části rozhádané opozice, která nevěří ve vyjednávání s madurovským režimem.
Guaidó se do politiky zamíchal jako student, když už zmíněný Hugo Chávez zakázal opoziční televizní stanici. Dnes je chráněncem nejvýraznější postavy opozice Leopolda Lópeze, jenž stál v roce 2017 v čele masových demonstrací rozstřílených za cenu stovek obětí armádou.
López skončil za mřížemi a dnes je v domácím vězení. Z dalších tří strůjců plánu jsou dva v exilu a jedna nesmí opustit zemi. "Říkali jsme si, že je to poslední šance, jinak propadne naše vyhladovělá země apatii podobně jako Kuba," vysvětlil novinářům na síti svůj plán López.
Co se dočtete dál
- Kdy byl na Guaidóovi znát strach?
- Jak proti němu bojuje Maduro?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
