Madeleine Albrightová ve své nové knize: Fašismus je rána, která se už skoro zacelila. Trump ji ale znovu rozdráždil

Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová minulý týden vydala knihu s temným názvem Fašismus: Varování (Fascism: A Warning).

Autorku znepokojuje úpadek liberální demokracie po celém světě. Napsání knihy plánovala ještě před zvolením Donalda Trumpa, přesto současný americký prezident v knize zabírá nezanedbatelný prostor. "Představíme-li si fašismus jako ránu z minulosti, jež se téměř zacelila, pak Trump v Bílém domě se rovná stržení obvazu a rozdráždění té dřívější rány," napsala Albrightová.

Letos v lednu americká nevládní organizace Freedom House, jež monitoruje stav demokracie, uvedla, že v 71 zemích světa se loni zhoršila politická práva a občanské svobody, zatímco situace se v tomto ohledu zlepšila pouze ve 35 státech.

"Hlavní událostí vývoje v roce 2017 je odklon Spojených států z pozice zastánce a příkladu demokracie," uzavírá zprávu Freedom House.

Bývalá první dáma americké diplomacie neoznačuje Trumpa za fašistu se vším všudy. Ještě nesáhl k násilí bez posvěcení soudů – nepočítáme-li to, že své posluhovače vyzýval, aby protestující na shromážděních zbili – a jeho pokusy podkopat právní řád dosáhly, zčásti kvůli jeho bezhlavosti, jen smíšeného úspěchu, napsala v americkém deníku The New York Times (NYT) Michelle Goldbergová.

Trump je ale podle Albrightové "nejvíce nedemokratickým prezidentem" v moderních dějinách Ameriky. V rámci celého světa podporuje autoritářství a za svůj úspěch na oplátku vděčí mezinárodnímu vzestupu pravicového populismu.

"Stádní chování se silně odráží v mezinárodních vztazích. Světoví lídři se navzájem pozorují, učí se od sebe a napodobují se," píše Albrightová v nové knize. "Fašismus" v ní chápe v širším smyslu jako synonymum autoritářství.

Její kniha zahrnuje Itálii Benita Mussoliniho, Rusko Vladimira Putina, ale také Venezuelu Huga Cháveze, Turecko Recepa Tayyipa Erdogana a KLDR za vlády posledních dvou Kimů. Vyjma Mussoliniho se Albrightová se všemi zmíněnými setkala.

"Všechny je pojí vlastní domněnka či rozhodnutí, že ztělesňují ducha národa, mají na vše odpověď a neomylný instinkt. Jsou přesvědčeni, že jsou chytřejší než všichni ostatní a že všechno zvládnou sami," uvedla Albrightová.

Podobně podle ní stát a svou osobu ztotožňuje i Donald Trump. Celá řada detailů, které v historkách o různých diktátorech Albrightová uvádí, bude připadat americkému čtenáři povědomá. Mussolini například slíbil, že "vysuší bažinu" a jeho přívrženci se na manifestacích hloučkům novinářů posmívali a vypískávali je. Italský vůdce měl podobně jako Trump za to, že podávání ruky je nehygienické.

Albrightová se zmiňuje také o někdejším venezuelském prezidentovi Hugovi Chávezovi. "Jeho komunikační strategií bylo zapálit rétorický ohňostroj a vypálit jej všemi směry," uvádí se v knize. Chávez si, jak píše Albrightová, liboval v ovládání mediálního prostoru, kde "se chlubil svými úspěchy a těmi nejhoršími výrazy napadal své skutečné i domnělé nepřátele".

Madeleine Albrightová

Dalších 5
fotografií

Na otázku, jak se vyhýbá pocitům beznaděje, když autoritářství, které ovlivnilo její dětství, se v čase jejího stáří šíří po celém světě, odpověděla, že se to naučila od svých rodičů. "Aby člověka nepřemohlo zoufalství, musí si najít způsob, jak se s vnějšími problémy vypořádat – nestačí jim pouze přihlížet. Musí přijít na to, že v tom každý hraje svou roli," dodala.

Bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová se narodila v době totality. Když její rodiče utekli v roce 1939 z Československa kvůli Hitlerově okupaci, byla teprve batole. Rodina se sice do Prahy po válce vrátila, ale po komunistickém puči v roce 1948 odešla ze země znovu, píše Goldbergová.

Otec Albrightové, diplomat Josef Korbel, posléze požádal pro rodinu o azyl ve Spojených státech. Postupem času se z něj stal uznávaný profesor politických věd a v roce 1997 tehdejší americký prezident Bill Clinton jmenoval jeho dceru ministryní zahraničí USA. Stala se tak první ženou, která tento post zastávala.

Bylo to už po skončení studené války a zdálo se, že velké ideologické rozepře 20. století jsou urovnány. Liberální demokracie byla na vzestupu a země, kterou si Albrightová osvojila, představovala nejmocnějšího zastánce tohoto kurzu. Vypadalo to, že její životaběh se kryje s celosvětovým pohybem od tyranie ke svobodě.