Když vyšlo najevo, že jedním ze tří nedělních vrahů na London Bridge byl sedmadvacetiletý Khuram Butt, vyrazili britští reportéři do jeho bydliště. A sousedi se novinářům rozpovídali. "Trávil hodně času s dětmi a puberťáky. Bavili se spolu, hráli fotbal," prozradila jedna obyvatelka sídliště. Dospívající hochy a sousedy – pouze muže – prý terorista zval na grilovačky do parku. Další sousedka Butta před dvěma lety nahlásila policii poté, co se její syn z odpoledního fotbálku vrátil domů se slovy: "Mami, chci být muslimem."
Tyhle vzpomínky na teroristu z východního Londýna napovídají, jak se mladí lidé nejčastěji přidávají k islamistickým extremistům: přes kamarády a sousedy. V posilovně, na ulici, v parku. Nové rekruty na sebe při všedních setkáních nabalují charismatičtí, radikálně smýšlející lídři. Vytvářejí kolem sebe partu a dávají členům pocit komunity a kamarádství – a výklad světa.
Ani tajné služby teď nejspíše přesně nevědí, kolik chlapců ze sousedství dokázal Khuram Butt přitáhnout do svého kruhu. Sám londýnský zabiják se každopádně do extremistické scény dostal tímto způsobem – na konci puberty vstoupil do party nejznámějšího britského kazatele nenávisti Anjema Choudaryho. Příběh tohoto padesátiletého muže ukazuje cestu islamistického teroru do západní Evropy.
Džihádistická celebrita
Anjem Choudary, potomek přistěhovalců z Pákistánu, si za studií v jihoanglickém Southamptonu užíval. Nedá práci vygooglovat si jeho fotografie s jointem marihuany v ústech nebo se sklenicí piva na stole. Usměvavý fešák podle vzpomínek spolužáků z právnické fakulty střídal jednu přítelkyni za druhou a o víru se nezajímal. Není přesně zdokumentované, jak se hédonista počátkem devadesátých let po nástupu do zaměstnání právního poradce proměnil v kazatele nenávisti.
Faktem je, že se následně stal klíčovou postavou při spřádání sítě kovaných salafistů v západní Evropě. Dle policie měl vazby na více než polovinu z 850 Britů, kteří v minulých letech odešli bojovat do řad takzvaného Islámského státu. Lidé z jeho party měli prsty v polovině pokusů o teroristický útok na britském území. Choudary obvykle policii přiznal, že útočníky zná, ale tvrdil, že se mu už před nějakým časem ztratili z očí – a následně jejich činy nepokrytě hájil. Coby znalec britského práva se dokázal dokonale pohybovat na hraně zákona a dobře věděl, že velkorysá anglosaská svoboda slova mu poskytuje hodně prostoru k provokaci.
"V sídle premiéra na Downing Street do roku 2020 zavlaje černá vlajka islámu," prohlašoval s oblibou a vyzýval královnu k nošení burky. Odmítal, že je islám náboženstvím míru – a tvrdil, že je naopak náboženstvím podvolení se vůli Alláhově. Na otázky, proč se ze svobodné Evropy neodstěhuje, odpovídal pohotově: "Přišli jsme civilizovat zdejší lidi, vyvést je z temnoty a nespravedlnosti do krásné náruče islámu."
Tyto provokace přitahovaly britská média. Choudary v tamní muslimské komunitě reprezentoval naprosto okrajový směr a distancovali se od něj i umírněnější islamisté, přesto dostával často slovo. Na YouTube je ke zhlédnutí návštěva u legendy BBC Jeremyho Paxmana, videorozhovory se stanicí CNN a další vystoupení, která mu zdarma poskytla jeviště k šíření ideologie. Celebritou se však stal díky internetu: rozesílal přes něj provokativní vzkazy i fotografie z demonstrací, na nichž zahalené ženy a muži s černou vlajkou radikálního islámu například požadovali zavedení práva šaría v Británii.
Odpůrci islámu, včetně těch českých, na internetových fórech bez ustání sdíleli videa a snímky z těchto demonstrací – a vydávali je manipulativně za typický projev muslimů v západní Evropě. Choudaryho styl zároveň inspiroval salafisty jinde v Evropské unii. Po jeho návštěvě v Belgii vznikla skupina Sharia4Belgium, jejíž členové měli v letech 2015 a 2016 na svědomí teror v Bruselu a Paříží. Značný vliv měl dle knihy předního evropského experta na terorismus Petera Neumanna Die neuen Dschihadisten (Noví džihádisté) i při růstu extremistické scény v Dánsku, Norsku a Nizozemsku.
Choudary přímo nevybízel k násilí, kázal však proti svobodě a demokracii a v jeho okolí rostl jeden mladý extremista za druhým. V tradičně polemické britské veřejné debatě ho chránila svoboda slova. Při zpřísnění protiteroristických zákonů některé své skupiny rozpustil – a následně ve stejném personálním složení založil skupinu novou. Poslední se jmenovala Islam4UK a do zákazu na podzim roku 2014 její členové pořádali demonstrace nebo u pouličních stánků přesvědčovali kolemjdoucí ke konverzi k islámu.
Britské noviny spekulují o neshodách mezi tajnými službami a policií. Scotland Yard chtěl kazatele již před několika lety zatknout, agenti však žádali odklad, neboť pro ně byl důležitým zdrojem informací o džihádistickém prostředí. V posledních dvou letech však bezpečnostní složky i soudy přehodnotily přístup. Anjem Choudary byl v březnu 2015 obviněn a soud ho vloni v září uznal vinným z podpory Islámského státu. V přelomovém verdiktu soudce uvedl, že ačkoli neexistují žádné přímé důkazy o tom, že by někdo jednal podle Choudaryho rad, nečiní to jeho jednání a veřejné vystupování méně závažným. Je "vypočítavý a nebezpečný a neprojevil žádnou lítost", uvedl soudce a poslal ho na 5,5 roku za mříže.
V Česku je dosud známý případ jednoho džihádisty, který byl odsouzený. Jde o Jana Silovského, mladého muže z Plzeňska. Radikalizoval se na internetu, četbou salafistických textů. Chtěl se vydat bojovat do Sýrie, byl ale zadržen na své cestě do Turecka a vrácen zpět domů. Letos byl odsouzen na šest let. Česká justice v současné době žádný podobný případ Čecha neřeší.
Policie ve spolupráci s vězeňskou službou rozjela nedávno program odhalování džihádistů ve věznicích. Právě to je místo, kde se v Evropě řada lidí radikalizuje. První fáze monitorování ještě nebyla ukončena, podle dostupných informací ale policie na nikoho podezřelého zatím nepřišla.
Bezpečnostní složky se zároveň zabývají skupinou do patnácti lidí, které podezřívají z kontaktů s radikály nebo z toho, že oni sami odjeli bojovat na území Sýrie či do Iráku. Zdroje Respektu z bezpečnostní komunity uvádějí, že ani v jednom případě se nejedná o Čecha, ale o cizince, kteří tu měli dlouhodobý pobyt nebo se tu nějaký čas zdržovali. Vesměs šlo o mladé muže do třiceti let, převážně ze zemí Maghrebu. Někteří zde studovali, jiní podnikali.
Poslední zemi opustil letos a existují indicie, že se vydal právě na území kontrolovaná Islámským státem. O pohybu těchto osob tajné služby ani policie nemají zcela přesné informace, protože je složité sledovat je mimo území České republiky. Tajné služby v loňském roce také získaly poznatky, které se týkaly podezření z financování terorismu. Minimálně v jednom případě byl z Česka odeslán finanční obnos adresovaný IS. Píše se to ve zprávě o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku v Česku za rok 2016.
Světonázor Choudaryho a jemu podobných charismatiků, kolem nichž vznikly skupinky džihádistů i jinde v západní Evropě, však není projevem osamělých šílenců. Vychází ze sice okrajové, ale přesto starší a sílící ideologie. "Náboženský radikalismus, nenávist vůči Židům a Západu, víra v různé divoké konspirativní teorie o protimuslimském spiknutí, to vše je v zásadě dováženo do Evropy z muslimského světa. Skrze média, sociální sítě, náboženské i politické lídry," říká berlínský odborník na migraci Ruud Koopmans (celý rozhovor s tímto sociologem najdete ve speciálu Respektu Průvodce nejistým světem, který vychází ve středu).
Kořeny teroru
Islámsky motivovaný teror je velmi moderním fenoménem. Historik terorismu Bruce Hoffman popisuje, že ještě na konci šedesátých let 20. století skoro žádná z tehdejších teroristických skupin nebyla nábožensky motivovaná. Teror býval prostředkem radikální levice a různých nacionalistů. Platilo to i pro Blízký východ – jako první zde teroristické metody používaly palestinské skupiny, které měly jasný, nacionalistický politický cíl. Po roce 1970 však už většina z nově vzniklých teroristických skupinměla náboženský motiv, zdaleka nejčastěji islámský, a chtěla nastolit pořádek založený na doslovném znění Koránu.
Duchovním otcem dnešních džihádistů je především egyptský učitel a intelektuál Sajjíd Kutb (1906–1966), který se radikalizoval během dvouletého studia ve Spojených státech. Volání salafistů (včetně nově založeného Muslimského bratrstva) po návratu k údajně nezkaženým základům islámu, které se v první polovině 20. století šířilo v reakci na evropský kolonialismus na Blízkém východě, obohatil o militantní náboj. Ve svých spisech nově definoval džihád, tedy povinnost muslima pečovat o svou víru. Tuto obvykle osobní péči o morálně správný život vykládal radikálně jinak, než jak bývalo zvykem: jako v první řadě ozbrojený revolučníboj. Praví muslimové jsou podle jeho vidění světa v neustálém boji s okolní společností, která se považuje za muslimskou, ale ve skutečnosti se odklonila od původního Prorokova učení.
Kutb, který ospravedlňoval násilnou rebelii proti vlastním vladařům – odmítanou islámskými autoritami –, pokud se vládci odklonili od pravé víry, byl tehdejším vojensko-diktátorským režimem v Egyptě popraven. Mnoho z jeho následníků však našlo nové útočiště v Saúdské Arábii – například jeho bratr učil na univerzitě v Medíně – a inspirovalo další generace extremistů.
Zásadní byl pro růst jejich vlivu rok 1979, kdy se v muslimském světě odehrály tři události s dalekosáhlými důsledky. V Íránu proběhla šíitská islámská revoluce proti tamnímu sekulárnímu režimu. Začala sovětská invaze do Afghánistánu, proti níž (s podporou Západu) povstali sunnitští islamističtí bojovníci, z jejichž části se později zrodil Tálibán a také teroristická skupina al-Káida. Pokus o revoluci v Saúdské Arábii vedl k tomu, že si tamní královská rodina vykoupila loajalitu duchovenstva – umožnila velkorysé financování šíření státní víry, fundamentalistické verze islámu, do světa.
Tyto trendy vedly k posílení islamistických proudů v muslimských komunitách většiny zemí. Současně je od počátku 21. století Blízký východ – také vlivem neúspěšných západních intervencí – v rozvratu. Návrat stability do Sýrie, Iráku či Libye je v nedohlednu a naopak se mohou rozkymácet i další země. Je to ideální živná půda pro další posilování džihádistické ideologie, která logicky bude probleskávat i do Evropy – například po internetu – a radikalizovat část lidí s rodinnými kořeny v arabských zemích.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
