Nemůžeme si dovolit slabost. Hlavně kvůli Rusku, říká náměstek polského ministra obrany

Noční nájezd na kontrašpionážní centrum NATO, výměnu šéfů tajných služeb, posedlost vyšetřováním pět let staré letecké tragédie prezidentského speciálu nebo nezodpovědné spekulace o jaderných zbraních vytýkají kritici novému vedení polského ministerstva obrany, v jehož čele stojí Antoni Macierewicz, blízký spolupracovník šéfa vládnoucích konzervativců Jaroslawa Kaczyńského.

Nové vedení resortu ale tvoří také skupina mladých expertů, jako je náměstek ministra Tomasz Szatkowski, kteří se snaží spojencům vysvětlit důvody rychlých změn.

Svoji mezinárodní premiéru si odbyl tím, když podle jeho slov média zkreslila jeho úvahu o tom, jak by Polsko mohlo získat jaderné zbraně.

"To rozhodně není naše priorita. Ale je třeba si uvědomit, že Rusové mají v taktických jaderných zbraních nad NATO převahu a aliance by s tím měla něco dělat," vysvětluje Szatkowski v rozhovoru pro HN. 

Šestatřicetiletý právník je expertem v oboru mezinárodní bezpečnost, studoval v USA a Velké Británii, působil v první vládě konzervativní strany Právo a spravedlnost a byl i členem dozorčí rady Polské veřejnoprávní televize.

HN: Vůči současné konzervativní vládě kritický list Gazeta Wyborcza napsal, že Američané varovali Varšavu, že letošní summit NATO by se mohl přesunout jinam, pokud se bude chovat tak, jak se chová. Opravdu jste dostali takové varování?

Ne, takové signály jsme nedostali. Nemyslím si, že by summit NATO ve Varšavě byl ohrožený.

HN: Objevilo se také téma, že by Polsko mohlo mít jaderné zbraně v rámci programu NATO Nuclear Sharing pro své letouny F-16. Je to ve vašich plánech zásadní bod?

Bylo to téma, které se v médiích nafouklo.

Novinář se mě zeptal, zda by Polsko mohlo teoreticky zvažovat nějakou formu přistoupení k programu Nuclear Sharing. A moje odpověď byla, že nějaká účast v tom programu může být jednou z možností, kterou bychom mohli analyzovat. Neřekl jsem, že to Polsko analyzuje, ani že to bude naše priorita. A také jsem řekl, že taková věc by musela podléhat dohodě v rámci aliance.

Dodal jsem, že Polsko je součástí dohody o nešíření zbraní hromadného ničení a že nechceme takovou zbraň získat ani od této dohody odstoupit.

Jeden z velkých polských zpravodajských portálů, Onet.pl, překroutil moje slova v komentáři, dostala rovněž zavádějící titulek, že ministr Macierewicz chce atomovou bombu.

HN: Takže to není vaše priorita?

Ne. Dejme to do kontextu. Vidíme jistý problém svázaný se situací jisté rovnováhy jaderných potenciálů mezi Ruskem a NATO v oblasti taktických jaderných zbraní. Je třeba si uvědomit, že Rusové cvičili před pár lety jaderný útok na Varšavu. Rusové mají desetkrát více taktických jaderných hlavic než NATO. A mají mnohem modernější prostředky jejich dopravy.

Není příslušný režim, který by tento potenciál nějak vyvážil. Myslíme si, že by aliance měla v této otázce svých schopností něco dělat. A já jsem byl tázán, zda by jednou z takových možností mohla být polská účast v Nuclear Sharing. Odpověděl jsem, že teoreticky ano, mohla by být analyzována.

Ale naše přistoupení k Nuclear Sharing není prioritou ministerstva ani se na tom nepracuje, i když vidíme jistý problém v otázce jaderného odstrašení v otázkách taktických zbraní.

HN: Předchozí vláda prezentovala nákup amerického protiraketového systému Patriot jako velké pouto mezi Polskem a USA. Vaše ministerstvo ho nyní vyhodilo do bláta, jak se říká polsky, když ministr nákup Patriotů zrušil?

Ne, není vyhozen. První věc je, že Spojené státy jsou naším hlavním spojencem a chceme tento vztah rozvíjet, samozřejmě v rámci polských zájmů. Pokud jde o budování protiraketové obrany postavené na systému Patriot, tak slova ministra Macierewicze jsou taková, že naši předchůdci říkali, že máme výsledek v rukávu, a ukázalo se, že technické, cenové a časové návrhy jsou v úplném rozporu s tím, co jsme předtím plánovali a jaký byl cíl programu.

Vyslali jsme takový signál a z americké strany nyní čekáme na lepší návrh. Chceme, aby ten návrh byl v souladu s tím, co je možné vzhledem k našemu rozpočtu, a s tím, aby v tom byl nějaký smysluplný podíl polského průmyslu. A také, aby harmonogram dodávek byl v souladu s hrozbou, která se objevuje v polském sousedství.

HN: Je pro vás těžké hovořit s kolegy ze spojeneckých států, když se v médiích píše o ohrožení právního státu kvůli sporu o ústavní soud? Ptají se vás na stav demokracie v Polsku?

My se zabýváme hlavně našimi záležitostmi. Na toto téma jsem s kolegy neměl možnost hovořit.

HN: Necítíte tedy nedostatek důvěry či pochybnosti?

Ne, necítím.

HN: Jak byste to tedy vysvětlil, kdyby se vás někdo zeptal? Nebo jak to vysvětlíte zahraničnímu novináři?

Domnívám se, že odrazy toho, co je vidět v zahraničním tisku, jsou naprosto neproporcionální vůči tomu, co se skutečně děje. Máme co do činění s mediální vřavou. Polská demokracie není ohrožena. I během minulé vlády se odehrávaly věci, které byly ústavně pochybné a nikdo se tak nechoval, například při výběru "nadpočetných" ústavních soudců.

Předpokládám, že ta situace nebude mít vliv na naše vztahy se spojenci.

HN: A nebojíte se chybějící důvěry po aféře s centrem kontrašpionáže NATO ve Varšavě?

Doufám, že výměna informací ony pochybnosti rozptýlí. Pravda je taková, že se objevil jakýsi problém s dohledem nad vznikajícím centrem. To zatím vzniká na polsko-slovenské platformě.

V tuto chvíli to vypadá, že naši předchůdci neuhlídali jisté věci a došlo k situaci, v níž podle nás bylo porušené polské právo, a proto jsme záležitost svěřili prokuratuře. Druhá věc je, že prozatímní sídlo centra nesplňuje nároky a měli bychom se vrátit k původnímu záměru to centrum založit přímo v místě, kde by mělo být v budoucnu – tedy v Krakově.

Doufám, že budeme mít příležitost to vysvětlit našim partnerům a snažíme se o to. Já sám jsem jel do Bratislavy a vojenští atašé našich zemí jsou neustále ve spojení. Takže doufám, že předejdeme negativním dopadům. Samozřejmě, že je nemilé, že došlo k takové situaci. Měli jsme podezření z porušení práva a vniknutí do budovy ukázalo, že tomu tak opravdu bylo. Pokud je šéf centra odvolaný a nevykonává rozkazy svých nadřízených, tak je třeba mimořádných akcí. Nemohli jsme hovořit o všem, ale snažili jsme se naše partnery informovat.

HN: Jakou roli v této i dalších aférách ministerstva hraje téma smolenské letecké tragédie (v níž v roce 2010 zahynul prezident Lech Kaczyński, bratr šéfa nyní vládní konzervativní strany, a stovka čelných polských politiků; konzervativci zastávají teorii, že stroj sestřelilo Rusko a předchozí polská vláda Rusy kryla – pozn. red.)? V polských médiích čteme výpovědi polských důstojníků, že s nástupem nového vedení ministerstva je Smolensk a podezření s ním spojená všude...

Smolensk byla velká tragédie, v níž zahynul prezident, velení ozbrojených sil a existuje mnoho obvinění směřujících k tomu, jak bylo vedení vyšetřování. Ale není to jediná starost vedení polského ministertva národní obrany. Máme i jiné starosti, ale nemůžeme říct, že Smolensk nemá existovat a že se nemáme snažit tu záležitost objasnit. To dlužíme těm lidem, kteří tam zemřeli.

Můžu vás ujistit, že naše hlavní myšlenky věnujeme rozvoji schopností ozbrojených sil, reformě resortu, přípravám na summit NATO a dalším věcem. Není to tak, že bychom se zabývali hlavně Smolenskem. Pokud jde o čas, tak je to spíš okrajová záležitost, ačkoliv velmi důležitá.

HN: Ministerstvo obrany je podle médií jedním ze zdrojů různých afér nové vlády. Jaké jsou hlavní úkoly nového vedení ministerstva?

Pro nás je hlavním úkolem vytváření bojových schopností Polska jako země i jako člena NATO. Ozbrojené síly plní důležitou roli, protože jsme na důležitém geopolitickém místě a nemůžeme si dovolit slabost. Jde o to optimálně budovat síly tak, abychom co nejvíce využili prostředky, které nám dává rozpočet a které nejsou malé. A druhá priorita je v tomto vzít v úvahu také zájmy polského hospodářství. Ale první priorita je zájem ozbrojených sil.

HN: A ten hospodářský zájem znamená, že v soutěžích na nákup zbraní a dalšího vybavení budou favorizovány polské zbrojní firmy?

Ne všude, ale tam, kde se to vyplatí. Jsou takové součásti výzbroje, které se musejí objednávat doma nezávisle na ekonomických kritériích. Ale jsou i takové, že Polsko si nemůže dovolit je objednávat doma, protože by to bylo neekonomické. Máme velkou průmyslovou základnu a nemalé objednávky a jejich prostřednictvím můžeme tvořit ekonomický potenciál.

To se váže i k otázkám bezpečnosti, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek. Ale chceme využít i mezinárodní spolupráci a už jsem také hovořil s kolegy z Česka a plánujeme další setkání zaměřené na to, co bychom případně mohli dělat společně.

HN: Takže spolupráce s Českem a případně ve visegrádské skupině není vyloučena?

Chceme tomuto typu iniciativ dát šanci. Ale neměly by existovat jen proto, abychom mohli říci, že máme mezinárodní spolupráci, ale aby přinesly nějaký efekt ozbrojeným silám a našim ekonomikám.

HN: Co teď polským ozbrojeným silám hlavně chybí?

Jak už jsem řekl, jsme v Evropě na zvláštním místě. V Evropě se zhoršila situace na východním křídle NATO. Ruské síly mají už léta modernizační program. Vypadá to, že nejen naši spojenci, ale i naši předchůdci ten program přehlíželi. A teď je potřeba rychle přizpůsobit polské ozbrojené síly situaci, jaká nastala. A to někdy vyžaduje, že se musíme zbavit jistých paradigmat a zvyklostí z minulosti. Musíme zvětšit možnost zásobování, rezerv, urychlit některé modernizační programy, protože byly v poslední době příliš pomalé.

HN: Od prvního ledna jsou polští i čeští vojáci v bojové skupině EU visegrádských zemí. Nebojíte se, že budou muset být někde nasazeni v souvislosti napjatou situací v sousedství Evropy?

Dosud bojové skupiny EU nebyly užity, což je trochu špatně. Pokud se objeví důvody k jejímu použití a bude shodná vůle visegrádských zemí i členských zemí EU, které to musejí schválit, Polsko bude připraveno vytvořit precedens k použití jednotek tohoto typu.