Krymské vinaře sžírají pokusy o nacionalizaci i protiruské sankce

"Od nynějška musíme pít jen krymská vína! A na dovolenou budeme jezdit jenom sem!" hřímal loňskou zimu excentrický ruský politik Vladimir Žirinovskij.

Jak dopadne letošní turistická sezona na poloostrově, zjistíme na konci září. Co se vinařů týče, první výsledky můžeme ale zhodnotit již nyní.

Krymští vinaři mají problémy s vlastnictvím pozemků a dovozem potřebného vybavení kvůli sankcím, kromě toho hledají peníze na investice do výsadby nových vinohradů.

Prvním problémem je, že zatímco v Rusku byla prakticky všechna vinařství zprivatizována, na Krymu fungovalo třináct státních podniků. Existovalo i zhruba padesát soukromých firem, ty ale dohromady nevyrobily ani třetinu celkové produkce. Po anexi Krymu byly státní podniky nacionalizovány. Jenže ve všech jsou soukromí investoři, stát totiž do rozvoje neinvestoval ani hřivnu.

Příkladem může být sevastopolský závod Inkerman. "Od roku 2006 jsme investovali už 60 milionů eur. V roce 2011 přišli finští partneři, kteří vložili do závodu dalších 35 milionů eur," řekl časopisu Děngi ředitel společnosti Alexej Lipko. Podle něj tak sedmdesát procent zařízení patří soukromé firmě, zbytek si pronajímá od státního podniku.

V únoru se vláda Sevastopolu (tento strategický přístav má v rámci Ruska autonomní statut) pokusila podnik nacionalizovat, spřízněným poslancům se ale na poslední chvíli podařilo hlasování zabránit.

Přijeli i finští investoři, setkali se s gubernátorem, ale bezúspěšně. "Přitom nám říkají, ať ani nemyslíme na to, že bychom si mohli něco odvézt. Ale přece si nenecháme zabavit majetek za desítky milionů eur, budeme se bránit," říká Alexej Lipko. Nebrání se naopak zvýšení ceny pronájmu pozemků, které jsou také státní a jejichž ceny jsou dosti nízké.

Podobné problémy mají také další bývalé ukrajinské státní podniky. Kvůli výměně ředitele slavného závodu Massandra byli nasazeni i ozbrojenci z tzv. krymské domobrany, ale ani nová ředitelka Janina Pavlenková nedokáže vysvětlit, čí je půda, na které Massandra víno pěstuje.

To je ale jen jeden z problémů krymských vinařů.

"Dva týdny po připojení přijeli z Moskvy a říkají: 'Občané vinaři, nebojte se, jste pro nás totiž důležití, všem vám dáme licence, tady máte formuláře, tady razítko. Jenom k 1. lednu začněte fungovat podle ruských pravidel.' Tenkrát si toho nikdo nevšiml, až když jsme začali číst zákony. V Rusku je vše stokrát regulovanější," říká jeden z menších vinařů Pavel Švec.

Moskva se brání, že krymští vinaři dostali výjimky do léta 2015 a jejich postavení se ještě zlepší po přijetí zákona o místním označení původu, kdy vinař, pěstující vlastní víno na Krymu, nebude muset plnit všechny požadavky regulátora.

Tento zákon se ruští vinaři snažili protlačit posledních patnáct let. Nebude to ale hned. Nejdříve ministerstvo zemědělství bude muset vytvořit katastr vinohradů, což - jak říká praxe - může trvat i několik let.

Dalším problémem jsou mezinárodní sankce vůči Krymu. Ze zahraničí nebo z pevninské Ukrajiny se dovážely špunty, sudy, etiketky nebo i sazenice vinohradu.

"Hned po referendu převezly firmy, které tady prodávaly chemické postřiky, své pracovníky na Ukrajinu a my zůstali bez postřiků proti škůdcům," vzpomíná bývalý ředitel sevastopolského vinařství Alexej Akčurin. Podle něj tak krymští vinaři přišli až o třetinu úrody. Problematický je i dovoz z Ruska. "Logistika bude vždycky problém, pokud budeme s Krymem spojeni jen přes moře. Je jedno, kolik tam bude trajektů - čtvrt roku je tam takové počasí, že by lodě vůbec neměly vyplouvat," vysvětluje předseda ruského svazu vinařů Leonid Popovič.

Na poloostrově například není sklárna, takže každoročně je potřeba dovézt z Ruska dvacet milionů lahví a drtivou většinu zase odvézt zpátky, protože odbyt mimo Rusko je v zásadě mizivý.

Problémem se sazenicemi je i to, že i když se podaří je na poloostrov dovézt, není jasné, kdo je zaplatí. Sázet nové vinohrady je přitom nutné. Podle odhadů Svazu vinařů je sedmdesát procent krymských vinohradů starších dvaceti let. Jejich výnos je dvakrát nižší než na srovnatelné ploše v krasnodarském kraji.

Jenže podle propočtů krymského vinařství Alma Valley stojí výsadba jednoho hektaru vinohradu deset tisíc eur a stejně stojí i sloupy a další vybavení. Přitom státní koncepce rozvoje vinohradnictví na Krymu počítá s tím, že bude v nejbližších pěti letech vysazeno 50 tisíc hektarů. Peníze se začnou vracet nejdříve za pět let.

Kde ovšem takového investora najít, je otázka. Vláda již dala najevo, že soustředí většinu prostředků na budování infrastrukturálních projektů, jako je most přes Kerčský průliv, a na vinaře nezbude.