Propad rublu vyděsil postsovětské státy. Hrozí jim až tříprocentní zpomalení růstu

Když Rusko zakašle, zbytek postsovětského prostoru dostane horečku. Tak hluboce je tento region ekonomicky závislý na kondici ruského hospodářství. Strmý propad rublu proto v polovině prosince způsobil nervozitu nejen mezi ruskými nákupčími, ale i mezi diktátory ovládajícími státy někdejšího Sovětského svazu.

“Slabý rubl vyvíjí velký tlak i na stabilitu ostatních měn v regionu,“ vysvětluje Financial Times ekonom Oleg Kuzmin z moskevské investiční společnosti Renaissance Capital. “Když se Rusku nedaří, táhne to dolů celý region.“

Podle Agrise Preimanise z Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj mohou současné problémy ruského hospodářství snížit růst místních ekonomik v příštím roce až o tři procenta.

Tyto státy přitom nejsou ohroženy pouze kvůli svým hlubokým obchodním a finančním vazbám s Ruskem. Problémy většiny z nich spočívají také v nedostatku surovinových zdrojů a v nízkém objemu devizových rezerv, kvůli kterému tamní centrální banky nemohou v případě krize intervenovat v takové míře, v jaké to v současnosti dělá Rusko.

Nejdramatičtější dopad měla krize rublu ve čtvrtek 16. prosince na běloruskou ekonomiku. Tam kvůli skokovému nárůstu poptávky po cizích měnách musela vláda na tuto transakci zavést třicetiprocentní daň. Minská centrální banka také zdvojnásobila úrokové sazby.

“Nemáme tolik dolarů, abychom poptávku po nich mohli uspokojit,“ vysvětloval tyto kroky ve vysílání běloruské televize tamní ministr financí. Omezení v nakupování cizích měn předcházelo blokování internetových stránek nezávislých médií a on-line obchodů.

Vlády v Bělorusku, státech Kavkazu a Střední Asii obecně praktikují tvrdou monetární politiku. I z tohoto důvodu jejich měny letos neoslabily tak dramaticky jako rubl, ukrajinská hřivna nebo moldavský leu, který letos oslabil o 17 procent.

“Stabilita měny je v těchto zemích úzce provázána s důvěrou ve vládnoucí režim,“ vysvětluje Preimanis. “Proto jsou v těchto zemích měnové turbulence především politickým problémem.“

Například kazašská vláda se ve strachu před vzrůstající nedůvěrou snažila své občany přesvědčit o tom, že pád rublu je způsoben výhradně současnými reáliemi v Rusku a že by proto problémy ruské ekonomiky neměly jejich zemi příliš ovlivnit.

Ani zachování stabilní měny však není jednoznačně pozitivním řešením. V takovém případě totiž utrpí konkurenceschopnost místních společností na úkor těch ruských, které v době oslabení rublu mohou relativně levně vyvážet. Příklad Kazachstánu, jehož měna oproti rublu od počátku roku posílila o 31 procent, to dokazuje: Kazaši z příhraničních oblastí si v posledních měsících navykli kupovat nábytek i elektroniku v Rusku.

Slabý rubl se může negativně promítnout také na výplatních páskách pracovníků z postsovětského prostoru, kteří si do Ruska jezdí vydělávat a peníze potom posílají domů. Například v Tádžikistánu přitom příjmy těchto migrantů tvoří téměř 40 procent místního HDP. Přistěhovalci navíc často pracují ve stavebním průmyslu, kterému analytici v případě krize předpovídají obzvlášť těžké časy.

Současné ruské ekonomické problémy se mohou promítnout také ve fungování Putinovy vysněné Eurasijské hospodářské unie (EAHU), která oficiálně vzniká k prvnímu lednu. Prezident Běloruska Alexander Lukašenko, jehož stát je vedle Ruska a Kazachstánu jedním ze tří zakládajících členů, například minulý týden oznámil, že Bělorusko bude nadále s Ruskem obchodovat pouze v dolarech. Podle Moskvy by přitom státy EAHU měly ve vzájemném obchodování využívat své národní měny.

Lukašenko následně na setkání zakládajících států společenství ruskou administrativu zaskočil projevem o tom, že volný pohyb zboží v rámci již existující celní unie mezi těmito státy nikdy nefungoval a nefunguje ani dnes.

Prezident Kazachstánu Nursultán Nazarbájev v dřívějším televizním prohlášení dokonce řekl, že kvůli současným ruským ekonomickým problémům je ohrožen celý projekt.