Zmizí Brémy z mapy Německa? Snížení počtu spolkových zemí je kvůli úsporám zas na stole

Kvůli nutným úsporným opatřením oživují Němci myšlenku zredukovat počet spolkových zemí. Místo současných šestnácti by jich tak v budoucnu mohlo být například jen devět.

Snížení počtu samosprávných celků podporují hlavně ekonomové, zastánce má ale i mezi politiky. Stejně tak se ale najde i dost těch, kteří současnou mapu Německa měnit nechtějí.

K šetření nutí především menší spolkové země vážné finanční problémy spojené s vysokým zadlužením. V roce 2020 pro ně navíc začne platit pravidlo takzvané dluhové brzdy, jež zakazuje dělat nové dluhy a nařizuje spolkovým zemím mít přinejmenším vyrovnané rozpočty.

"Některé spolkové země nejsou zjevně schopné se samy o sebe finančně postarat. Pro mnoho z nich bude obzvláště těžké dluhovou brzdu dodržet," soudí bývalý předseda německého ústavního soudu Hans-Jürgen Papier. Je proto podle něj nutné zvážit reformu německého federálního systému.

Problémy mají Berlín a Brémy

S tím souhlasí rovněž Ulrich Nussbaum, šéf rezortu financí v Berlíně, jednoho z vůbec nejzadluženějších regionů v Německu. "Rok 2020 se může stát osudovým rokem pro německý federalismus. Kdo do té doby nedá do pořádku svůj rozpočet a nenastaví ho tak, aby obstál i v budoucnu, riskuje svou samostatnost," řekl nedělníku Welt am Sonntag.

Že některé spolkové země z mapy Německa zmizí, přitom Nussbaum považuje za téměř jisté. "Z dnešního pohledu budou stát před otázkou spojení s jinou spolkovou zemí pravděpodobně ty nejzadluženější země, tedy Berlín, Brémy, Sársko, možná Hamburk," domnívá se šéf berlínské zemské pokladny.

Spojování úřadů by ušetřilo miliony

Za výhodné považují sloučení některých současných spolkových zemí do větších celků zejména ekonomové. "Mnoho procesů probíhá rychleji a efektivněji," tvrdí vedoucí Německého institutu pro hospodářský výzkum Marcel Fratzscher. Podle mnichovského ekonomického institutu Ifo by větší regionální útvary byly i konkurenceschopnější na trhu.

Svaz daňových poplatníků spočítal, že by Německo mohlo ušetřit půl miliardy eur (13 miliard Kč) ročně, pokud by se v důsledku tohoto slučování zrušilo deset procent politického personálu. Spojování dalších zemských institucí, jako například statistických úřadů, by přineslo další úspory.

Jednou z variant nového členění Německa je sloučení Meklenburska-Předního Pomořanska, Šlesvicka-Holštýnska a Hamburku do jednoho velkého severoněmeckého státu, pohlcení Brém okolním Dolním Saskem, připojení Sárska k sousednímu Porýní-Falci, splynutí Berlína s okolním Braniborskem a vedlejším Saskem-Anhaltskem a propojení Durynska se Saskem. Zbývající velké spolkové země by zůstaly ve svých nynějších hranicích.

Tradice a identita

Že se němečtí politici touto otázkou vážně zabývají, dokládá podle Welt am Sonntag i to, že by na podzim měla být ustavena komise, která reformu federálního systému země posoudí. To podporuje například ministerský předseda Saska-Anhaltska Reiner Haseloff. "V zásadě má slučování smysl. Z krátkodobého nebo střednědobého hlediska ho ale považuji za nereálné," poznamenal.

Někteří jeho kolegové z řad zemských premiérů pak tuto myšlenku odmítají úplně. "Úspory ze slučování spolkových zemí se přeceňují, jeho prosazení je v dohledné době politicky nerealistické," míní ministerský předseda Dolního Saska Stephan Weil.

Podle šéfa poslanců opoziční sociální demokracie Franka-Waltera Steinmeiera se nesmí zapomínat ani na názory obyvatel jednotlivých spolkových zemí. "Nebudou se chtít vzdát tradic a identity své země," řekl listu Hamburger Abendblatt.

Steinmeier tak mimo jiné narážel i na zatím poslední pokus o sloučení dvou spolkových zemí - Berlína a Braniborska v roce 1996. Tehdy se proti němu v referendu postavili obyvatelé Braniborska, zatímco lidé z hlavního města s integrací souhlasili.

Jediné úspěšné spojení zemí od vzniku Spolkové republiky se tak uskutečnilo v roce 1952, kdy se sloučily tři menší územní útvary na jihozápadě Německa a vytvořily nynější Bádensko-Württembersko.