Dva britští poslanci byli v 60. letech agenty StB, tvrdí kniha o MI5

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček uvedl, že StB (I. správa) vedla agenty Johna Stonehouse a Willa Owena pod krycími jmény "Kolon" (registrační číslo 43075) a "Lee" (registrační číslo 41611).

Agent StB pracoval jako náměstek ministra

Na poslance Stonehouse upozornil v červenci 1969 americkou tajnou službu po svém útěku na Západ československý špion Josef Frolík, který si ale nebyl stoprocentně jist. Když po informaci od Američanů britská kontrarozvědka Stonehouse konfrontovala, jeho přesvědčivé vystupování při výslechu ji vedlo k závěru, že podezření je chybné. Nebyla to však pravda a deset let poté jiný agent StB, který uprchl na Západ, poskytl přesvědčivé informace, že Stonehouse byl opravdu českým agentem, uvádí kniha napsaná na základě archivů MI5.

Stonehouse byl v labouristické vládě Harolda Wilsona například náměstkem ministra letectví či ministra pošt a telekomunikací.

Agent, nebo bláhový stařec?

Případ poslance Owena, o kterém informoval také Frolík, byl jednoznačnější. Poslanec, kterého československé tajné služby získaly již v roce 1954, byl veden především hmotným ziskem. Podle Frolíka ho zajímalo jen 500 liber měsíčně a požadoval - přes zjevné riziko - pravidelné bezplatné dovolené v Československu.

Owen byl nakonec vyslýchán v lednu 1970 a přiznal se, že dostával zaplaceno od Čechoslováků za informace. Dělal to prý pod tlakem a tvrdil, že nepředal nic důležitého. Když byl pak konfrontován s výpisy z bankovního konta, rezignoval na poslanecké křeslo. Při následujícím soudu byl ale osvobozen, protože soud uznal argument obhajoby, že Owen je bláhový stařec, který nic vážného nevyzradil, uvedl Andrew. Podle Frolíka ale předal důležité informace o britské armádě na kontinentě.

Operace FOOT

Až do sovětské invaze v srpnu 1968 byla rezidentura StB v Londýně často úspěšnější při kontaktech s britskými politiky a odboráři, kteří byli méně podezřívaví vůči Čechoslovákům než vůči Rusům, píše Andrew.

Pro Sověty byla velkou ranou v roce 1971 operace FOOT, během níž byly vypovězeny desítky sovětských špionů. Další komunistické země na naléhání Moskvy pak zintenzívnily zpravodajskou činnost v Británii.

Šifry ukryté v mýdle

Posledním velkým špionážním případem 80. let v Británii byl Nizozemec Erwin Van Haarlem, kterého britští agenti zatkli 2. dubna 1988 v jeho bytě v severním Londýně. Van Haarlem měl ve chvíli zatčení na uších sluchátka a přijímal v kuchyni kódované instrukce z Prahy. V šoku přiznal, že je Čech a požádal Brity, aby informovali české velvyslanectví. Stejně tak ukázal mýdlo, v němž byly ukryty komunikační šifry.

Van Haarlem byl totiž československý špion Václav Jelínek, který vystupoval pod převzatou identitou skutečného Erwina van Haarlema. Měl především pronikat mezi britské stoupence sovětských Židů, kterým Moskva zakazovala emigraci do Izraele. Pozdější šéfka MI5 Stella Rimingtonová při procesu s Van Haarlemem uvedla, že byl ale především "spícím" špionem, který by poskytoval informace v případě války, kdy by velvyslanectví nemohlo normálně fungovat.

Za svou činnost byl odsouzen k deseti letům vězení. Jelínek byl v roce 1993 propuštěn a vrátil se do ČR. Podle knihy, která o něm vyšla v ČR v roce 2005, pracoval ve druhé polovině devadesátých let jako tlumočník v Investiční a Poštovní bance.

Tajemství v archívech

Christopher Andrew je renomovaný britský historik a je autorem například knihy Mitrochinův archiv o sovětských tajných službách. MI5 mu dala podle jeho slov "prakticky neomezený" přístup do svých archívů. Knihu provází řada unikátních fotografií, včetně snímku Jelínkovy kuchyně ihned po zatčení či jeho fotografii pořízenou skrytým fotoaparátem.

Žáček ocenil přístup britských institucí. "Jenom maximální otevřenost nám umožní co možná nejobjektivnější pohled na vybrané události studené války," uvedl ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Bez takového přístupu není podle něho možné kvalifikovaně a v úplnosti pracovat se zachovanými osobní svazky komunistické rozvědky.