Norské volby vyhrála podle odhadů vládní koalice

Vládní levicová koalice premiéra Jense Stoltenberga zvítězila v parlamentních volbách v Norsku a udržela si těsnou většinu v zákonodárném sboru. Vyplývá to podle tiskových agentur z odhadů zveřejněných v pondělí večer po uzavření volebních místností.

Podle prognózy norské veřejnoprávní televize NRK získalo Stoltenbergovo uskupení 86 křesel, zatímco opoziční pravicový blok 83 mandátů. K udržení většiny potřebovala vládní koalice nejméně 85 ze 169 křesel v parlamentu. Průzkum soukromé televize TV2 přisuzuje vládním stranám ještě o jedno křeslo víc.

Pokud úřední výsledky vítězství rudo-zelené koalice potvrdí, půjde o první znovuzvolení vlády od roku 1996. Předvolební průzkumy veřejného mínění napovídaly velmi vyrovnaný souboj, který neměl jasného favorita. V některých okrscích se začalo hlasovat již v neděli večer, hlavním volebním dnem ale bylo pondělí.

Předvolební téma: ropa

Hlavním tématem předvolební kampaně bylo dělení zisků z těžby ropy, jejímž je Norsko pátým největším vývozcem na světě. Do státního fondu si do července letošního roku Norové naspořili 410 miliard dolarů.

Právě díky využití těchto finančních rezerv Norské království dokázalo jako jedna z prvních zemí překonat globální hospodářskou krizi a ohlásit opětovný ekonomický růst. Norsko si zároveň v době recese udrželo nejnižší nezaměstnanost v Evropě - ta se v minulém měsíci pohybovala kolem tří procent.

Norové mají ale jako obyvatelé jedné z nejbohatších zemí světa vysoké nároky na veřejné služby a mnohým lidem se zdá, že vlády peníze ve fondu příliš šetří, přestože by bylo potřeba investovat do zlepšení silniční sítě, zdravotnických služeb, školství či podpory penzistů.

Rozdílný postoj k migrantům

Velký příliv voličů proto v poslední době zaznamenala populistická Strana pokroku, která jako jediná z vládních i opozičních stran slibuje větší utrácení energetických zisků, snížení daní a rozsáhlejší privatizaci zdravotnického a vzdělávacího sektoru.

Strana pokroku rovněž propaguje rozšíření těžby ropy v arktické oblasti Norska, čímž dráždí ekology, a přísnější politiku vůči přistěhovalcům, kteří dnes tvoří více než deset procent norské populace. Především negativní postoj k imigrantům je důvodem, proč se menší opoziční uskupení se Stranou pokroku nespojí.

Téma zahraniční politiky v centru pozornosti před volbami v Norsku nebylo. Otázka případného vstupu země do Evropské unie, který Norové odmítli v referendech v letech 1972 a 1994, se v kampani přešla mlčením.