Každý den hned po probuzení sleduje Viktor Juchno zpravodajství z bojů na východě Ukrajiny. V posledních dnech mu udělala radost hlavně zpráva, že ukrajinská armáda osvobodila od ruských útočníků obce Rubižne, Bajrak, Čerkaski Tyšky a Ruski Tyšky severovýchodně od Charkova. Ukrajinský generální štáb navíc oznámil, že ruská armáda již nemůže toto druhé největší ukrajinské město ostřelovat z raketových systémů Grad ani konvenčního dělostřelectva. Charkov, ve kterém před válkou žilo na 1,5 milionu obyvatel, byl přitom tvrdě bombardován od počátku války, nachází se jen necelých sto kilometrů od ruských hranic.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Viktor má ke sledování tamních pohybů obou armád osobní důvod. Ještě před měsícem žil ve svém rodném městě Čuhujiv asi dvacet kilometrů od Charkova. „To, že začala válka, jsem zjistil, když se nad ránem otřásl náš dům a já jsem spadl z postele. Nedaleko města je totiž vojenské letiště a to bylo jedním z prvních cílů Rusů,“ vzpomíná pro HN Juchno. Tím ovšem utrpení obyvatel tohoto třicetitisícového města teprve začalo. Ruská armáda obsadila silnici mezi městem a Charkovem, následně i druhou, probíhající z druhé strany.

„V našem domě není sklep, takže jsme spali v koupelně, ta byla za dvěma cihlovými zdmi. Ale nevešli jsme se tam všichni, já spal na chodbě před záchodem,“ vzpomíná Juchno. Pracoval jako sládek v charkovském pivovaru Altbier. Z práce jezdíval autem, ale den před ruským útokem ho nechal u pivovaru a domů jel autobusem. Po napadení tak neměl jak evakuovat svou rodinu, ale Viktor toho nelituje. „Možná jsem díky tomu naživu. Po dvou týdnech někteří sousedi zkusili projet málo používanou cestou na jih. Měli na autech cedule Děti. Ale na křižovatce za městem je rozstřílel ruský obrněný transportér. Ze tří aut projelo jedno,“ říká charkovský sládek.

Charkovský sládek Viktor Jucha
Charkovský sládek Viktor Juchno
Foto: YouTube

Svou rodinu dokázal Viktor dostat z města po dvou týdnech, když se ukrajinským jednotkám podařilo obklíčení Čuhujiva prorazit. Bylo to prý dramatické. Stěhoval totiž nejen sebe a manželku, ale také její téměř nechodící rodiče. A rodinu svého syna, kde byli také dva senioři. A k tomu ještě šest koček. „Neměli jsme žádné přepravky a nebylo jak je získat. Tak jsem je vyrobil z kartonových krabic. Ale protože jsme jeli více než osm hodin, tak se kočky z toho samozřejmě nakonec dostaly. Když jsme dojeli, tak celé auto bylo v kočičích chlupech,“ směje se Juchno.

Dnes žije na západě Ukrajiny v Ternopilské oblasti. A i v tom mu pomohlo pivo. Viktor je totiž populárním youtuberem, který učil desetitisíce Ukrajinců a Rusů vařit pivo doma. Jeho kanál má více než třicet tisíc sledujících. Nyní několik tisíc odpadlo, protože mnoho Rusů odmítalo uvěřit záběrům, které publikoval ještě z obklíčeného Čuhujiva. „Nevěřil bych, kolik lidí, kteří mi předtím psali pochvalné komentáře, ptali se na vaření, mně najednou začnou sprostě nadávat do ukronacistů a přát mi, abych chcípnul,“ nechápavě kroutí hlavou Viktor.

Jiní mu ale zase nabízeli ubytování. A právě tak skončil ve vesnici na západě země, daleko od míst bojů. „S naším hostitelem jsme dokonce uvařili pivo. Po těch měsících najednou zase cítit vůni sladu bylo úžasné,“ říká charkovský sládek.

Stále ale pečlivě sleduje dění na frontě na východě Ukrajiny. Doufá, že se nakonec bude moci vrátit domů. Současné pohyby mu dávají jiskřičku naděje. Ruská armáda pomalu přestává s útoky na Charkov a soustřeďuje se na útok proti ukrajinským jednotkám, bránících se v Doněcké a Luhanské oblasti.

Tam ale nejsou zprávy pro Ukrajince příliš příznivé. Ruským jednotkám se spolu s žoldáky tzv. Wagnerovy skupiny podařilo obsadit vesnici Popasna na jižní frontě v Luhanské oblasti, o pár kilometrů postoupili také ze severu a nyní mohou ostřelovat jedinou silnici, která vede do Severodoněcku a Lisičansku. Pokud by ji přeťali, hrozí obklíčení části ukrajinských sil. Viktor, stejně jako prakticky všichni Ukrajinci, doufá, že k tomu nedojde.