Jak český ekonom manipuluje, když jde o EU. A proč chtějí premiéři z Bruselu rychle pryč?

Ohledně nelegální migrace státy Evropské unie přitvrzují už několik let. A tento přístup bude pokračovat – země unie chtějí co nejvíc žadatelů o azyl odvézt pryč, mimo své území. O co jde? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich emailů. Odebírejte!

Hele, kdo chtěl zpět

Jolana Mungengová byla velmi krátce „šerpou“, tedy hlavní poradkyní premiéra Petra Fialy pro EU. Po třech měsících ji ale Fiala propustil a nahradil Tomášem Pojarem. Jak slyším, Mungengová se nyní snaží dostat do některého z kabinetů nových eurokomisařů, mluví se dokonce o kabinetu Ursuly von der Leyenové. Po Fialovi za tímto účelem žádala doporučující dopis. Ale premiér odmítl.

Mohlo to být lepší

Česku členství v EU nepochybně velmi prospělo. HDP na obyvatele je zhruba o pětinu vyšší oproti stavu, kdyby země do unie nevstoupila. Členství přispělo ke zkvalitnění institucí nebo třeba ochrany životního prostředí. Ale šlo tuhle příležitost využít líp? Rozhodně ano, stačí se podívat na Polsko, jehož HDP na obyvatele stoupl oproti tomu českému více než dvojnásobně (jasně, Poláci začínali na výrazně nižší úrovni). Klíčové je zeptat se, co dělat jinak, aby bylo české dohánění bohatších států EU rychlejší. Odpovídá na to nová studie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE. Její shrnutí jsem sepsal tady.

Migrační pakt co nejdřív

Tak zvaný migrační pakt má začít platit až od roku 2026, ale čím dál víc zemí to chce uspíšit - Německo, Nizozemsko a další. Jak řekl jeden z diplomatů blízký jednáním, Česko souhlasí a na dnešním (čtvrtečním) summitu lídrů států EU to podpoří. Výsledkem nejspíš bude úkol pro Evropskou komisi, aby provedla analýzu, jaké paragrafy paktu urychlit jdou a jaké nikoliv. Je totiž třeba změnit zákony nebo vystavět na hranicích EU záchytná centra pro migranty. Celkově platí, že státy EU vůči nelegální migraci dál přitvrzují. Víc se dočtete tady.

Prosvištíme si: Poučíme se?

Výrazem přitvrzení je i skutečnost, že začíná fungovat dohoda mezi Itálií a Albánií, která by podle některých expertů mohla pomoci výrazně omezit nelegální migraci. Řada zemí EU včetně Česka chce najít další Albánie, tedy vozit žadatele o azyl mimo unijní území. Podaří se to? A která země EU celkem nedávno velkou migrační vlnu příkladně zvládla, a to metodou cukru a biče, a ostatní státy by se tedy od ní měly poučit? O tom je podcast Bruselský diktát, kde se dozvíte i to, kdo má velkou zásluhu na faktu, že jistá Češka bude členkou kabinetu Antónia Costy, příštího předsedy Evropské rady, tedy summitů lídrů zemí EU. Zkrácená verze Bruselského diktátu je tady, celý díl na HeroHero, Gazetisto a Forendors.

Chceme domů

Zmíněný summit premiérů či prezidentů zemí EU, tedy Evropská rada, měl v Bruselu být ve čtvrtek a v pátek 17.-18. října. Nakonec ale bude jen ve čtvrtek. Lídři zasednou netradičně už ráno, takže agendu stihnou za den, pokud se nestane něco nečekaného. Charles Michel, který Evropské radě předsedá, ale stejně chtěl pokračovat i v pátek - hodlal svolat eurosummit, tedy schůzku lídrů států platících eurem (které se ale běžně účastní všechny země EU). „Po silném odporu členských zemí ale ustoupil,” jak mimo záznam řekl vysoce postavený zdroj. Jednak platí, že na Michela, který ve funkci na konci listopadu skončí a není oblíbený, už nikdo nemá náladu. Německý kancléř Olaf Scholz navíc spěchá domů, protože v pátek do Německa přiletí Joe Biden. A ekonomiku, kterou by lídři na eurosummitu řešili, mají debatovat 7. listopadu na neformálním summitu v Budapešti za účasti Maria Draghiho, autora nedávné zásadní zprávy o stavu unijního hospodářství.

Už to není sranda

USA v lednu nebudou mít nového prezidenta. Volby, které budou 5. listopadu, vyústí do spousty soudních sporů, ať vyhraje kdokoliv. Američané tak inauguraci odloží a úplně vyloučená není ani občanská válka. To není nějaká honba za senzací, ale předpověď velmi zkušených mužů: Jaroslava Zajíčka z Kanceláře prezidenta republiky Petra Pavla, který dlouhá léta zastupoval Česko jak při EU, tak v USA, miliardáře Petra Pudila, jenž v Americe podniká, a Milana Babíka, který učil na amerických univerzitách a dnes vede Knihovnu Václava Havla. Až se situace vyjasní, bude podle nich mít Česko a Evropa s Američany větší potíže v ekonomice, než že by bylo vážně ohrožené NATO. Proč? Tady je odpověď.

Výpisek z…: četby

„Velké země mají větší vliv než malé. Ale když sedíte na jednáních v NATO nebo v EU, to, kým jste, může být stejně důležité, jako koho zastupujete. Ministr nebo velvyslanec, který je respektovaný, obratný a oblíbený, může mít velký osobní vliv, i když reprezentuje malou zemi.“

Robert Cooper, The Ambassadors: Thinking about Diplomacy from Machiavelli to Modern Times, London 2022.

Ředitelé Evropy

Dvě Češky míří na top místa v Bruselu. A jak si Fiala zatančil s vlky?

10. 10. 2024 ▪ 8 min. čtení

Výběrko začíná

Nedávno jste si tady mohli přečíst o výběru nového šéfa Kanceláře Evropského parlamentu v ČR, který okořenil fakt, že jeden z kandidátů Marek Hannibal, si zajistil podporu premiéra Petra Fialy. A ten v jeho prospěch napsal dopis přímo předsedkyni europarlamentu Robertě Metsolaové, což nebývá obvyklé. Výběrové řízení ale neběželo, protože chyběl nejvyšší arbitr, generální ředitel Evropského parlamentu pro komunikaci. To už neplatí, do funkce nastupuje Christian Mangold. Takže relativně záhy se rozhodne i o šéfovi či šéfce pražské kanceláře.

Co si přečíst

• Začíná být jasné, jak může skončit válka na Ukrajině. Teď vše závisí na jednom člověku.

• Ostře doprava se nejspíš posunou britští konzervativci, kteří letos utrpěli debakl ve volbách. Změnit kurz chtějí oba kandidáti na post lídra.

• Factsheet: Emisní povolenky pro domácnosti. Co to je?

Evropa podle…

Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum AMO

EU se s deficitem právního státu v některých svých členských zemích potýká tak dlouho a tak bezzubě, že se z toho pomalu stává kolorit evropské integrace. V politické debatě dost často nezaznívá, že nejde „pouze“ o hodnoty. Nefunkční právní stát má destruktivní vliv na jednotný trh, kohezní politiku či legitimitu požadavků EU na reformy v kandidátských státech. Co by mohlo pomoct? Dát členským státům v řízení podle čl. 7 evropské smlouvy omezenou lhůtu na rozhodnutí, aby se nemohlo bezvýsledně táhnout sedm let. Zmrazit dotyčným státům peníze včas, a ne až jako poslední řešení. A uvědomit si, že „evropské“ peníze, kterými jistí aktéři v jistých zemích financují své klientelistické sítě, jsou i penězi českých daňových poplatníků. Snad nás to začne více zajímat, až bude Česko čistým plátcem do unijního rozpočtu.

Co si poslechnout / Kam zajít

• Přijďte na konferenci s názvem Rivalita mezi velmocemi a evropský bezpečnostní pořádek.

• Na škále, kde jedna je absolutně volný obchod a 10 znamená autarkie po vzoru Severní Koreje, bych dal Trumpovi sedmičku, říká odborník.

• Naše reflexivní „ne“ si nechme od cesty a přemýšlejme, jak v Evropě vybudovat Wall Street.

Tečka

Jsou ekonomové a ekonomičtí komentátoři. A pak je tu Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. Ten novinářům denně posílá své články. Jeden z posledních má název Bloomberg dnes nezvykle těžce kritizuje celý projekt EU. Srovnejte si originál z Bloombergu (tady odemčeno) s Kovandovým „překladem“ a budete se hodně divit. „Základním problémem je fakt, že svět zažívá dramatické posuny, kterými jsou klimatický kolaps, demografické změny a přechod k postindustriální ekonomice – což jsou všechno fenomény, u nichž je evropská schopnost a ochota reagovat nedostatečná,“ píše Bloomberg. Podle této agentury mají USA a Čína velkou výhodu v centralizovaném systému rozhodování a v tom, že generují velký objem soukromých a veřejných investic, které proudí do obrany a nejmodernějších technologií. „Evropa žádnou z těchto výhod nemá – a je to stále patrnější,“ tvrdí Bloomberg. Požaduje tedy prohloubení evropské integrace, což Kovanda zcela zamlčel. Cituje čísla o ekonomickém zaostávání unie, ale neuvádí jediný důvod tohoto vývoje. Ovšem sugeruje, že příčinou je samotný integrační projekt, především euro. Ale nic takového Bloomberg netvrdí. Kovanda se dramaticky ptá: „Bere si toto všechno mimořádné varování Brusel k srdci?“ Jenže kdo se ztotožňuje s diagnózou od Bloombergu, musel by kritizovat nikoliv „Brusel“, tedy unijní centrální instituce, ale politiky v jednotlivých národních státech. Právě oni, vesměs v souladu s veřejným míněním, odmítají onen další posun v integraci, který je podle Bloombergu nutný.