Když se 7. října v půl sedmé ráno tyto mladé Izraelky probudily, neměly tušení, že se zapíšou do historie jako členky prvních ženských obrněných posádek v Izraeli, a dost možná na celém světě, které se zúčastní ostrých bojů. V rozhovoru s izraelskou televizní stanicí Channel 12 z minulého týdne tyto vojákyně hovořily o tom, jak se řítily v tancích po hlavních silničních tazích, aby se co nejdříve dostaly do některé z dvacítky obcí na jihu Izraele, které se toho rána staly terčem masivního útoku radikálního palestinského hnutí Hamás; o tom, jak poté likvidovaly jeho ozbrojence a jak zabezpečovaly průlomy na hranici s Pásmem Gazy. O reportáži napsal list The Times of Israel (ToI).
Jedna z důstojnic této jednotky, která se představila jako Hagar, stanici Channel 12 řekla: „(Velitel) přijde v 6:30 do našeho pokoje, probudí mě a říká, že zemi infiltrovali teroristé. Ve skutečnosti nám ještě nedocházelo, o jak obrovskou událost půjde.“
Tyto vojákyně patří do roty výhradně ženských tankových posádek, která se po dvouletém pilotním programu stala v loňském roce trvalou součástí izraelské armády. Tato rota v rámci smíšeného praporu lehké pěchoty Caracal běžně operuje podél hranic s Egyptem – a nepočítá se s ní pro válečné nasazení.
Ráno 7. října však tyto ženy opustily svou základnu u vesnice Nicana na egyptské hranici, nasedly do tanků a jednoho obrněného Humvee a vyrazily co nejrychleji na sever. Padlo jedno z řady velmi nestandardních rozhodnutí, která byli izraelští velitelé toho dne nuceni učinit, a tanky dostaly povolení k jízdě po civilních silnicích – a to mnohem vyšší než povolenou rychlostí.
Vojákyně nejprve objevily průlomy v hraničním plotu s Pásmem Gazy a narazily na desítky ozbrojenců. Jeden tank zanechaly tam, aby chránil hranici a zabránil dalšímu přílivu útočníků přes hranici do Izraele, druhý tank vyslaly do boje s teroristy v kibucu Sufa a samy zamířily do vedlejšího kibucu Cholit. Jedna z velitelek obrněné posádky, Karni, hovořila o zkáze, které byly při příjezdu k tomuto kibucu svědky. „Došlo nám, že jsme ve válce,“ řekla.
Je libo MHD zdarma a menší pogrom? Pár důvodů, proč část progresivní levice míří k antisemitismu
„Bylo mi řečeno, že ve všech stromech kolem mě jsou poschovávaní teroristé, tak jsme prostě začaly střílet. Začaly jsme pálit protibunkrové střely na teroristy, kteří byli blízko, a pak minometné granáty na ty, kteří byli dál,“ řekla v reportáži další důstojnice jednotky jménem Michal. „Viděla jsem naše zásahy, viděla jsem je padnout,“ dodala.
Hila, další velitelka, řekla, že ani jedna z nich nebyla vycvičena v používání zbraňového systému instalovaného na obrněných vozech Humvee. „Během deseti minut se z nás všech staly expertky: jak to spustit, jak střílet, jak dupnout na brzdy,“ řekla.
„Blížily jsme se k hranici a spatřily jsme ohořelá těla teroristů, kteří se schovávali ve stromech. Pořád jsme střílely, když jsme projížděly kolem, abychom měly jistotu, že jsme dostaly všechny,“ řekla Michal.
Další velitelka, rovněž jménem Michal, popsala svou zkušenost z jednoho z hraničních průlomů na jihu Pásma Gazy. „Jak jsme jely dál, uvědomily jsme si, že těch prvních 50 teroristů – to byl jen začátek. Potom jsme začaly dostávat zprávy od očitých svědků z kibucu Cholit, takže jsem nechala jeden tank na hranici, řekla jeho obsluze, že má povolení střílet podle libosti, a vyrazila jsem do Cholitu,“ uvedla.
„Všude jsme viděly teroristy a já řekla řidičce – prostě je přejeď... Přijely jsme tam, brána byla zavřená, vyběhl voják a v šoku křičel ‚Teroristé, teroristé!‘. Tak jsme tu bránu prorazily,“ řekla.
Na dotaz, jak se při střelbě na teroristy cítily, se vojačky tváří stoicky. „Mám pocit, že přesně na to jsme byly vycvičené. Byly jsme připraveny opravdu na všechno,“ řekla stanici Channel 12 velitelka, která se představila jako Tamar. „Prostě jsme dělaly jen to, co naše hlavy a ruce uměly. V tu chvíli nepřemýšlíte stylem: ‚Zachráním tamtoho člověka, nebo tamten dům? Chápete – tady je terorista a já ho musím zabít dřív, než se dostane do některé z pohraničních obcí,“ dodala.
Nově jmenovaný velitel brigády Paran, plukovník Šemer Raviv, je na své ženské posádky obrněných vozidel, které toho dne bojovaly s teroristy zhruba 17 hodin v kuse, náležitě pyšný.
„Když jejich tanky přijely, rozhodly o výsledku boje,“ řekl Raviv v reportáži. „Jakmile zaujaly ty dvě pozice... teroristé pochopili, že můžou buď utéct, nebo zemřít. A ta děvčata v těch tancích, ty válečnice, v danou chvíli jen se třemi tanky v útoku, bojovaly nanejvýš impozantně. Způsobem, na který přitom zřejmě nebyly vůbec připravené. Pálily uvnitř izraelských obcí, jezdily po civilních silnicích a myslím si, že díky jejich akcím v této oblasti jsme zabránili tomu, aby útok (Hamásu) postoupil dál na jih,“ dodal Raviv.
Ale vojákyně se nechtějí nechat plácat po ramenou za vykonanou „historickou“ bitvu. „No a co? Co na tom záleží? Věděl snad ten terorista, že jsou v těch tancích holky? Ne. Myslíš, že viděl, že Michal trčí z helmy vlasy? Ne. Kluci, nebo holky, co na tom záleží?“ říká Hila.
Tamar souhlasí. „Pořád říkáte ‚hrdinky‘ a ‚historické‘... Nepřipadám si jako hrdinka. Připadám si jako voják, který dostal úkol a splnil ho. Myslím, že by to udělal každý,“ řekla.
„Tohle nebyla bitva s lidskými bytostmi. Nebyla v tom žádná lidskost a mým cílem je chránit lidi. Jejich cílem bylo lidi zabíjet,“ dodala Hila.
Hagar zase řekla, že nebyl ani čas se bát: „Myslíte na civilisty uvězněné ve svých domovech, na lidi, kteří nás potřebovali. Asi chápete, že na strach nezbyl žádný prostor.“
Kritici integrace žen do armády ji často zpochybňují jako nebezpečný sociální experiment s možnými důsledky pro národní bezpečnost, zatímco její obhájci ji většinou vychvalují jako dávno potřebné opatření, které již bylo zavedeno v mnoha západních zemích. Izraelská armáda trvá jednoduše na tom, že povoluje ženám sloužit na bojových pozicích z praktických důvodů, a nikoliv kvůli sociální agendě, neboť potřebuje všechny ženy a muže, které má k dispozici.
Pro plukovníka Raviva je bitva ze 7. října jasným důkazem, že ženské bojové jednotky mají v izraelské armádě své pevné místo.
