Když umře někdo, koho jste měli rádi a vážili si ho, máte potřebu se k němu neustále vracet. Proto máme my v HN potřebu připomenout, že tomu je právě týden od smrti našeho kolegy a kamaráda Dana Anýže. Chytrý, sečtělý, milý a skromný člověk podlehl těžké nemoci, nebylo mu ani 60 let. Dan by se ošíval, ale my to stejně uděláme a připomínáme si ho pěti různými pohledy na to, co jako novinář vytvořil. A že je co připomínat!
Tomáš Procházka, vedoucí zahraniční redakce a magazínu Víkend HN
Konec prázdnin 2018. Byl jsem v redakci Hospodářských novin teprve pár týdnů a po jedné z porad jsem zašel za Danem, abych mu pochválil text. „Tomáši, nemusíš mě chválit, jsem na to starej.“ Tuhle větu jsem si k srdci nikdy nevzal.
Když jsme plánovali jeho reportážní výjezdy do Spojených států, vždycky přesně věděl, co chce přivézt. Čím Amerika žije, co je podstatné. A vždycky z něj sálalo, jak se těší opět nasát atmosféru za oceánem. Ať už to byla předvolební reportáž z místa, kde budoucí prezident USA Joe Biden strávil dětství, nebo třeba výprava, kdy vyrazil za pachem kovu a zlatem v bubínku revolveru – navštívil rodiště legendárních koltů, které převzala Česká zbrojovka. Dan tam byl před dvěma lety. Mimochodem, nedávno toto místo navštívil během své cesty do USA, kde měl projev k Valnému shromáždění OSN, prezident Petr Pavel. Dan už ale účast v novinářském doprovodu musel zrušit.
Poslední reportážní výjezd za HN byl letos v červenci na summit NATO ve Vilniusu. Krátce předtím se ale ještě do Ameriky podíval – přivezl velkou reportáž z míst, kde Bidenův „Green Deal“ mění ocel za elektroauta. Zelený lak na rezavé srdce Ameriky. Plánovali jsme, jak si nejen o tom (ale například i o blížících se prezidentských volbách) budeme povídat spolu a se čtenáři třeba v jeho oblíbené berounské hospůdce U Krobiána nebo v naší redakci. Takové akce měl moc rád. A my jeho.
Zemřel Daniel Anýž, znalec Ameriky a komentátor Hospodářských novin a Aktuálně.cz
Ondřej Houska, redaktor HN
Dan si svoje texty rád rozmýšlel, hloubal nad nimi, cizeloval je. Ostatně v tomto výběru, který vám předkládáme, jsou hojně zastoupeny.
Ale když na to přišlo, dokázal doslova vychrlit článek, který přitom nebyl o nic méně „vyfutrovaný“ než ty, na které měl času víc. Mým oblíbeným příkladem z poslední doby je jeho naprosto brilantní analýza úplných nesmyslů (odpusťte příkrost, ale je to prostě tak), kterými se prezentoval bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek po ruské invazi na Ukrajinu, když se vrátil k dávnému tématu umístění amerického radaru v Česku. Dan se fakt naštval, ale z jeho textu to nepoznáte. Vystačil si s jemnou ironií. A jak pro něj bylo typické, s neprůstřelně vystavěnými argumenty, pomocí nichž Zaorálkova tvrzení doslova zdemoloval. Vezměte si jen, jak skvěle ten text začíná! A povedený začátek jakéhokoliv textu, to je otevřená cesta k úspěchu.
„Zaorálek v zásadě klade rovnítko mezi dnešní NATO a někdejší Varšavskou smlouvu – a mezi Bílý dům a Kreml. ‚Spojenec‘ jako spojenec, beztak je to zrádce a my bychom byli zase jen nešťastnou obětí,“ uzavíral Dan svůj text. „A pokud Zaorálek opakovaně zdůrazňuje, že americký radar neměl chránit české, ale americké území, tak na sebe zase prozrazuje, jak jednostranně, s odpuštěním vyčůraně, si vykládá závazek společné alianční obrany. Vy nás chránit budete, ale my vás ne. My si budeme užívat vašich bezpečnostních závazků, ale vy po nás žádné povinnosti rozhodně nechtějte.“
Mohl bych vybrat nějaký z nepřeberného množství Danových „amerických“ článků, ale vybírám tento. Protože s Danovým odchodem nám bude chybět nejen jeho excelentní znalost USA, ale taky schopnost zasadit české dění do mezinárodního kontextu – to umí jen ten, kdo má rozhled. A ten Danovi rozhodně nechyběl.
Martin Ehl, hlavní analytik HN
Daniel Anýž velmi podrobně a velmi detailně sledoval česko-americké vztahy. Během svého pobytu ve Washingtonu i po něm si vytvořil a udržoval síť kvalitních zdrojů na obou stranách a často do redakce přinášel nápady, o kterých by se v této souvislosti mělo psát dřív, než se z nich stanou bouřlivá a velká témata i české domácí debaty. Namátkou bych si mohl vzpomenout na dobu, kdy se jednalo o vybudování amerického radaru v Česku nebo když Dan jako první napsal o možnosti, že by si česká armáda mohla pořídit bojové letouny F-35.
A dobré bylo číst jeho hodnocení návštěv českých politiků v Bílém domě. To by se ostatně mohlo hodit i teď, když se jedná o možnosti, že by českého prezidenta či premiéra přijal Joe Biden.
Markéta Kubicová, vedoucí vydání a editorka posledních stran HN
Má první vzpomínka na osobní setkání s Danem Anýžem je, myslím, ze „školení“ pro nováčky-studenty, ještě ve staré redakci HN na Letné. Jakožto skvělý reportér nám tehdy přednášel, jak na reportáž. A coby ukázku povedené reportáže rozdával vytištěný text z jakéhosi amerického média o „meteorologickém“ svišti Philovi. Milovník zvířat ve mně jeho výběr velmi ocenil :). Později jsem dokonce zjistila, že prý jsme měli s Danem stejný „záložní plán“ pro případ, že bychom někdy odešli z médií – naše profesní kroky měly vést do zoo. Faunu jsme dokázali propašovat i na poslední strany HN, jejichž pravidelným autorem Dan byl – jedna z nich nese titulek: Tabulkově je Biden možná „supersenior“. Ale podle Američanů? Dinosaurus, hroch, případně vyplašená surikata. A stačilo, aby vedoucí zahraničního oddělení Tomáš Procházka Danovi řekl, že mám ráda lenochody, a v textu se objevila zmínka i o nich. Připravovat Danovy „posledky“ byla ale radost vždy. V hlavě mi utkvěla například ještě tahle o amerických velvyslancích v Praze v průběhu let. Když jsem aktualizovala jeden z jeho posledních textů (což je přece moje práce, sakra...), sliboval mi nanuka a já psala, že ho dlužím spíš já jemu. Tak až si někdy dám eskymo, vzpomenu si, Dane! A mrzí mě, že to na začátku září byla opravdu poslední poslední strana.
Petr Honzejk, šéfkomentátor HN
„Čau Petře, už si byl na Jizerkách?“ Na tuhle větu jsem každý rok čekal jako na první sníh. Nevím, kolikrát jsem neformální soutěž o první běžkování nad Danem vyhrál, myslím, že to byla dlouhodobá remíza. A to ještě jenom proto, že byl vášnivý cyklista, který z kola slezl, jenom když už to opravdu kvůli podmínkám nešlo. Mohli jste ho potkat na slavné festivalové cyklojízdě do Karlových Varů, ale nejčastěji asi na jeho oblíbené trase přes Bubovice a obec Svatý Jan pod Skalou kolem zmíněné oblíbené hospody U Krobiána, ze které mimochodem postupně udělal diskusní základnu pro celé Hospodářky a Aktuálně. Ohledně kol si vzpomínám na tuhle tvoji sice drobnost, ale přece – jak jinak! – skvěle napsanou! Dane, kolega Petr Vizina mi říkal, že jste se na kole potkali, on vyfešákovaný, ty v tom tradičně vytahaném o číslo větším dresu, ještě pár týdnů předtím, než jsi odešel. Škoda že sis víc neužil tu parádní novou Meridu s elektrickým řazením. Obdivuju Tvoji vůli jet ve všem až do konce.
