Pražské jaro nakonec vedlo k rozpadu Sovětského svazu. Podobné to bude i u Krymu

Den pětistý desátý, 18. července 2023.

Vzpomínám si na tento obrázek: krymský Simferopol na podzim roku 2004, hlavní náměstí. Země zažívá první Oranžový majdan, kdy v Kyjevě náhle vypukl nonstop mítink proti falšování prezidentských voleb. V Simferopolu taky byly mítinky, ale trochu jiné – příznivci strany prezidenta Viktora Juščenka postavili několik ubohých stanů, zatímco úřady shromáždily stovky alkoholiků, bláznivých stařen a provokatérů tajných služeb. Ti mávali vlajkami strany dalšího exprezidenta Viktora Janukovyče, zpívali písně a pod policejní ochranou poskytovali rozhovory provládním televizním kanálům. Někdy obcházeli oranžové stany a hromadně pokřikovali na lidi stojící poblíž.

Já, mladý reportér, jsem tam byl a plnil jsem redakční úkol. Ke stanům najednou přichází menší starší muž, o něčem mluví (dav je celý rozrušený, lidé se překřikují, on se dívá jejich směrem, poznávají ho) a pak mává na nebohé protestující, že by měli jít do vládní budovy Krymu. Tato honosná stavba je nedaleko, a právě přímo před jejími dveřmi stojí tento dav. Muž si zapálí cigaretu a prostě zamíří přímo před sebe – a projde tímto ztichlým a donedávna rozvášněným davem jako horký nůž máslem. Všichni ti plivající hysterici a strašáci s vlajkami ustoupí, couvnou a nechají ho projít svými zdánlivě hustými řadami.