Češi sami o sobě říkají, že mají rádi reformy, a tak si politici často dávají na billboardy, že zreformují to či ono. Ale jaké reformy by Češi chtěli a jak se v tom liší od ostatních Evropanů? Zjistíte to v našem newsletteru Ředitelé Evropy – je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Můžete si ho objednat a bude vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich e-mailů. Píšeme třeba i o tom, co teď u prezidenta Petra Pavla dělá diplomat Jaroslav Zajíček, hlavní postava loňského českého předsednictví Evropské unie. Odebírejte!
Jak skončí válka
Že by konflikt na Ukrajině během příštích tří let úplně skončil, je velmi nepravděpodobné, soudí ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych. Ten na konferenci Multilaterální Česko prezentoval, co podle něj naopak reálné je. Jde o tři varianty – zamrznutí konfliktu, ukrajinská porážka nebo ruská porážka. V případě všech by ale, s různou intenzitou, pokračovaly boje, například v podobě partyzánské války. V úplný klid zbraní a všemi akceptovaný mír tedy realisticky vzato pro příštích pár let doufat nemůžeme. Co by mělo Česko a další země Západu dělat? Ukrajinu dál vojensky podporovat, i když to může trvat dlouho. Ale je to prostě v našem zájmu.
Všichni do Tallinnu
Podpora Ukrajiny byla hlavním tématem i na bezpečnostní konferenci Lennart Meri Conference v Tallinnu. Přilákala stovky politiků, analytiků, historiků a bezpečnostních expertů a jedním ze závěrů bylo, že podpora Ukrajiny musí pokračovat, protože „grey zones lead to green lights“. Tedy že Ukrajina a další země v okolí Ruska neukotvené v EU a NATO jsou pozvánkou Moskvě k útoku. Podobně barevně (doslova!) vykreslila alternativu k podpoře Ukrajiny přední expertka na Evropu, šéfka italského Institutu mezinárodních vztahů Nathalie Tocciová. Na konferenci patřila k hlavním spíkrům a při té příležitosti poskytla HN tento rozhovor.
Češi? Well…
Panely v Tallinnu probíhaly od rána do půlnoci na různá témata a ani jeden se netlumočil. Vše výhradně v angličtině. Tímto jazykem tak mluvili nejen různí politologové a historici, ale i všichni pobaltští premiéři, ministři, náměstci ministrů, poslanci, řadoví úředníci. Zúčastnila se i polovina Ředitelů Evropy a na mysl se jí při pohledu na Balty (ale i Ukrajince) kradla otázka: kolik by byl český stát schopný najednou vygenerovat zástupců, kteří by dokázali spatra anglicky debatovat o geopolitice? (Loni Česko v Tallinnu zastupoval ministr zahraničí Jan Lipavský, letos náčelník generálního štábu Karel Řehka.)
Ostře sledované: Byznys při smyslech
Novým šéfem Svazu průmyslu a dopravy, vlivné podnikatelské organizace, je Jan Rafaj. Tedy dosavadní viceprezident svazu a generální ředitel firmy Heimstaden Czech. Delegáti mu dali přednost před bývalým premiérem Mirkem Topolánkem. Je to jednoznačně dobře. Rafaj zastává jediný realistický a zároveň pro Česko výhodný postoj – v EU se nám nemusí vše líbit, třeba ohledně Green Dealu, ale je to nezvratná realita. Pojďme tedy hledat spojence a aktivně a konstruktivně ji utvářet tak, aby co nejvíc odpovídala českému pohledu. A nikoliv omílat ideologické nesmysly. Rafaj to velmi dobře vyjádřil v tomto rozhovoru s HN.
Tak pravil Zajíček
Nejdůležitější postava loňského českého předsednictví EU, velvyslanec Jaroslav Zajíček, teď vede u prezidenta Petra Pavla odbor zahraniční politiky. A HN dal jako prvnímu médiu rozhovor. Říká v něm, že Ukrajina by se měla stát členem NATO. Podle Zajíčka je prezident Pavel v zahraničně-bezpečnostních záležitostech už teď na Západě vnímán jako někdo, kdo nastoluje agendu – tedy jako opinion maker, nikoliv jen opinion taker. Jaké výhody z toho bude mít Česko? A není chybou, že Češi pořád mluví o vzdáleném Tchaj-wanu, ale mlčí o porušování demokratických hodnot v Maďarsku a v Polsku? Čtěte rozhovor.
Co tu děláte?
Zajíček je pro Pavla určitě mužem na svém místě. Ale nelze nevidět tohle: kdyby Česko „fungovalo“, tak jak má, tuhle práci by nedělal – získal by totiž vysoce postavené místo v Bruselu, nejspíš v Evropské komisi. A Česku by tím byl velmi užitečný. Ředitelé Evropy ale z řady zdrojů slyší, že snaha prosadit pár Čechů na vysoké posty stále selhává (také) proto, že pro premiéra Petra Fialu a Tomáše Pojara, jeho muže přes Evropu, to není priorita. Což je velká chyba. Jak jsme psali, mohla by v nejbližší době snad klapnout snaha, aby se Jakub Dvořáček stal generálním ředitelem HERA, úřadu Evropské komise pro řešení zdravotních krizí.
Prosvištíme si: Jaké reformy?
Jak říká Martin Buchtík, ředitel ústavu STEM, Češi jsou velcí reformátoři: v průzkumech veřejného mínění neustále říkají, že by chtěli něco reformovat. Proto si politici slovo reforma často dávají na billboardy – však uvidíme za rok, před volbami do Evropského parlamentu. Jaké reformy ale Češi chtějí? Tady pod záložkou Czechia je srovnání s ostatními zeměmi EU. Ukazuje, že Čechům mnohem víc než průměru zemí unie záleží na reformách v rodinné politice, v bydlení či v digitalizaci. Naopak nás tolik netrápí trh práce nebo (bohužel!) školství. EU je podle Čechů nejvíc nápomocná v krizích, jako byla pandemie. Naopak nestojíme o odborné rady, jak reformy provést, nebo o možnost poučit se ze zkušeností jiných států…
Který Babiš…
je ten autentický? Ten, který nyní veřejně a velmi hezky popřál lucemburskému premiéru Xavieru Bettelovi k výročí jeho homosexuálního sňatku? Nebo ten, který řeční na údajně konzervativní konferenci s výrazně nahnědlým nádechem, jako minulý týden v Budapešti? Od lidí z Babišova okolí slyšíme, že ten první. Lídr hnutí ANO si prý v soukromí nemyslí, že se homosexuálové chystají zničit rodinu a vůbec celý svět. Ale politicky holt nyní vsadil na řád a pořádek…
Víme, do koho Fiala investuje – a do koho naopak ne. A co chtějí Američané slyšet, když přijede Čech?
Pavel a olivy
Italská premiérka Giorgia Meloniová si minulý týden v Praze nenotovala jen s premiérem Fialou, jak jsme psali minule, ale taky s prezidentem Pavlem. S tím se měla setkat na 30 minut a nakonec z toho byla hodina. Oba politici si prý velmi padli do oka, slyší Ředitelé Evropy. Prezident od premiérky dostal darem italské olivy. A zhruba v listopadu by měl jet na návštěvu Říma. Česká hlava státu se tam podívá po 12 letech. Pozvání měl už Miloš Zeman, ale cestu nestihl – nejdřív kvůli covidu a pak kvůli svému zdravotnímu stavu.
Chléb a hry (a fotky)
Právě vyšla nová knížka fotek o Bruselu „Weird Things In Brussels“ (Divné věci v Bruselu), jejichž autory jsou sami obyvatelé města. Ti zachytili bizarní výjevy na jeho ulicích a poslali je hlavní autorce, Belgičance Cato Beljaarsové. Ta před dvěma lety založila instagramový profil @weirdthingsinbrussels, kde se fotky schází, a výběr z nich teď zveřejnily HN. Belgičanka píše, že od té doby registruje výrazný nárůst snímků, které jí posílají Češi v Bruselu. Je vidět, že „divnosti“ nás baví.
Co si přečíst
• Západ Ukrajině nově slíbil, že jí pošle stíhačky F-16. Které země je dodají?
• Je stále pravděpodobnější, že na těžko zvladatelnou úroveň se planeta oteplí už v jednom z příštích pěti let. Byť limit 1,5 stupně Celsia nejspíš ještě nebude překonán natrvalo.
• Všichni jedou do Soči. Z ruské armády letos dezertovalo víc vojáků než za celý loňský rok.
Evropa podle…
Georgina Wrightová, pařížský Institut Montaigne
Ukrajinci po celou dobu ruské agrese projevují neuvěřitelnou odolnost a odhodlání. Pro ně jde o zajištění nezávislosti země, stejně jako o zajištění míru v Evropě. K tomu však budou potřebovat nové zbraně, a hodně! Nejlépe ty s křídly. To byl Zelenského hlavní vzkaz Evropanům během jeho cesty minulý týden, která ho zavedla do Říma, Berlína, Paříže a Londýna. Stejné poselství pravděpodobně zopakuje na zasedání Rady Evropy a před summitem G7 v Hirošimě tento víkend. Až dosud spojenci odmítali dodávat stíhačky a raději se soustředili na „konvenční“ výzbroj. Přichází ale nová vlna? Londýn oznámil, že zahájí výcvik ukrajinských pilotů, a Paříž udělala totéž. Berlín mezitím poskytl Ukrajině svůj dosud největší vojenský balíček v hodnotě 2,7 miliardy eur, který zahrnuje protiletadlové střely a raketomety. To vše může Ukrajině pomoci vyhrát boj. Je to dobrá věc pro Kyjev, ale taky pro Evropu.
Co si poslechnout / Kam zajít
• Může Česko nastartovat digitální ekonomickou revoluci a posunout se mezi nejvyspělejší země světa? Odpoví konference.
• Příští zimu nás žádná plynová krize nečeká. Zásobníky v klidu naplníme přes 90 procent, tvrdí expert.
• Na velikosti záleží. Nebo ne? Ohledně strategie pro malé státy v dnešní Evropě a ve světě můžete na místě nebo online sledovat tento seminář.
Tečka podle Kateřiny Šafaříkové
Vláda navrhla v rámci konsolidačního balíčku přesunout noviny ze snížené do základní sazby daně z přidané hodnoty, čímž na česká tištěná média uvalila suverénně nejvyšší zdanění z celé Evropské unie. Nápad je venku týden a sbírá kritiku z různých stran. Evropská komise ústy svojí místopředsedkyně Věry Jourové varovala, že to jde proti doporučením Bruselu, aby se (kvůli udržení plurality názorů) média neznevýhodňovala vysokými sazbami. Profesní Unie vydavatelů zpochybnila logiku vládního kroku, protože na vyšší DPH stát vybere maximálně 160 milionů korun, což jsou při miliardových schodcích drobné. Zato ale může způsobit zhroucení celého novinového ekosystému (tedy i nižší výběr DPH). Ministr kultury Martin Baxa (ODS) byl v Bruselu a krok vlády obhajoval argumentem, že od vzdělanosti a vyvracení dezinformací jsou tu knihy (pro které vláda navrhuje nulovou sazbu DPH). Knihy mají samozřejmě jinou roli než média s profesionálními novináři v nich. A protože ti zatím stále existují, pak vězte, pane ministře Baxo, že Norsko ani Británie nejsou členy EU, a Istanbulská smlouva není smlouva, nýbrž úmluva (jiné organizace než EU). Není zač.
