Češi se v Bruselu pořádně zapotili. A proč nemáme problém s Putinem, ale s Rusy?

Česko žádá Evropskou unii o půjčku v hodnotě spousty miliard, ale bylo to drama do poslední chvíle. České plány se v Bruselu nejdřív zrovna nelíbily. A proč stále žádný Čech v sídelním městě EU nezískal skutečně vlivnou funkci? Dočtete se v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v EU. Může vám do e-mailu chodit zdarma každý čtvrtek ráno. Odebírejte! 

Ne Putin, ale Rusové

Tohle je válka Rusů, podporují ji. Není to tak, že když odejde Vladimir Putin, bude po problému. Pro HN to říká Jade McGlynnová, která výzkumy v Rusku strávila pět let a v březnu vydala knihu o ruském veřejném mínění a vztahu občanů k válce. „Nějaká část Rusů možná má námitky proti průběhu války nebo konkrétním ruským akcím, ale nikoliv proti záměru politicky si podmanit Ukrajinu,“ upozorňuje McGlynnová. Jak bychom na to jako Západ měli reagovat? A dopustil se Západ vůči Rusku chyb? Podle ní ano, jak si můžete přečíst v rozhovoru.

Miliardy budou

Česká vláda schválila, co jsme avizovali – vezme si obří půjčku od EU na transformaci energetiky. Na úvěr od Evropské komise za velmi výhodných podmínek mají v rámci restartu po pandemii covidu-19 nárok všechny členské státy, Česko ale dosud váhalo. Teď Fialova koalice rozhodla, že o půjčku v rozmezí 2,9 až 11 miliard eur (69 až 265 miliard korun) požádá. Půjde na investice do nových plynovodů a ropovodů, výstavbu obnovitelných zdrojů a do dopravy. Přesnou částku vláda teprve určí podle toho, jaké podmínky čerpání vyjedná s Evropskou komisí. Tak teď jen, aby byly peníze využity skutečně účelně.  Tady jsou detaily o podmínkách půjčky a o tom, na co ji lze použít.

Zpocený Bek

Vláda měla na žádost o půjčku čas do konce března, rozhodla tedy na poslední chvíli. Důvodem bylo i to, že Evropská komise se v minulých týdnech netvářila na způsob, jakým chtělo Česko evropské miliardy využít. Jak slyšíme, ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (za STAN) odcházel z jedné schůzky s Céline Gauerovou, která má tyto věci v komisi na starosti, velmi rozladěný – mírně řečeno. Česko chtělo peníze využívat i po roce 2026, což je aktuálně platný limit, a to skrz takzvané finanční nástroje. Komise to ale zatrhla s tím, že ve skutečnosti o žádné finanční nástroje nejde. A Česko muselo záměr přepracovat. Bekovi lidé naopak Ředitelům Evropy říkají, že různí lidé v komisi říkají různé věci a je těžké se s nimi domluvit. 

Tečka za spalováky

Země EU se definitivně dohodly, že po roce 2035 budou sjíždět z výrobních linek v EU jen bezemisní auta. Dohodu umožnil ústupek Německu, že bude možné zachovat spalovací motory i po tomto roce, pokud se do nich budou lít čistší syntetická paliva. Návrh schválili ministři energetiky a český šéf resortu průmyslu Jozef Síkela (za STAN) při té příležitosti poprvé okomentoval českou podporu německému vzdoru proti dohodě, kterou přitom Síkela loni pomohl vyjednat. „Němci měli s Italy blokační menšinu, takže naše účast byla zbytečná,“ řekl. „Vzhledem k naší provázanosti s Německem je ale dobře, že jsme vůči němu udělali toto vstřícné gesto. Snad se nám vrátí,“ dodal.

Ostře sledované: Úspory plynu 

První z mnoha dohod v energetice uzavřených během českého předsednictví EU se loni v červenci týkala dobrovolného omezení spotřeby plynu v EU o 15 procent. Státům se to docela dařilo, a protože plyn je stále drahý, dohodly se tento týden na prodloužení úspor o další rok. Napodruhé to ale tak bezbolestné nebude. Zatímco v mírné zimě stačilo stáhnout termostat domácností o jeden stupeň, teď topná sezona končí a plyn bude muset ušetřit hlavně průmysl. Češi si na začátku nového období stojí dobře: spotřebu plynu snížili téměř o 20 procent a zásobníky jsou z poloviny zaplněné. Další čísla a grafy v tomto textu.

Pozor na triumfalismus

Česko díky postoji k ruské agresi a zvládnutému předsednictví EU získalo „zdravé sebevědomí“. To ale „hrozí přejít v pocit a rétoriku morální převahy nad západoevropskými spojenci“, píšou odborníci z Ústavu mezinárodních vztahů v reakci na častá vyjádření českých politiků nebo komentátorů. Povýšený pocit nadřazenosti by byl kontraproduktivní, a navíc by nebyl opřen o reálné možnosti a sílu Česka, dodejme. Za přečtení stojí celý soubor 12 analýz od Ústavu mezinárodních vztahů. Nutí přemýšlet o věcech, které v Česku často vnímáme jako nezpochybnitelné - ať je to podoba obnovy Ukrajiny po válce, pravděpodobnost dalšího rozšíření EU nebo zachování jednomyslného hlasování v unii. 

Školení politiků

Před začátkem loňského českého předsednictví EU očekávalo jen 36 procent Čechů, že se povede. Po jeho skončení ale mělo tento dojem 53 procent občanů, vyplývá z dat, která s Řediteli Evropy sdílel STEM. S tím, jak vláda předsednictví zvládla, tedy byla spokojena i velká část voličů opozice. Za pravdu však musíme dát ministru Bekovi, který na únorové akci k vyhodnocení předsednictví prohlásil – co se nepovedlo, je „dovzdělání“ českých politiků. Na velké části z nich se předsednická zkušenost nijak nepodepsala, nepřispěla k tomu, že by začali více chápat, jak EU funguje.

Prosvištíme si: Skupiny přátel

Kde jednotlivé země ladí pozice před jednáními v EU? Jednou možností jsou neformální skupiny států, které sdílejí stejný pohled na věc. Česko je coby příjemce dotací z Bruselu členem skupiny přátel koheze a také skupiny přátel jaderné energetiky – ta se sešla tento týden, byl na ní ministr průmyslu Síkela. Před pár dny se Česko poprvé účastnilo i jednání skupiny přátel právního státu (proto, aby si čeští diplomaté vyslechli, jaké otázky má země očekávat při debatě o diskriminaci Romů v Česku). Ministr Bek poté Ředitelům Evropy řekl, že Česko se bude jednání skupiny zúčastňovat i do budoucna. Až se staneme čistým plátcem do rozpočtu EU, bude podle něj vláda mít zájem ohlídat si utrácení svých peněz jinde. S účastí v této skupině to ale nebude tak horké. Žádné formální rozhodnutí o tom podle informací Ředitelů Evropy nepadlo a hlavní vládní strana, ODS, důraz na právní stát dlouhodobě kritizuje.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

Top Češi nikde

Ani čtvrt roku po úspěšném předsednictví se nepodařilo na vrcholné posty v Evropské komisi nebo Radě EU dostat nějakého top Čecha či Češku. Premiéra Petra Fialu (ODS) to neznepokojuje. „Je to dlouhodobý proces. Musíme najít dostatečně kvalifikované lidi na správné pozice, kteří současně chtějí pracovat v Bruselu,“ prohlásil na summitu lídrů zemí EU Fiala. Takovým člověkem je třeba exnáměstek ministryně životního prostředí Jan Dusík, který se během předsednictví zaskvěl. Jak řekl Ředitelům Evropy, „zájem jsem indikoval, ale v EU se nic nerýsuje“. Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) je také v klidu. „Stále se to učíme, jak tomu pomoci. Jsme stále nový člen,“ míní ministr. Česko bude v EU příští rok 20 let.

Stěhování

Zastoupení Evropské komise a Evropského parlamentu v Česku se budou stěhovat. Opustí dosavadní Evropský dům v pražské Jungmannově ulici a přemístí se do Paláce Dunaj na Národní třídě. A to v prosinci, pokud se současná náročná rekonstrukce stihne. Komise a parlament mají mít v paláci k dispozici mimo jiné dvě patra zaplněná výstavami ve všech úředních jazycích unie a taky kino, slyší Ředitelé Evropy. Na stejném místě bude nově sídlit i česká kancelář Evropské investiční banky.

Pro naše chytré hlavy

Henrik Enderlein byl skvělý profesor politické ekonomie, který předčasně zemřel. Na jeho počest vznikla cena, jejíž laureát obdrží 10 tisíc eur. Jde o soutěž pro výzkumníky do 40 let, hlásit se může každý, kdo je autorem zajímavého a originálního příspěvku do debaty o budoucnosti Evropy. Takové lidi přece máme i v Česku, přihlaste se!

Co si přečíst

• Další obří problém? Akcie Deutsche Bank padají, i když pro to není důvod.

• Polský premiér Morawiecki tvrdí, že Západ jeho zemi využíval pro své vlastní cíle. A chce založit jakýsi nový klub uvnitř Evropy. 

• Francouzský prezident Macron a německý kancléř Scholz mají doma problémy. Proč? 

Evropa podle…

Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum, AMO

Mezinárodní situaci dominuje válka na Ukrajině a díky tomu by se příštím šéfem společné zahraniční politiky EU mohl po Britce, Italce a Španělovi stát někdo ze střední Evropy. Česko by pro zisk takto významného postu mohlo mít politicky dobrou výchozí pozici – zatímco u Polska či Slovenska hodně záleží na výsledku parlamentních voleb, o Maďarsku radši nemluvě. Bylo by ale třeba se o pozici dostatečně hlasitě přihlásit a sehnat podporu dalších členských států. A co je nejzásadnější – nabídnout člověka, který má relevantní schopnosti, zkušenosti, skvělou reputaci a síť mezinárodních kontaktů a zároveň ambici se do šéfování unijní diplomacii pustit. Zmíněn byl v tomto kontextu ředitel Evropské obranné agentury Jiří Šedivý. Jinak ale mezi bývalými českými ministry zahraničí či obrany, kteří by byli politicky kompatibilní s vládní koalicí, mnoho dalších kandidátů k nalezení není.

Co si poslechnout / Kam zajít

• Německá armáda má být obří, máme se toho bát? Ne, bude pro dobro celého Západu. 

• Bude někdy v budoucnu možné s Ruskem zase spolupracovat? Odpoví tato debata.

• Demokracie upadá v nejedné zemi světa. O tom, jestli si lze vzít nějaké poučení z reality v Česku, bude tato debata.

Tečka podle Ondřeje Housky

Politici se netajili tím, že během předsednictví EU spoléhali hlavně na úředníky – jsou kvalitní a Česko tak hlavně díky nim předsednictví zvládne, říkali. Potvrdilo se to. A potvrdilo se i to, že na spoustu z nich se stát vykašle. Vím i o pozitivních případech, ale také o řadě negativních, kdy tito lidé – schopní, vzdělaní, nadšení – nedostali žádnou odpovídající nabídku, aby se mohli ve státní správě nadále uplatnit. Jasně že místo není pro všechny. Ale česká politika je, žel, v zajetí populistických žvástů o přebujelém státu. Jistěže je kde šetřit – proč třeba ministerstvo zemědělství platí 20 výzkumných ústavů? Ale stejně tak platí, že leckde se kapacity naopak nedostávají a stát si nemůže udělat ani základní analýzy. A outsourcuje tyto činnosti na soukromý sektor, což často není v pořádku. Stát tedy někde potřebuje osekat, jinde ale naopak posílit. Ale dokud budou politici jen bez znalosti nuancí vykládat, jak propustí úředníky, těžko k tomu někdy dojde. Pak nás může jen mrzet, jak macešsky se stát k lidem, kteří pro něj během předsednictví dřeli, chová. Jeden z nich mi například napsal: „Ve státní správě nejsem úplně kvůli finanční stránce, to si asi dovedete sám představit. Je to trochu altruismus smíchaný se zájmem dělat mezinárodní agendu. Po předsednictví ale většina z nás neobdržela ani navýšení osobního ohodnocení, obdrželi jsme agendu, kterou nikdo nechce dělat, a v některých případech na nás kolegové koukají skrz prsty.“ Jak české.