Ukrajinci už se jednou ubránili zotročení šílenými vrahy. Dokážou to i teď, pod palbou íránských dronů?

Den dvoustý třicátý sedmý, 18. října

Když se teď Kyjevané potkají, ptají se jeden druhého: „Jak to jde?“ Je to obyčejná otázka, ale teď je naplněna velkým významem. Tvému známému může shořet auto, jeho manželka bude v nemocnici s infarktem nebo může celý den dostávat dceru z chaty, protože tam uvízla. Kyjev (a vlastně celá Ukrajina) je od začátku války už několik dní pod nejintenzivnějším leteckým útokem. Město opět žije v extrémní situaci. Ostřelování probíhá ve dne v noci, ve vlnách, sirény nikdy nepřestávají houkat, doprava je přerušena, jen úřad starosty Klička nepřetržitě informuje občany o tom, co se děje.

Zpravodajské kanály neustále píší o ostřelování měst Charkov, Žytomyr, Mykolajiv, Dnipro a Kryvyj Rih – jedná se o velká města se čtvrt milionem obyvatel a více. Zprávy jsou si podobné: „Za posledních 24 hodin se město ocitlo pod raketovou palbou, došlo ke dvěma výbuchům, hoří sklad pohonných hmot, v řadě oblastí je přerušena dodávka elektřiny, některé linky městské dopravy nefungují, na některých dálnicích je omezen průjezd aut. Jedna (dvě, tři) osoby byly usmrceny a tři (čtyři, pět, šest) osob bylo zraněno v důsledku nárazu do obytného domu.“ Proto může dcera tvého kyjevského kamaráda uvíznout na chatě, jeho auto může být zničeno a jeho žena může po týdnu strachu a neklidných nocí dostat infarkt.