V Mariupolu pohřbívali v předzahrádkách i parcích. Až bude přestavěn, nový a šťastný, bude stát uprostřed spousty neznámých hrobů

Den stý čtyřicátý první, 14. července

„Co si nejvíc pamatuju?“

Vousatý chlapík se zamyšlenýma a klidnýma očima dost váhá, co by odpověděl. Je to bojovník Azovu, který mluví s novináři. Vedle něj leží berle, vypadá to, že má amputovanou nohu.

„Vzpomínám si, jak děti hrály fotbal a vedle nich leželo mrtvé tělo. Hrály. Nejdřív jsem ničemu nerozuměl. A pak se ukázalo, že všechny ty děti byly v šoku, nechápaly, co dělají.“