Když si Eva Hrnčířová před časem vzala do práce placku v barvách ukrajinské vlajky, netušila, že si právě připíchla věc, kterou bude chtít nosit v klopě saka celé vedení Evropské unie.
Přesně to se přitom stalo. Mluvčí české mise při EU v Bruselu zavolal kolega z rady – instituce, která zastupuje vlády členských států –, odkud tu placku má a jestli by jich nemohla sehnat víc.
„Víc“ přitom znamenalo 800. „Přes kamarádku, která mi placku dala, jsem se propojila s autorkou a zeptala se. To bylo minulý pátek. A v neděli ráno jsme jich už přes 800 převáželi autem do Bruselu,“ směje se Eva Hrnčířová.
Placky pocházejí z Čech. Vyrábí je jednadvacetiletá Barbora Koulová, do doby před sedmi lety – slovy svojí matky – „normální zdravá, hodně upovídaná“ studentka osmiletého gymnázia v Praze 5. V létě 2015 se u ní ale projevila netušená cévní vada, která jí způsobila kolaps a masivní krvácení do mozku. Barbora ochrnula na pravou polovinu těla a ztratila schopnost plynulé řeči.
Zůstaňte u nás, přátelé. Jak mohou ukrajinští běženci pomoci nejen Krnovu
Profesionální péčí, vlastní vůlí a nezměrnou snahou rodiny i okolí se jí podařilo po čase opět postavit na nohy, a dokonce se vrátit do školy. K maturitě ale nemohla, a tak je z ní mladá žena pobírající invalidní důchod a hledající vhodné brigády.
„Z jedné takové zůstal Báře malý ruční stroj na výrobu propagačních placek. A tak, když jsme po invazi nahlas doma přemýšleli, co dělat, abychom Čechům nějak usnadnili identifikaci s Ukrajinou, napadla nás placka,“ řekla HN a Aktuálně.cz matka Barbory Veronika Koulová.
Celá rodina podle ní totiž vnímala situaci okolo Ukrajiny hodně osobně. „Víme, kolik úsilí, času, peněz stojí vykřesat z fyzicky nebo psychicky postiženého člověka úsměv a alespoň částečně ho vrátit do normálního života,“ zmiňuje vlastní zkušenost matka Barbory. „A tohle se teď bude odehrávat v desítkách tisíc rodin na Ukrajině,“ pokračuje . „S tím jim jen těžko pomůžeme. Tak jim musíme pomoct aspoň teď, aby se ten počet všech postižených přestal rozrůstat.“
Z poslední brigády zbyly Barboře nějaké peníze i materiál, díky kterému vyrobila prvních tisíc placek s čistým modrým a žlutým polem. Ty se rozdaly mezi kamarády, spolupracovníky a do spolků starajících se o ukrajinské uprchlíky na Zbraslavi a v Dobříši.
Přes 200 kusů si pak vzala známá Veroniky Koulové s sebou do Bruselu, s tím, že je nabídne tamní české komunitě. Tak se symbol solidarity se vzdorující Ukrajinou dostal k mluvčí Evě Hrnčířové.
Vedení Rady EU se placky natolik zalíbily, že francouzské předsednictví přišlo s nápadem dát je na klopy velvyslancům členských zemí na jejich společném videu plánovanému ke Dni Evropy. Ten se slaví 9. května jako připomínka zveřejnění Schumanovy deklarace, ve které francouzský politik Robert Schuman v roce 1950 narýsoval základy ekonomické a politické spolupráce evropských zemí, z níž se později vyvinula dnešní EU. Letošní Den Evropy se velvyslanci sedmadvacítky rozhodli věnovat Ukrajincům.
Placky od Barbory Koulové ale nebudou mít jen diplomati. O tomto víkendu v sobotu jsou unijní instituce v Bruselu otevřené veřejnosti a symbol solidarity s Ukrajinou si bude moct koupit jakýkoli zájemce. Výtěžek z dobrovolného příspěvku poputuje společnosti Člověk v tísni.
A co připadne mladé Češce? Veronika Koulová, bankovní analytička na home officu a v posledních letech hlavně koučka své dcery, říká, že platbu za 800 placek s vedením Rady EU zatím neřešily.
„Nám šlo hlavně o to, aby to Barča stihla vyrobit. Vyrovnáme se za materiál nějak potom,“ říká se smíchem do telefonu matka Barbory. Zmiňuje, že ačkoli má dcera stále nehybnou pravou ruku, levačkou se naučila vykrojovací stroj docela zručně ovládat, takže výroba jedné placky jí zabere zhruba minutu. I tak nad nimi ale seděla mnoho hodin.
Je to pro ni slovy její matky cvičení, potěcha a způsob využití času, který považuje za smysluplný. „Fakt, že se placky dostaly ze Zbraslavi až do Bruselu, je důkazem, že se má člověk pořád snažit a nevzdávat to. Že i bez vlivu, postavení a finančního vkladu může nápadem a snahou dosáhnout dobré věci,“ zmiňuje Barbořina matka Veronika. „Je to vlastně návod, jak přistupovat k Ukrajině. Nebýt lhostejný, vymýšlet různé cesty pomoci a hlavně nepolevovat,“ dodává.
„Mám velkou radost z úspěchu placek kvůli Barče, protože její dřina s nimi je pro mě maličký symbol velké české pomoci Ukrajině, který můžeme díky ní ukázat v Bruselu,“ říká k tomu mluvčí Eva Hrnčířová. Sama už má jasno v další ambici. „Dostat placky na saka premiérů na summitu EU,“ představuje svůj plán.
