Jsem jako Merkelová, přesvědčil Němce Olaf Scholz. A teď bude vládnout

Před třemi lety přijel Olaf Scholz jakožto německý ministr financí na konferenci na slovenské Štrbské Pleso. Zatímco český podnikatel Daniel Křetínský na pódiu s vášní v hlase mluvil o energetice a svobodě médií, Scholzovo vystoupení bylo naprosto klidné, až monotónní. Na akci, jejímž mediálním partnerem byly HN, ho z míry nevyvedla jediná otázka z publika, byť sebevíc kontroverzní. Působí jako Angela Merkelová, mohlo napadnout řadu účastníků. Na tento přístup Scholz vsadil i v kampani před zářijovými německými volbami. A dokonale mu vyšel – jeho sociální demokraté (SPD) ve volbách zvítězili a nyní se spolu s liberály (FDP) a Zelenými dohodli na koaliční smlouvě. Je tak prakticky jisté, že Scholz bude novým německým kancléřem.

Něčemu takovému by ještě před pár měsíci nikdo nevěřil. Sociální demokraté v průzkumech získávali méně než pětinu hlasů, zdálo se, že po letech vládnutí ve velké koalici s konzervativní CDU/CSU kancléřky Merkelové míří k nejhoršímu volebnímu výsledku ve svých dějinách. Ale nakonec je volila víc než čtvrtina Němců. Důvody jsou dva – chyby konkurenčních stran a Olaf Scholz.

„Vládl by jako Merkelová, dělal by politiku jako Merkelová, mluvil by jako Merkelová. Kdyby byl Scholz ženou, nejspíš by nosil kalhotové kostýmy jako Merkelová,“ napsal v knize o současném Německu novinář Robin Alexander. Minimálně zčásti šlo u Scholze o vědomou stylizaci – vsázel na to, že Němci oceňují klidné, kompetentní vůdcovství ve stylu Merkelové. Koneckonců, kancléřka je stále nejpopulárnější političkou v zemi, byť už ve volbách nekandidovala. Scholz se dokonce nechal nafotit v typické póze, kterou Merkelová zaujímá, tedy s dotýkajícími se prsty obou rukou.

„Kandiduji na kancléře, nikoliv na ředitele cirkusu,“ odbyl Scholz otázku novinářů na to, jestli mu náhodou nechybí charisma. Scholz, bývalý starosta Hamburku, je ministrem financí tři a půl roku. Státní rozpočet držel v přebytku, po úderu pandemie podpořil ekonomiku rozsáhlým utrácením tak jako jeho kolegové všude ve světě. Po odeznění krize ale slibuje rychlý návrat k vyrovnanému hospodaření.

To většina Němců podle průzkumů oceňovala. Otázkou ale je, jestli to nezačne vadit alespoň části Scholzových sociálních demokratů. Kritici mu předhazují, že ho jeho strana jen vystrčila do popředí jakožto populárního kandidáta, ale ve skutečnosti v ní nemá dostatečný vliv. Koneckonců, když Scholz před dvěma lety kandidoval na předsedu strany, utrpěl šokující porážku s málo známými soupeři. K moci ve straně se tak dostalo křídlo, které má mnohem levicovější názory než Scholz. Ten se v řadě věcí shodne spíše s centristickou Merkelovou než s vlastními straníky.

Scholz tento rozpor v kampani vyřešil mírným posunem doleva. Žádal víc státních investic, například do bydlení, které je v Německu, podobně jako v řadě dalších zemí včetně Česka, stále nedostupnější. Nová vládní koalice pod jeho vedením zvýší minimální mzdu a hodlá investovat do boje se změnami klimatu. „Budoucnost, respekt, Evropa,“ tak zněl název předvolebního programu SPD. Ale víc než sliby voliče lákal sám Scholz, zdaleka nejpopulárnější ze všech politiků, kteří o post kancléře usilovali. A to, že nakonec dokázal zvítězit, umlčelo všechny jeho vnitrostranické kritiky – aspoň pro tuto chvíli.