Natahoval každý beat. Charlie Watts svým jedinečným stylem definoval zvuk Rolling Stones

„Charlie šlape, ale ještě to nemá ten správný zvuk. Zítra se to napraví!“ napsal si optimisticky v polovině ledna roku 1963 do deníku Keith Richards.

Kapela The Rolling Stones začínala hrávat na londýnských periferních pódiích a značně stála o původně k jazzu inklinujícího a muzikantsky už protřelého bubeníka Charlieho Wattse, který s ní párkrát vystoupil a byl náchylný se k nadšencům pro syrové elektrické blues trvale přidat. Ale jelikož se hudbou živil a musel vozit soupravu autem, trval na záruce dostatku koncertů za přijatelný honorář. Takže se na něho Jagger a spol. zkraje skládali.

Stálo jim to za to. Richards ve svých memoárech dále říká: „Nebýt Charlieho, nikdy bych nerostl a nevyvíjel se dál. Každý bubeník má jedinečný styl v tom, kdy hraje na velký buben a na malý. Velký zazní obvykle o fousek dřív. Charlie se s malým hodně opozdí a s velkým jako by předbíhal. A právě to, jak každý beat natahuje a co my děláme na jeho vrcholu, je tajemství zvuku Stones.“ Když se vůdčí tandem kapely v druhé polovině 80. let prudce rozhádal a frustrovaný Richards sestavoval vlastní rock-funkový band, do kterého angažoval úžasného afroamerického bubeníka Steveho Jordana, stejně si neuměl představit, že nebude mít na scéně „tu postel, do které si vždycky muzikantsky lehal“. Tedy Charlieho Wattse.