Stát není firma. Mikromanažerství může ale podlehnout každý člověk, říká kandidát na slovenskou hlavu státu Mistrík

Vědec a podnikatel Robert Mistrík je nejsilnějším kandidátem demokratických opozičních stran, který má šanci v březnu vyhrát slovenské prezidentské volby. Musí sjednotit liberální i konzervativní demokratické voliče a porazit nejen uchazeče nejsilnější vládní strany Směr-sociální demokracie Maroše Šefčoviče, ale také silný konzervativně nacionalistický tábor.

Ostrá volební kampaň začala 1. února poté, co skončila registrace prezidentských kandidátů, kterých nakonec do souboje nastupuje patnáct. V rozhovoru pro HN Mistrík vysvětluje, jak a čím chce voliče oslovit a jak si představuje působení podnikatele v politice.

Jako vědec a podnikatel se určitě nemáte špatně. Proč chcete být politikem?

Politika mě vždy bavila. Před mnoha lety jsem zažil takovou nepříjemnost, když jsem byl aktivní v jedné komunální záležitosti. Skončilo to návštěvou jedné mafiánské skupiny, která mi vysvětlila, že takto se věci na Slovensku neřeší. Tehdy jsem pochopil, že jedinec toho mnoho nedokáže a že je potřeba, aby se lidé spojili.

Jednoho dne přišla nabídka od Jozefa Mihála, zda bych s ním a s Richardem Sulíkem nezaložil stranu Svoboda a solidarita, a já jsem na to tak nějak instinktivně kývl. Už předtím jsem psal blog a vyjadřoval se k politickým tématům, takže pro mě politika nebylo něco, do čeho bych se musel nutit. Potom jsem z té strany vystoupil, zase se věnoval své práci. Ale jednoho dne mě to do politiky zase vtáhlo, protože jsem se zase začal angažovat v boji se všelijakými organizovanými skupinami, které to v této společnosti bohužel mají pod kontrolou. Jednoho dne jsem si řekl, že je třeba tyto věci řešit z jiné perspektivy, a tak jsem se rozhodl, že půjdu kandidovat na prezidenta. Vždy jsem se věnoval velkým věcem a zdá se mi, že bych mohl pomoci této zemi se pohnout kupředu.

A jak, když pravomoci prezidenta jsou přece jen omezené?

Prezident má některé významné pravomoci, není docela pravda, že jsou omezené. Demokracie je založená na tom, že moc je distribuovaná, toto není absolutistická monarchie, kde by každý měl úplnou moc. Každá z těchto složek má nějaké kompetence a ty má i prezident. Druhá věc je, že prezident má velkou autoritu, kterou, když si ji vydobude svojí osobností, může výrazně ovlivňovat chod společnosti.

Uvedu jeden příklad. Dlouho se vědělo, jaké jsou tu problémy s přerozdělováním dotací pro zemědělce. Věděla to Evropská komise, nikdo to neřešil. To najednou až po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Začala se tomu věnovat i Evropská komise, protože se zjistilo, že jsou do toho zapojené nějaké organizované skupiny. Nezměnil se ani ministr, ani zákon, jediné, co se stalo, že to najednou začalo být téma. Když někdo umí správně uchopit nějaké téma, tak dokáže ve společnosti vyvolat nějaký pohyb. To je jeden příklad. A když je prezident aktivní, tak z hlediska autority svého úřadu může ve společnosti udělat hodně.

Do kampaně nedávno vstoupil eurokomisař Maroš Šefčovič nominovaný největší stranou Směr-sociální demokracie. Bude to s ním férový souboj?

To se ukáže, zda bude férový. Strana Směr nemá právě image férového hráče. Tak si počkejme.

Co je jeho největší slabinou jako vašeho soupeře?

Jeho největší slabinou je, že ho nominovala strana Směr a že přijal její nabídku. S touto stranou je evidentně svázaný, je navíc blízký přítelem Roberta Fica. Druhou jeho slabinou je, že tu téměř patnáct let nežil. Z jeho prvních vyjádření je vidět, že nemá představu, jak to na Slovensku funguje.

A nejsilnější stránky? Kde vás třeba může ohrozit?

Jeho nejsilnější stránkou je evropská kompetence. Po deseti letech jako eurokomisař této věci rozumí.

Odhlédneme-li od Šefčoviče, tak v průzkumech máte relativně náskok před dalšími kandidáty. Od koho by mohlo přijít případně ohrožení pro vaši účast v druhém kole voleb?

Významní soupeři jsou dva: eurokomisař Šefčovič a Štefan Harabín, představitel takzvaného antisystému. U něj je také nezanedbatelná možnost, že se dostane do druhého kola.