Úplně jist si není, protože každá položka z výrobního sortimentu se do hlavy vytíženého továrníka nevejde. Když se ale Pavel Juříček v telefonu na chvíli zamyslí, zdá se, že jinak to ani být nemůže – divoká hra Donalda Trupa se cly na cizí zboží bude mít svoji stopu i v Česku.
V tomto konkrétním případě stopa míří do továrny Brano, kterou Juříček v devadesátých letech zprivatizoval a dnes v ní vyrábí – jak praví firemní motto – "autodíly pro všechny světadíly". Pokud Juříčka neklame paměť, jsou mezi nimi také těžké hevery pro terénní mercedesy prodávané v USA a v Číně, u kterých už německá automobilka přiznala, že kvůli hrozbě globální obchodní války musí snížit letošní plán.
Brano má centrálu v Hradci nad Moravicí a část provozu pořád sídlí v romantických cihlových budovách z 19. století. V době, kdy tu průmysl zapouštěl kořeny, si sotva někdo uměl představit dnešní otevřený svět. Hevery putují ze severu Moravy mimo jiné do americké Alabamy, kde Mercedes vyrábí auta pro Spojené státy a část jich posílá dál do Číny. Cla se do budoucna mohou týkat německých aut prodávaných v USA, ale také amerických aut prodávaných v Číně. Nic z toho není dobrá zpráva ani pro Mercedes, ani pro Juříčka.
Minulý týden se spor o cla ještě více vyhrotil, a to hned na několika frontách. Není těžké propadnout dojmu, že pro mezinárodní obchod končí jedna éra a začíná nová, kdy se vzájemné bariéry přestávají rozebírat, ale naopak se začínají stavět. Proč se to děje a k čemu tento obrat povede?
Jsme tu pro dělníky
"Samozřejmě příjemné to není a obchodu to neprospívá. Ale kdo sledoval Trumpovu kampaň, nemůže se divit," říká k posledním krokům amerického prezidenta Juříček, od loňska také poslanec za ANO a muž, který přiznává, že má pro populárního Trumpa jistou slabost.
Platí to navzdory komplikacím, které pro jeho obchod nyní vznikají. První příznak přišel letos v březnu, kdy Trump se cly vyrukoval. V duchu volebního hesla "America First" vyhlásil dovozní přirážky na ocel a hliník, což byl sice krok namířený primárně proti Číně, ale nakonec platí i pro Kanadu, Evropskou unii nebo Mexiko, což byly dosud v obchodě spíš američtí spojenci. Clo ve výši 25 procent se vybírá od začátku června a vztahuje se i na nejrůznější ocelářské výrobky, jako jsou kolejnice nebo trubky.
Cla v mezinárodním obchodě existovala samozřejmě i dřív a není pravda, že šla v poslední době vždy jen dolů. Americké oceláře zkoušel skrze nová cla chránit třeba i George Bush mladší v roce 2002, tehdy ale Kanada nebo Mexiko dostaly výjimku natrvalo a Evropská unie se po roce a půl domohla zrušení cel na půdě Mezinárodní obchodní organizace (WTO). Nyní je situace jiná. Cla zaprvé přicházejí po sérii jiných kroků, kdy Amerika ukázala spojencům záda i mimo ekonomickou oblast, ať už šlo o pařížskou klimatickou dohodu, jaderný program v Íránu nebo bezpečnostní záruky v rámci NATO. Zadruhé, Bushova cla byla proti dnešku jen epizodou, která v rámci dohodnutých pravidel rychle odezněla, Trump ale mění roky nastavený kurz. Dlouho platná ekonomická poučka, že na otevření hranic a volné výměně zboží nakonec vydělají všichni, pro něj přestává platit. Cla hájí jako věc národní bezpečnosti, což je klička, na kterou budou pravidla WTO nejspíš krátká.
Co se dočtete dál
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
