Úplně jist si není, protože každá položka z výrobního sortimentu se do hlavy vytíženého továrníka nevejde. Když se ale Pavel Juříček v telefonu na chvíli zamyslí, zdá se, že jinak to ani být nemůže – divoká hra Donalda Trupa se cly na cizí zboží bude mít svoji stopu i v Česku.
V tomto konkrétním případě stopa míří do továrny Brano, kterou Juříček v devadesátých letech zprivatizoval a dnes v ní vyrábí – jak praví firemní motto – "autodíly pro všechny světadíly". Pokud Juříčka neklame paměť, jsou mezi nimi také těžké hevery pro terénní mercedesy prodávané v USA a v Číně, u kterých už německá automobilka přiznala, že kvůli hrozbě globální obchodní války musí snížit letošní plán.
Brano má centrálu v Hradci nad Moravicí a část provozu pořád sídlí v romantických cihlových budovách z 19. století. V době, kdy tu průmysl zapouštěl kořeny, si sotva někdo uměl představit dnešní otevřený svět. Hevery putují ze severu Moravy mimo jiné do americké Alabamy, kde Mercedes vyrábí auta pro Spojené státy a část jich posílá dál do Číny. Cla se do budoucna mohou týkat německých aut prodávaných v USA, ale také amerických aut prodávaných v Číně. Nic z toho není dobrá zpráva ani pro Mercedes, ani pro Juříčka.
Minulý týden se spor o cla ještě více vyhrotil, a to hned na několika frontách. Není těžké propadnout dojmu, že pro mezinárodní obchod končí jedna éra a začíná nová, kdy se vzájemné bariéry přestávají rozebírat, ale naopak se začínají stavět. Proč se to děje a k čemu tento obrat povede?
Jsme tu pro dělníky
"Samozřejmě příjemné to není a obchodu to neprospívá. Ale kdo sledoval Trumpovu kampaň, nemůže se divit," říká k posledním krokům amerického prezidenta Juříček, od loňska také poslanec za ANO a muž, který přiznává, že má pro populárního Trumpa jistou slabost.
Platí to navzdory komplikacím, které pro jeho obchod nyní vznikají. První příznak přišel letos v březnu, kdy Trump se cly vyrukoval. V duchu volebního hesla "America First" vyhlásil dovozní přirážky na ocel a hliník, což byl sice krok namířený primárně proti Číně, ale nakonec platí i pro Kanadu, Evropskou unii nebo Mexiko, což byly dosud v obchodě spíš američtí spojenci. Clo ve výši 25 procent se vybírá od začátku června a vztahuje se i na nejrůznější ocelářské výrobky, jako jsou kolejnice nebo trubky.
Cla v mezinárodním obchodě existovala samozřejmě i dřív a není pravda, že šla v poslední době vždy jen dolů. Americké oceláře zkoušel skrze nová cla chránit třeba i George Bush mladší v roce 2002, tehdy ale Kanada nebo Mexiko dostaly výjimku natrvalo a Evropská unie se po roce a půl domohla zrušení cel na půdě Mezinárodní obchodní organizace (WTO). Nyní je situace jiná. Cla zaprvé přicházejí po sérii jiných kroků, kdy Amerika ukázala spojencům záda i mimo ekonomickou oblast, ať už šlo o pařížskou klimatickou dohodu, jaderný program v Íránu nebo bezpečnostní záruky v rámci NATO. Zadruhé, Bushova cla byla proti dnešku jen epizodou, která v rámci dohodnutých pravidel rychle odezněla, Trump ale mění roky nastavený kurz. Dlouho platná ekonomická poučka, že na otevření hranic a volné výměně zboží nakonec vydělají všichni, pro něj přestává platit. Cla hájí jako věc národní bezpečnosti, což je klička, na kterou budou pravidla WTO nejspíš krátká.
Co se dočtete dál