Lidi je třeba držet pod tlakem a v napětí. Tuto strategii, která není cizí ani lecjakému manažerovi v tuzemských firmách, dotáhl turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan k dokonalosti. Masové čistky na pracovištích, překvapivá vojenská tažení proti Kurdům, zatýkání novinářů a jejich bizarní obvinění z terorismu. Jeho slova a činy bez ustání napínají turecké nervy, okupují televizní kanály, mobilizují příznivce.
Poslední epizodou permanentní kampaně bylo vyhlášení předčasných voleb: konat se původně měly až na podzim příštího roku, turecký prezident je však uspíšil, budou už 24. června. Má to z Erdoğanova pohledu hned několik taktických výhod. Opozici dá méně času se zformovat, předběhne pravděpodobně přicházející ekonomickou krizi a využije ve svůj prospěch vlastenecké hormony, které společností hýbou po úspěšné invazi na sever Sýrie.
Víkendové hlasování je zlomové. Začne po něm platit loni v referendu většinou 51,4 procenta hlasů schválená ústava, která dramaticky zvyšuje pravomoci prezidenta na úkor parlamentu. Volby jsou z pohledu tureckého vladaře předělem mezi "starým" a "novým Tureckem", jehož parametry naznačují první Erdoğanovy kroky po loňském schválení ústavy. Nejprve navštívil hrob Abú Ajjúba al-Ansárího, přítele proroka Muhammada, který se účastnil neúspěšného obléhání tehdy křesťanské Konstantinopole (dnes Istanbulu) a byl pohřben v tamních hradbách. U tohoto hrobu byli v časech osmanské říše korunováni noví sultáni. Hned poté se šel uklonit památce lídrů tureckých islamistických stran, jejichž nástup k moci v letech 1960 a 1997 vždy překazil rozhodný nesouhlas armády strážící ústavou nařízený sekulární charakter státu.
Erdoğanovi příznivci upřímně považují jeho triumfy za naplnění demokracie: získal přece většinu hlasů ve volbách. Vzhledem k popsané symbolice jsou však stále naléhavější otázky po dlouhodobějším odkazu jeho panování.
Výroba pobožné generace
Jasné je, že Turci se v odpovědích na zásadní otázky o směřování své země v žádném případě neshodnou. Tamní společnost byla už od vzniku moderního státu po zhroucení osmanské říše v roce 1923 nesmírně polarizovaná a v tomto ohledu Erdoğanova éra zemi nezměnila. Polarizace se jen dále vyhrotila. Podle nedávného výzkumu by osm z deseti Turků nechtělo, aby si jejich dcera vzala mládence pocházejícího z rodiny s opačným politickým názorem. Štěpení společnosti prochází i jídlem: zpravodajka Financial Times Laura Pitel na jaře popsala, jak její mladí turečtí přátelé ochutnali místní sušené datle, až když je na společný piknik přinesli přátelé z Británie. Do té doby datle považovali za jídlo islamistů.
Po předloňském neúspěšném pokusu o vojenský puč je společnost na pokraji nervového zhroucení. Na internetu se pravidelně objevovaly seznamy lidí, kteří kvůli podezření z účasti na převratu ztrácejí zaměstnání, důchod, platný pas. Seznamy byly veřejně dostupné, děti údajných zrádců následně často šikanované ve školách. Podezřelým se člověk stal i tím, že měl konto u banky vlastněné gülenisty, údajnými viníky puče, anebo odebíral jimi vydávané noviny. Čistky nakonec zasáhly až 200 tisíc lidí a mířily i proti levici, liberálům, Kurdům, tedy opozici, která s gülenisty nemá nic společného.
Co se dočtete dál
- Proč si konzervativci myslí, že Erdoğanova politika v důsledku odrazuje mladé od islámu.
- Jak se turecké vládě daří bourat kurdské čtvrti a místo nich stavět mešity ve stylu největší slávy Osmanské říše.
- Proč ve volbách Erdoğanovi hrozí, že nezíská většinu. A jak se opozici daří se sjednocovat.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
