Michal Lamprecht: Do Slovinska se valí uprchlíci a za mým domem roste mešita. A já jsem v klidu

Bydlím ve Slovinsku. Na hranicích se srocují uprchlíci, východoevropská hysterie z novodobého stěhování národů dosahuje nových maxim a já jsem v klidu.

V Lublani, kde žiji, mi takřka za domem stavějí zgruntu novou mešitu. A po hnutí "Islám ve Slovinsku nechceme" ani vidu, ani slechu.

Přesto jsem v klidu. Nebo možná právě proto. Není tady totiž nikdo, kdo by záměrně vyvolával hysterii s cílem získat pár levných politických bodů.

Pohled slovinských politiků a společnosti na nevyhnutelný fakt příchodu několikatisícového davu uprchlíků je možná až překvapivě věcný a klidný. Napříč politickým spektrem, které v posledních čtyřech letech zažilo tři mimořádné parlamentní volby, a jehož příslušníci nejsou schopni se shodnout takřka v ničem, panuje nebývalá shoda.

To ostatně potvrdila i čtvrteční debata ve státní televizi. Zástupci všech parlamentních stran bez osočování a osobních invektiv probírali organizační záležitosti i bezpečnostní problematiku.

V závěru jsem měl coby obyvatel země, jíž hrozí v nejbližších hodinách invaze nechtěných běženců, pocit, že odpovědní mají jasnou představu o tom, co se bude dít a jak bude státní aparát reagovat – hranice jsou pod kontrolou, azylová místa připravena, k potřebným se dostane pomoc, nelegální přechod hranic bude řešit policie podle platné legislativy.

Na přetřes kupodivu nepřišla velikost bytů ani masokostní moučka.

V pořadu zazněly i výsledky průzkumu veřejného mínění, který si slovinská státní televize zadala. Většina respondentů se vyjádřila pro přijetí uprchlíků podle evropských kvót nebo pro přímou pomoc státu.

Ne každý s přijetím uprchlíků souhlasí, ale protiimigrantští aktivisté ve Slovinsku nejsou

Slovinsko už přitom zkušenost s běženci má. Před balkánskými válkami do dvoumilionové země přišlo přes sedmdesát tisíc uprchlíků. Mezi nimi byli chorvatští katolíci, bosenští muslimové i srbští pravoslavní. Slovinsko tenkrát nezkolabovalo, ghetta nevznikla a ve školách se pořád učí ve slovinštině. 

Veřejní protiimigrantští aktivisté ve Slovinsku nejsou. Jestli náhodou máte pocit, že je dobré pomoci někomu, kdo utekl před válkou, nemusíte se bát verbálního lynče.

To však neznamená, že s přijetím uprchlíků všichni automaticky souhlasí. Diskuse o opicích, čmoudech a kriminálnících se ale odehrává v rovině hospodských dýchánků, kde je každému jasné, že s davy nechtěných lidí za humny je potřeba něco udělat hned. A kulomet nebo plynová komora nepředstavují možné řešení. 

Praktický přístup si v současnosti zachovávají také média. Na senzacechtivé on-line reportáže z maďarských hranic nenarazíte. Najdete však věcné články s informacemi o původu krize, sociálním složení uprchlické vlny, legislativě spojené s uprchlíky a žadateli o azyl.

Zároveň se můžete poučit o právních dopadech toho, že nabídnete odvoz osobám, které nelegálně překročily hranice. Jen pro zajímavost, pokuty v takovém případě začínají na dvou tisících eur.

Slovinská politika i veřejnost tak zatím ukazuje nejlépe ze všech posttotalitních států, že takzvané evropské hodnoty, právní řád a základní lidská slušnost ještě mají šanci. Jsem v klidu.