Zemřel francouzský herec Pierre Brice, legendární náčelník Vinnetou

Zemřel francouzský herec Pierre Brice, který se proslavil především nezapomenutelnou rolí apačského náčelníka Vinnetoua. Bylo mu 86 let. Informovala o tom agentura DPA s odvoláním na hercova právníka.

Umělec podle agentury skonal v náručí své ženy v nemocnici u Paříže. Místo, kde Brice zemřel, ale management neupřesnil. Příčinou smrti byl prý zápal plic, kterému podlehl v časných ranních hodinách. Do nemocnice byl převezen v pátek s vysokou horečkou.

Pierre Louis le Bris, jak zní vlastní jméno herce, se narodil 16. února 1929 v Brestu ve staré francouzské šlechtické rodině. Otec byl námořní důstojník: "Rodiče pocházejí z nižší bretaňské šlechty, v erbu máme florentského chrta. Jsem vlastně baronem, ale titul většinou nepoužívám." 

Jako chlapec byl Brice ve francouzském odboji, jako mladík sloužil v legiích, jako herec bojoval proti bílým tvářím a v pozdním věku dohlížel na humanitární pomoc dětem. A za manželku si vzal jednu z německých fanynek Vinnetoua.

Tato role mu přinesla 11 filmů, televizní seriál, divadelní představení a slávu. "Vinnetou pro mě není filmová role, Vinnetou je filozofie," říkal s tím, že ho její jednostrannost zároveň připravila o jiné úlohy.

Pozoruhodný je národnostní aspekt Vinnetoua: hrál jej francouzský herec, který se proslavil hlavně ve střední Evropě rolí indiána amerického původu v německých filmech natáčených v tehdejší Jugoslávii.

Briceova hvězda tedy zářila nejvíce v Německu. "Jsem tam doma, jediná rodina, kterou ještě mám, je německá rodina mé ženy," říkal. V roce 1992 mu Němci udělili vysoké státní vyznamenání za upevňování německo-francouzského přátelství. A přitom proti nim svého času bojoval.

V deseti letech se za druhé světové války přidal k partyzánům, pomáhal jim v boji proti Němcům. Když mu bylo 16, utekl s falešnými doklady z domova k cizinecké legii. Jako devatenáctiletý bojoval v Alžírsku, potom dva roky v Indočíně. V roce 1951 se vrátil do Francie se třemi vyznamenáními za statečnost.

O dva roky později se přestěhoval do Paříže, stal se fotomodelem a toužil po herectví. V roce 1954 si poprvé zahrál ve filmu, pak točil nejvíce v Itálii a v Německu.

Život mu změnil až Poklad na Stříbrném jezeře z roku 1962, kde se stal poprvé Vinnetouem. Úspěch dalších filmů s tímto indiánem byl hlavně v Německu ohromující. Možná i proto, jak se Brice s rolí ztotožnil: "Mnohé z toho, co Karel May připsal svým hrdinům, platí i pro mě. Myslím vždy nejdříve na to dobré v člověku."

Brice se přitom k roli apačského náčelníka dostal zcela náhodou. Původně bylo adeptů více, ale režisér Harald Reinl poté, co francouzského herce viděl na jednom festivalu, nestál o nikoho jiného. Briceovi se ovšem zpočátku Vinnetou moc nezamlouval, ale nakonec se z něj udělal svou životní roli.

K roli se vracel. V 70. a 80. letech ji ztvárňoval na letních scénách, střídavě v NDR a SRN. Z jeho popudu vznikl i seriál Vinnetou (1980) a televizní film Vinnetou se vrací (1998).

Vracel se i na místa natáčení mayovek, například v roce 1995 do Bosny, kde zuřila válka. Vybral dva miliony marek pro děti a s humanitárním konvojem projel srbskou palbou.

Na vrcholu své filmové slávy, v roce 1968, byl hostem karlovarského festivalu. "Herec je ve službách publika, bez něj by nebyl šťastný," prohlásil tehdy. I do ČR se vracel, v roce 2003 se jako velvyslanec UNICEF účastnil benefičního koncertu, jehož výtěžek šel na charitu. V letech 2008 a 2013 přijel na trutnovský Open Air Music Festival.

V roce 2004 mu vyšla autobiografie Vinnetou a já. Nazpíval také několik desek a v Německu vystupoval s Karlem Gottem, s nímž se přátelil.