Japonci si musejí vybrat celou dovolenou. Vláda bojuje s workoholismem

Vysokoškolsky vzdělaná a výdělečně činná šestatřicetiletá Eriko Sekigučiová by měla hledat přítele, randit, plánovat noční život ve městě nebo dovolenou ve vzdálených oblastech. Pracuje však v Japonsku, v zemi, kde je silně zakořeněný workoholismus. Často tak tráví v práci 14 hodin denně. V kanceláři bývá kvůli jednání od brzkého rána a po práci se ještě setkává s klienty. Loni si z 20 dnů placené dovolené vybrala pouze osm, z toho šest, protože byla nemocná, píše agentura AP.

"Nikdo jiný si dovolenou nevybírá," říká Sekigučiová, která byla tak zaměstnaná, že i její rozhovor pro AP musel být několikrát odložen, než se jí podařilo uvolnit z kanceláře. Vláda to však hodlá změnit.

Jeden ze zákonů, který má být předložen během současného zasedání parlamentu, které začalo 26. ledna, má za cíl zajistit, aby si zaměstnanci vybírali potřebné dny na odpočinek. Na rozdíl od minulé praxe bude mít zaměstnavatel právní odpovědnost za to, aby zajistil, že si zaměstnanci svoji dovolenou vyberou.

Japonsko studuje tento návrh zákona roky. Velkým impulzem pro změnu byl rok 2012, kdy se ukázalo, že náklady na zdraví, sociální náklady a náklady na produktivitu jsou kvůli extrémní pracovní morálce v zemi příliš vysoké.

Problém je částečně v tom, že mnoho lidí se bojí nelibosti spolupracovníků, pokud by si vzali dovolenou. To jsou vážné obavy v kultuře, která si cení harmonie. A také panuje názor, že jen chcípáčci si vybírají veškerou svoji dovolenou.

Workoholismus přináší i vysoké sociální náklady. Sekigučiová se obává, že se nikdy nevdá nebo si dokonce ani nenajde přítele, pokud by se nestalo, že by byl v její kanceláři. Přeje si, aby společnosti jednoduše zastavily provoz a umožnily zaměstnancům vybrat si volno bez výčitek.

S workoholismem je spojována také neochota párů vychovávat děti, což způsobilo, že porodnost v zemi prudce klesla. To výrazně podkopává třetí největší ekonomiku světa. Nový zákon má rovněž umožnit flexibilní pracovní dobu a povzbudit rodiče, aby trávili více času se svými dětmi třeba v letních měsících, kdy jsou zavřené školy.

Termín upracovat se k smrti je v zemi tak běžný, že pro něj bylo vytvořeno i vlastní slovo – karoši. Vláda odhaduje, že ročně dojde ke 200 karoši, které se projeví jako infarkt nebo krvácení do mozku po dlouhém pracovním výkonu. Uvědomuje si také, že mnoho případů psychických depresí a sebevražd z přepracování se mezi karoši nezapočítává.

Podle údajů vypracovaných japonskou vládou zhruba 22 procent Japonců pracuje více než 49 hodin týdně. Pro srovnání v USA je to 16 procent zaměstnanců a ve Francii a Německu 11 procent. Většími workoholiky se zdají být obyvatelé Jižní Koreje, kterých více než 49 hodin týdně pracuje 35 procent.

Japonci si vyberou ze své dovolené, na kterou mají nárok, sotva polovinu. V průměru to vychází na devět dní na pracujícího ročně. Nárok mají až na 20 dní placené dovolené. Většinou si musejí vzít dovolenou, když jsou nemocní, přestože jim zákon garantuje dvě třetiny mzdy, pokud jsou vážně nemocní a musejí zůstat doma.

Přestože je Japonsko známé tvrdou prací, je stejně známé také neefektivitou a byrokracií. Zaměstnanci vysedávají v práci ve jménu týmového ducha, avšak jejich výkon a produktivita jsou pochybné.

Odborníci se domnívají, že zákon je začátkem změny. Uznávají však, že kořeny tohoto problémy leží hluboko.

Problém v Japonsku je v některých ohledech podobný se situací amerických zaměstnanců. V USA však velká část zaměstnanců nemá zaručenou placenou dovolenou. Pokud placenou dovolenou mají, obvykle si jí vyberou téměř celou, dodala AP.