U Amsterodamu stojí první vesnice pro nemocné demencí. Inspiruje lékaře z celého světa

Je jako úplně normální vesnice: má hlavní ulici, obchody a hospody. Jen obyvatelé jsou jiní. V první vesnici pro nemocné demencí na světě poblíž nizozemského Amsterodamu se cítí v bezpečí, napsala agentura DPA.

V kavárně si povídají hosté a v pozadí hraje tichá klavírní hudba. "Je hezká. Ještě jsem tu nebyla," říká sedmdesátiletá Nina Wolderingová. Křehká dáma sedí se svým synem a dvěma vnoučaty v elegantní kavárně u kávy a kakaa. "Chodíme sem každý týden," vysvětluje její syn Sinclair Simons. Jeho matka i na tuto návštěvu kavárny zase rychle zapomene. Trpí totiž Alzheimerovou chorobou.

Mondénní kavárna stojí uprostřed Hogeweyku, celosvětově první vesnice pro nemocné demencí ve městě Weesp u Amsterodamu. Nenajdete tady žádné bílé pláště, pokoje s mnoha lůžky ani jídlo z vývařoven. "Naši obyvatelé by se měli cítit jako doma," říká manažerka tohoto zařízení Yvonne van Amerongenová.

Všech 153 obyvatel žije ve 23 jednopatrových bungalovech s malými zahrádkami. Někteří sedí na lavičkách a užívají si zimního slunce, jiní se pomalu pohybují po ulicích. "Když zabloudí, nic se neděje," říká manažerka, "tady zná každý každého, jsme přeci vesnice."

"Bulvár" v centru je vánočně vyzdoben svítícími řetězy. Na něm stojí supermarket, kadeřnictví a hospoda. Na velkém náměstí s kašnou je divadlo. Jen jedno je jiné oproti normálním vesnicím: vchodové dveře může otevírat pouze vrátný.

Počet nemocných demencí na celém světě rychle stoupá. Jen v Nizozemsku se jejich množství podle odhadů do roku 2050 zdvojnásobí ze současných asi 235 000. Stávající pečovatelská zařízení na to nejsou připravena.

Vesnice pro nemocné demencí jde už pět let radikálně odlišnou cestou. "Chtěli bychom tu vytvořit pečovatelské zařízení, kde bychom my sami rádi strávili naše poslední roky života," říká van Amerongenová. A nejde jen o kvalitu života.

Právě nemocní demencí, kteří stále více ztrácejí kontrolu, se podle ní ve známém prostředí cítí jistěji. Potvrzují to i vědecké studie. Doma ale zůstat nemohou. V této vesnici tak mohou - pokud to jen trochu jde - pokračovat v životě, který znali.

Bungalovy jsou zařízeny v sedmi životních stylech. Spolu s příbuznými vedení rozhoduje, který z těchto stylů se nejlépe k danému obyvateli hodí. Odsouhlasen je přitom každý detail: barvy, obrazy, jídlo nebo hudba. "Kdo dříve miloval Beethovena, nebude teď přece chtít poslouchat dechovky," líčí van Amerongenová. V bytech se "vznešeným stylem" se například podává jídlo do porcelánových misek, v "lidových" se člověk obsluhuje z hrnků.

K paní Wolderingové se nejvíce hodil "kulturní" styl, vysvětluje její syn Sinclair. "Pochází z Amsterodamu a vždycky si užívala kulturní nabídku města." V útulné obytné kuchyni visí fotografie a obrázky, které namalovali sami obyvatelé, na stole leží časopisy.

Pečovatelka Joke vaří to, co chutná všem. "Nemáme tu žádný pevný program," tvrdí Nizozemka. "Každý si může schrupnout, kdy chce, kdo chce k snídani croissant a noviny, může je mít." Sinclair je rád, že tu jeho matka našla domov. "Lepší už to být nemůže," říká. 

Nizozemská obec je vzorem pro celý svět. Zdravotničtí odborníci z celé planety jezdí do Weespu, aby se od Hogeweyku učili. "Naši obyvatelé jsou šťastnější a klidnější než jinde," tvrdí van Amerongenová. Přitom tento koncept není dražší než jiné.

Na každého pacienta dostává provozovatel od státu zhruba 5 000 eur (137 000 Kč) měsíčně. "Vydáváme ale mnohem méně na platbách za léky a psychology." Místo toho ve vesnici investují do zabavení obyvatel: pečení v selské kuchyni, zpívání v Mozartově sále, cyklistických výletů nebo malování v klubu Rembrandt.

V supermarketu si starší muž nakládá plný nákupní vozík. Chystá večeři pro celou skupinu, s níž bydlí: kuřecí řízek, rajčata a jogurt. "Trocha práce je přeci zábava," říká a mrká přitom na pokladní.