Tisíce dělníků ve Fukušimě mají deprese a potíže s alkoholem. Na vině je strach z ozáření

Na likvidaci následků nukleární katastrofy v komplexu jaderné elektrárny v japonské Fukušimě pracuje téměř šest tisíc dělníků. Fakt, že se téměř denně objevují zprávy o úniku radiace a nehodách, se podepisuje na jejich morálce.

Podle deníku The Guardian, který s informací přišel, tamní dělníky sužují zdravotní problémy i obavy o budoucnost.

Elektrárna by měla být úplně vyřazena z provozu. Její likvidace podle odhadů potrvá 40 let, což vyžaduje velké množství kvalifikovaných odborníků, kteří by tuto nebezpečnou práci zvládli. Ti ale chybí.

Právě chybějící pracovní síly by podle odborníků mohly zabránit firmě Tepco, která je provozovatelem elektrárny, vypořádat se s úniky radioaktivní vody do roku 2020, kdy nedaleké Tokio bude hostit letní olympijské hry.

Rizika, jimž je vystaveno skoro 900 zaměstnanců firmy Tepco a zhruba pět tisíc dělníků najatých sítí dodavatelů a subdodavatelů, ukázal tento měsíc incident, při němž bylo šest mužů polito kontaminovanou vodou. Před zraněním je ochránil ochranný oděv.

Když šéf japonského jaderného regulačního úřadu Šuniči Tanaka mluvil o nehodě s novináři, poukázal mimo jiné na duševní stav dělníků. "Chyby jsou často spojeny s morálkou. Lidé nedělají hloupé, neopatrné chyby, když mají motivaci a pracují v pozitivním prostředí. Podle mého názoru je nedostatek těchto faktorů úzce spojen se současnými problémy."

Společnost požaduje pokrok při likvidaci

Podle zdravotnických odborníků, kteří komplex pravidelně navštěvují, a dalších zdrojů obeznámených s prostředím elektrárny, příval špatných zpráv ničí morálku dělníků v elektrárně. Postup prací detailně sleduje i japonská veřejnost a mezinárodní společenství, které po Japonsku požaduje důkazy viditelného pokroku.

Džun Šigemura, který vede tým psychologů pomáhajících dělníkům ve Fukušimě, si dělá největší starost o zhruba 70 procent zaměstnanců firmy Tepco, kteří museli po katastrofě opustit své domovy v blízkosti komplexu. Ještě se nevypořádali s touto ztrátou a mnozí žijí daleko od svých rodin v provizorních ubytovnách poblíž elektrárny.

"Utrpěli trauma z tsunami a explozí reaktorů, po nichž nevěděli, jak moc byli ozářeni. To byl okamžitý efekt. Teď ale trpí chronickými následky, jako jsou deprese a problémy spojené s alkoholem," říká Šigemura.

Náladu dělníků nevylepšuje ani nejistá budoucnost firmy Tepco, pro kterou pracují. Její schopnosti při řešení krize ve Fukušimě jsou čím dál více zpochybňovány. "Postrádají motivaci a mají obavy pokračovat v práci pro firmu, která nemusí za deset let existovat," říká Šigemura.

Řada zkušených dělníků je rovněž nucena opustit Fukušimu, protože již dosáhli limitu, do něhož může být člověk vystaven radioaktivnímu záření. Od března 2011 do letošního července už 138 zaměstnanců dosáhlo hranice 100 milisievertů a dalších 331 jich bylo vystaveno 75 až 100 milisievertům, což znamená, že jejich dny v elektrárně jsou sečteny.

Jsou i tací, kteří odešli kvůli vyčerpání a stresu, a ti, kdo se rozhodli najít si práci blíž evakuovaným rodinám.

Nebezpečí rakoviny stoupá

Hladinu 100 milisievertů lékaři označují za mez, kdy začíná stoupat nebezpečí rakoviny v důsledku ozáření. "Těmto dělníkům hrozí během jejich života o něco vyšší riziko rakoviny než ostatním lidem," říká profesor molekulární patologie na Královské univerzitě v Londýně Gerry Thomas, jehož cituje britský list The Guardian.

"Větší obavy bych ale měl z kouření a stresu těchto dělníků v důsledku jejich strachu z toho, co jim může radiace způsobit. Je mnohem pravděpodobnější, že právě toto bude mít dopady na jejich zdravotní stav," dodal.

S tím souhlasí i jeho japonský kolega. "Znepokojují mě především deprese a alkoholismus," poznamenal profesor na univerzitě v západojaponské prefektuře Ehime Takeši Tanigawa. "Viděl jsem u nich vysokou míru psychické a fyzické zátěže a příznaky posttraumatického stresu," dodal.

Strašidelná Fukušima dva roky po katastrofě. Do opuštěných domovů mohou majitelé jen jednou měsíčně

Dalších 27
fotografií

Řada příležitostných dělníků, které najali subdodavatelé, žije v levných ubytovnách v místech, jako je Jumoto, což je letovisko s horkými prameny jižně od evakuované zóny kolem elektrárny. Místní hoteliéři a hostinští si stěžují na časté rvačky v opilosti.

Jeden dvaačtyřicetiletý dělník, který si nepřál zveřejnit své jméno, například přiznal: "Spousta mužů po večerech hodně pije a ráno přichází do práce s roztřesenýma rukama. Vím o několika dělnících, kteří v létě přišli do práce s kocovinou a zkolabovali úpalem," vypověděl. Dělníci navíc podle něj mezi sebou moc nemluví.