Mandela, který se už za svého života stal legendou, se v čele jihoafrických černochů v 90. letech spolu s tehdejším prezidentem Frederikem de Klerkem postaral o odstranění rasistického režimu. Oba za to dostali Nobelovu cenu za mír.
Prezidentem JAR se stal po prvních vícerasových volbách v dubnu 1994, kdy se velkou měrou zasloužil o přechod k demokracii a usmíření ve společnosti. Emotivní Mandela, jehož největší radostí je naslouchat Händelově nebo Čajkovského hudbě a pozorovat přitom západ slunce, předal v červnu 1999 jako jeden z mála státníků černého kontinentu dobrovolně moc svému nástupci, Thabu Mbekimu.
Jako hlava JAR věnoval Mandela mnoho energie zejména snahám o sjednocení a odpuštění, ale i o zlepšení životních podmínek obyvatel. Stál u zrodu demokratické ústavy a zasadil se o nastartování hospodářské reformy.
Vztahy s Kubou a Íránem
Snažil se také urovnávat vnitroafrické spory v Kongu nebo Angole, ale některé aktivity se nesetkaly s jasným souhlasem: trnem v oku Západu byly zejména jeho vztahy s Kubou, Sýrií, Íránem či Libyí, kde ovšem Mandela dosáhl výrazného úspěchu v případu Lockerbie. Někdy byl též kritizován za malou efektivitu své vlády v boji proti AIDS v JAR, což po odchodu z funkce přiznal a začal se v tom více angažovat.
Mandela, kterého bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová nazvala "jedním z největších gigantů století", byl v únoru 1992 ještě jako šéf ANC na soukromé návštěvě Československa. Sešel se tehdy s premiérem Mariánem Čalfou a prezidentem Václavem Havlem.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
